Bylo to, jako kdyby někdo použil mé svaly na kytaře a hrál na ně rock´n´roll, říká Jan Oppolzer po triumfu na Moraviamanovi

24.06.2016 -
Honza Oppolzer přepsal minulý víkend tuzemské triatlonové dějiny, když jako první český ironman nechal za sebou nezničitelného Petra Vabrouška. Na Moraviamanovi zajel excelentní výkon ve všech disciplínách, v cíli se objevil v novém traťovém rekordu za 8:28:18. Ve své autentické reportáži vypráví, jak prožíval závod.

Do Otrokovic jsem se vrátil po třech letech a byl jsem zvědavý, jak se s tratí popasuji. Před třemi lety jsem obsadil 6. místo v čase 9:26:58, ale tehdy jsem ještě neměl svůj časovkářský speciál a neměl jsem nad sebou tréninkové metody Honzy Jakubíčka, a tak jsem byl zvědavý, jak se mi bude dařit. Předpověď počasí (polojasno, 24 stupňů a téměř bezvětří) slibovala rychlé časy. Komentátor Josef "Pepíno" Svoboda zase fantastický poslechový zážitek pro všechny v blízkosti jeho, anebo reproduktorů a tým okolo Jiřího Daňka zase kvalitní podmínky pro souboj mezi cca 300 přihlášenými závodníky. Ráno před závodem počasí stále vypadalo velice rozumně, ale předpověď, jak už to většinou bývá, samozřejmě nevyšla. Bylo jasno, teplota atakovala 30 stupňů Celsia a vítr ke konci cyklistické části a v začátku běžecké části byl chvílemi a místy celkem nepříjemný.

Do závodu jsem nastupoval se svým tradičním jednoduchým a ověřeným cílem — závod si pořádně užít a podat na trati co nejlepší výkon. Čas, pořadí a koho nechám za mnou, a kdo nechá za sebou mne, jsem neřešil. Roman Malivánek mi dal sice týmový úkol, ale já nesnáším stres, tak jsem jen poslušně kývl a soustředil se na svůj vlastní cíl. Týmový úkol se však podařilo nakonec splnit.



Má nejslabší disciplína, plavání, nedopadla úplně dle představ. Vodu jsem opouštěl těsně za Pepou Křivánkem na 11. místě. Přestože jsem se vyhnul potyčkám ve vodě, před startem jsem si nestihl najít žádnou skupinku, a tak jsem byl rád, že se mi podařilo nějakou šťastnou náhodou doplavat a následně "uviset" Pepu a Martina Polesného. Potřeboval bych, aby na plavecké části byla na dně vidět nějaká čára, podle které bych se orientoval…S plaváním na otevřené vodě mám zkrátka stále problémy. Po překvapivě velmi rychlém depu, což bývá místo, kde umím hodně ztratit, jsem vyrážel na cyklistiku hned za Pepou Křivánkem. Byl jsem mírně nervózní ze ztráty na čelo závodu, a tak jsem ho za chvilku předjel, a zkoušel jsem smazat co nejvíce z té ztráty.

Nejprve jsem potkal Tomáše Martínka, který plave jako motorový člun, následovaného (v pořadí, které si již nepamatuji) Honzou Hradeckým, Lukášem Krpcem, Davidem Jílkem, Petrem Vabrouškem, Honzou Šnebergerem a dalšími. Začal jsem počítat ztrátu — Lukáš, David a Petr asi 2 minuty, Honza asi 4, Tomáš skoro 8 minut. Rezignovaně jsem se zklidnil a jel si své tempo na samotce. Nyní jsem začal počítat náskok na běžecký expres jménem Petr Minařík, který letos i na kole létá jako drak.



Jak jsme ukrajovali z kilometrů cyklistické části, překvapilo mě, že si držím konstantní dvouminutovou ztrátu na Lukáše Krpce, Petra Vabrouška a Davida Jílka. Neméně mě překvapilo, že na Petra Minaříka nějaký drobný náskok stále buduji. Měl jsem ale obavy, co zbude v nohách na běžeckou část. Přeci jen i předpisový desetimetrový odstup zkrátka pomůže a to nejen fyzicky, ale také psychicky.

Tomáš Martínek na čele závodu vypadal, jako kdyby v sobě měl dvě skleničky vína — úsměv, mávání, špičkování..Tak jsem mu všechny tyto "bejkárny" oplácel stejnou měrou. Za ním to však byly samé pokerovské tváře, ze kterých nešlo nic vyčíst. Maximální koncentrace na výkon? Trápení? Anebo strategie? Šetří na běh a spolehají na to, že když jedu sám, dorazím z cyklistiky orvaný jako borůvky a nohy mi nepoběží? Na 171. km při výjezdu ke kapličce (kdo tam postavil ten hloupý kopec!) jsem dojel Petra Vabrouška. Než jsem na kopci stihl přehodit na velkou placku a nějaký malý pastorek, Petr zalehl a byl v čudu — hmmm, fajn. Petra jsem dojel znovu na 174. km a při předjíždění jsem na něj zavolal: "Péťo, musíme na běhu zabrat!"

Přiznám se, že jsem měl velikou radost, když se mi podařilo ho předjet, že jsem musel na Pepína v depu zakřičet: "Je za mnou!" Nicméně přes všechen ten adrenalin jsem někde v hloubi duše cítil bodavou myšlenku, že jeho veličenstvo Petr strategicky šetří na běh a že nás všechny prožene, až z toho budeme mít mžitky před očima. Kdo pamatuje závody, jak Petr naprosto nekompromisním strojovým tempem doháněl po cyklistice vedoucího Karla Džalaje, až ho nakonec udolal, moc dobře ví, o čem tady teď píši. Tradice se však překvapivě nekonala a Petrovi se po 18 letech (!!!) neporazitelnosti na dlouhých tratích u nás závod příliš nepovedl. Kdyby to byl profík, tak zabalí a jde domů. Jenže Petr není jen tak nějaký profil, on je überprofík, nezmar a evidentně tvrdohlavý, a tak NEZABALIL! A má štěstí, s jeho počtem absolvovaných ironmanů (už je to snad 130!) by mu nikdo asi něco takového jen tak neodpustil..Takže i tak má můj obrovský respekt, který si bez diskuze zaslouží.

Na běh jsem vyrážel na 4. místě za Tomášem Martínkem, Davidem Jílkem a Lukášem Krpcem. Na Tomáše jsem ztrácel závratných 7,5 minuty, ale věřil jsem, že teď se karta obrátí, protože teď už se nebude plavat, teď se poběží..Na prvních kilometrech se mi podařilo předběhnout Lukáše, na kterého jsem velice zvědavý v Rothu. Věřím, že zejména tamní cyklistika mu bude fantasticky sedět. Klasicky skvěle běžícího Davida jsem doběhl o značný kus dále. A Tomáše, který dle mého názoru plaval, jel a zejména běžel jeden z nejlepších svých dosavadních výkonů, jsem seběhl až na 18. kilometru.



Dostal jsem se tedy na první místo, ale neodvážil jsem se zpomalit, naopak jsem se soustředil na udržení tempa a můj zrak se obrátil na nepříjemně dotahujícího Petra Minaříka, který zaběhl na Czechmanovi půlmaraton za úžasných 1:19 (!), zatímco já jsem se tam trápil v křečích. Na 21. kilometru jsem byl za 1:23 a závod jsem si užíval plnými doušky. Pak jsem si ale uvědomil, že do cíle je to ještě hodně daleko a na zvlněné trati s teplotami k 30 stupňům a s naprosto minimálním množstvím stínu nemám šanci nasazené tempo udržet, za to mám ale velikou šanci se tu uvařit. Zvolnil a hlavně na občerstvovacích stanicích jsem trávil více a více času ochlazováním a pitím.

Do posledního čtvrtého okruhu už jsem vybíhal v "lehce použitém stavu" (na cyklobazaru "jako nový"..) a nesmírně moc jsem se těšil do cíle. Byl jsem neuvěřitelně rád, že umím vypnout hlavu do režimu "nic, duto, prázdno". Začaly se totiž ozývat nohy a cítil jsem přicházející náznaky budoucích křečí — nejprve levé lýtko, pak pravé stehno, následně pravá achilovka, potom obě lýtka a tak dále v různých variacích — bylo to, jako kdyby někdo použil mé svaly na kytaře a hrál na ně rock’n’roll, že z toho nadskakují pokličky na hrncích. Jenže zabývejte se něčím takovým, jako je bolest, když na vás dva kilometry před cílem Kuba Langhammer volá, že běžíte na traťový rekord! "Co? Fakt? Kolik je hodin?!" Najednou se mi prohnalo hlavou, že mám necelých 9 minut na poslední cca 2 km. Sebral jsem tedy poslední zbytky sil, bolest a únavu nechal za sebou a metelil jsem do cíle! Kilometr před cílem už jsem slyšel z reproduktorů hlas Pepína, který mě dotáhl až na cílovou pásku. Rychle jsem si ještě po cestě k cílové pásce musel od skvěle povzbuzujícího týmu vzít týmovou vlajku a hurá na přípitek s Jirkou Daňkem.



Týmovou vlajku a cílovou pásku nad hlavu, šampáňo a rychle sednout do stínu. Únava se míchala s maximální spokojeností a radostí. Moraviaman 2016 je závod, na který budu dlouho vzpomínat. Nechat za sebou všechny závodníky a doběhnout si pro titul mistra ČR v dlouhém triatlonu? Kdo by to byl řekl, když svůj první dlouhý triatlon (Železňák na Lipně) jsem v roce 2010 dokončil za 12 hodin a 41 minut. "Anything is possible!"

Na viděnou na Slovakmanovi.

Hodnocení:
Přečteno 958x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
11.3.24Dominance Ditleva a Lee zahájila éru T100 v Miami
2.3.24McKenna a Sodaro ovládli Ironman Nový Zéland
19.2.24Dříve stačilo do tepla jen jezdit a dnes by tam triatlonista pomalu měl bydlet celou zimu, říká Pavel Wohl
6.2.24Mistrovství světa Ironman 70.3 pro rok 2025 míří do Marbelly ve Španělsku
27.1.24Triatlonová komunita není aktuálně úplně kompaktní, rád bych naše prostředí více spojil, říká Petr Soukup
21.1.24Skvělé, že někteří profíci dají nahlédnout, jak trénují, říká Roman Procházka
10.1.24Luxusní kola si své zákazníky vždy najdou, říká mechanik Michal Kohoutek.
21.12.23Mým snem je účast na největším sportovním svátku světa, říká Tereza Zimovjanová
17.12.23Já zastávám názor, že Havaj je Havaj, říká Petr Lukosz
5.12.23Příští sezona bude poslední. Těším se na premiéru IM Hradec Králové, říká Tomáš Bednář