Z koníčku se stal životní styl, říká Martin Procházka

28.11.2018 -
Borec Etriatlon Teamu Martin Procházka se triatlonu začal věnovat před několika lety. Díky ironmanské výzvě se naučil plavat, koncipovat trénink a lépe poslouchat svoje tělo. Letošní triatlonová sezona sice nevyšla podle představ, ale chuť si spravil na podzimních běžeckých závodech a plánuje pokořit další mety v sezoně 2019. Více v rozhovoru

Co tě přivedlo k triatlonu?

Triatlon mi vždycky imponoval, ale neuměl jsem vůbec kraula a nesnášel vodu a plavání, tak mi přišlo, že tam prostě pro mě nevede cesta. Uplavat 4 km kraulem mi přišlo jako totální sci-fi. Nakonec mě přesvědčil jeden kamarád, který začal asi 2 roky přede mnou, ať si najdu trenéra plavání a zkusím to. Tak jsem odstartoval projekt Ironman s cílem dokončit full distanci, rozhodnutí padlo přesně 22.6.2015, to datum jsem si poznamenal.

Které sport jsi dělal předtím? Z čeho můžeš těžit v triatlonovém tréninku?

Předtím jsem jezdil jenom na kole, něco okolo 5tis.km za rok. Kombinoval jsem bike a silničku, ale nebyl to žádný sofistikovaný trénink, jenom jsem si tak jezdil, v týdnu občas na biku do práce a o víkendu nějaký ten švih na silničce. Občas jsem si šel zablbnout na nějakých bikových závodech.


Jaké byly začátky? S čím ses nejvíc potýkal?

Úplně na začátku to byla právě ta výzva, kterou jsem zmiňoval v první odpovědi. Nechci, aby to znělo pateticky, ale já výzvy miluju a myšlenka, že se ze mě stane Ironman, mi přišla dostatečně šílená. Postupně jsem se učil, jak celý systém tréninku funguje, po cestě jsem překonával neuvěřitelné množství překážek a bloků, fyzických i mentálních, chvílemi jsem balancoval na hranici přetrénování. Dneska už mám svůj rytmus, dokážu poslouchat svoje tělo, díky triatlonu jsem se dostal do životní formy a kondice a bez přehánění se z koníčku stal životní styl.

Působíš v triatlonovém oddílu Etriatlon pod vedením Petra Valeše. Jak hodnotíš vaši spolupráci?

V Etriatlonu jsem s triatlonem začínal a jsem s ním dodnes. Petr Valeš mě naučil plavat a překonat strach z vody a pak mě naučil i rychle běhat. Našel jsem tam taky spoustu nových skvělých přátel, s kterými trénujeme, pomáháme si, motivujeme se. Trénuju v průměru 13 hodin týdně, v týdnu většinou 2 kratší tréninky denně a 1 den volna, o víkendu něco delšího. Za poslední rok to bylo něco přes 700 hodin, ve skladbě zhruba 9000km na kole, 2100km běh, 350km plavání a nějaká posilovna. Mojí výhodou je, že jsem dostatečně šílený a dokážu jet na autopilota – nedělá mi problém jít třeba běžecký trénink potmě a v dešti nebo sednout na trenažér v deset večer.

Etriatlon pořádá několik přípravných kempů před sezonou. Co říkáš na tyto akce na Kanárech?

Kempy miluju, mají svojí specifickou atmosféru. Ranní plavání za šera v rozhoupaném oceánu, kam bych před 3 roky nevlezl ani s pistolí u hlavy, dlouhé kolo v kopcích s nádhernými panoramaty a kávičkami v místních pekárnách. A největší hit posledního kempu - ranní běh před snídaní na vyhlídku. Startuješ za šera a pěkně hned do kopce, za chvíli za sebou necháš město a běžíš do hor serpentinami po opuštěné asfaltce, 400m převýšení na 9 km, je to fakt síla. Nahoře se jenom párkrát nadechneš, rozhlédneš a upaluješ zpátky dolů..skvělý masochismus.


Jak se pro tebe vyvíjela letošní závodní sezona?

Začalo to výborně - vítězstvím v AG na přípravném závodě - krásném ½ Ironmanu v květnu v Kotoru v Černé Hoře s časem 4:46. Pak jsem jel natěšený s medailovými ambicemi na mistrovství série Challenge v Šamoríně, ale vlny v Dunaji a penalta na kole mě stály dobrý výsledek, bylo z toho zase 4:45 a i přes nejrychlejší běh 9.místo v AG.

Vrcholem sezóny pro mě měl být IM v Klagenfurtu, tam jsem jel s ambicí pokořit 10 hodin, ale neměl jsem bohužel vůbec svůj den, ani fyzicky ani mentálně, k tomu jsem si ještě střihnul žaludeční křeče a závodem jsem se hrozně protrápil, čisté utrpení, nějak jsem to doválčil do cíle aspoň pod 11h.

Spravil sis někde chuť z tohoto nevydařeného závodu?

Chuť jsem si jel spravit na půlku v Zellu, tam jsem cítil úplně nejlepší formu za celou sezónu, 3 týdny jsem trénoval kolo v kopcích speciálně na tenhle závod. Ale právě kolo nám zrušili kvůli sněhové vánici a aquatlon není sport pro mě, při mém slabém plavání z toho bylo až 15.místo, víc jsem seběhnout nestihl. Pozitivní je, že jsem ve všech třech půlkách běžel závěrečný půlmaraton stabilně za 1:30, bez ohledu na profil, povrch a počasí.

Mnoho triatlonistů testuje formu na podzimních běžeckých závodech. Jak to máš ty?

Vůbec nevím, jak se to stalo, ale běhám dobře a běhám rád..Než jsem začal s triatlonem, tak jsem běžel naposledy na gymplu (bez přehánění), ale nějak mi to prostě jde. Absolvoval jsem v září a říjnu celkem 7 běžeckých závodů, z toho jsem byl 4x na bedně a 2x čtvrtý. Nejvíce si cením výsledků na desítce v Běchovicích za 38:30 a na půlmaratónu v Hradci Králové za 1:23:06. Vrcholem sezóny pak byl můj první velký maraton ve Frankfurtu a zadařil se mi pod 3 hodiny, skončil jsem 24. z 1200 lidí v AG v osobáku 2:56:01. Takže běžecký podzim za mě skvělý.


Dáváš si po sezoně odpočinkové období?

Právě odpočívám, snažím se doléčit nějaké drobné neduhy, takže jenom plavu a cvičím, nohy odpočívají.

Jaký máš triatlonový vzor a sen?

Žádný konkrétní vzor nemám. Sen? Všichni triatlonisti sní o slotu na Havaj a já asi nebudu úplně výjimkou..

Jak se ti daří kloubit tréninkové hodiny s ostatními povinnostmi?

S prací se dá triatlon skloubit vcelku bez problémů, chce to jenom trochu pružnou pracovní dobu, dobrý time management a silnou vůli, trénink navíc skvěle kompenzuje pracovní stres. V soukromém životě je to o něco složitější, musíš mít doma partnerku, která je zároveň trochu fanynkou, jinak může přijít problém. Ale já momentálně žiju sám, takže jsem v pohodě.

Sleduješ světovou triatlonovou scénu? Čí výkony tě letos nejvíc nadchly?

Neskutečné výkony byly k vidění v Koně, Patrick Lange i Daniela Ryf zajeli neuvěřitelně.

Dáváš už dohromady závodní diář na 2019? Co tam bude?

Na příští rok mám dva hlavní cíle – Ironman pod 10h a ½ Ironman pod 4:30. Nebude to jednoduché, ale není malých cílů. Věřím, že budu díky běžeckému podzimu schopen běhat příští rok ještě o něco rychleji. Přes zimu zapracuju hlavně na síle na kole a na kraulu, musím s tím už konečně něco udělat, jsem teď ve vodě pořád. Mohlo by to klapnout, já jsem nekonečný optimista.

Které závody konkrétně?

Zatím jsem přihlášený na 1/2IM v Marbelle v jižním Španělsku na konci dubna, pak mě čeká reparát na mistrovském 1/2IM v Šamoríně a premiéra na Ironmanu ve Frankfurtu, obojí v červnu. Uprostřed prázdnin si nenechám ujít populární půlku v Praze a zase si zaplavu kolem Střelečáku. Na všechny závody se hodně těším. V druhé půlce sezóny se uvidí, jestli bude ještě chuť do dalších triatlonů a nebo se vrhnu zase na běhání.



Hodnocení:
Přečteno 944x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
18.12.18Přehled triatlonových akcí v roce 2019
14.12.18Lenka Kovářová rezignovala na funkci předsedkyně rady ČTA
11.12.18Nový světový rekord má hodnotu 3:29:04!
6.12.18WTS 2018: souhrn
4.12.18Nevidím smysl ve sbírání "prázdných kilometrů," říká Jan Volár
29.11.18Vážím si každé možnosti postavit se na start, říká Tomáš Bednář
28.11.18Z koníčku se stal životní styl, říká Martin Procházka
27.11.18Kahlefeldt-Vodičková opět vítězí!
22.11.18Ani pády na kole a průtrž mračen nepřekazily Simoně stříbro na IM Malaysia
21.11.18"Máme velký prostor, kde se zlepšit" říká Lukáš Vrobel šeftrenér reprezentace