Ta dřina za to stála, i když jsem pak neměla ani sílu se najíst, hodnotila bronz z MS Šárka Grabmüllerová

20.02.2014 -
Šárka Grabmüllerová je ostřílenou a velezkušenou závodnicí, která rok co rok dokazuje své kvality nejen na triatlonových bitevních polích. Letošní sezona ji připravila první tvrdší oříšek v podobě mistrovství světa v zimním triatlonu. A sympatická a usměvavá magistra, jak o ní s oblibou říká její manžel Ivo, tento oříšek rozlouskla na jedničku. V italském Cogne obhájila loňský bronz.


Šárko, na MS jste obhájila bronz z minulého šampionátu. Jaké byly vaše první myšlenky, když jste protnula cílovou pásku?

Při průjezdu cílem jsem měla radost, že mám medaili, že ta dřina stála zato a zároveň jsem byla trochu zklamaná, že „jen“ bronzovou. Letos jsem opravdu hodně trénovala, byla jsem dobře připravená i naladěná. Když jsem viděla ve startovní listině Norku Lovsetovou, loňskou mistryni Evropy, bylo mi jasné, že ta je excelentní cyklistka a bude to těžké, na ostatní holky jsem si věřila. Trošku jsem se bála, co se mnou udělá lyžařský kurz na sjezdovkách se třídou, ze kterého jsem přijela rovnou do Cogne, přeci jen týden s dětmi na horách je dost vyčerpávající. Do závodu jsem dala vše, stál mě hodně sil, byla jsem tak unavená, že jsem neměla sílu se pak najíst. Ale pro medaili na podium jsem si vyskočila opravdu ráda.

A jak hodnotíte třetí místo s několikadenním odstupem?
Stále stejně, mám radost. (smích) Přemýšlím také, co se dalo udělat lépe, jinak. Moc jsem si přála slyšet naší hymnu na stupních vítězů. Vyhlášení bylo krásné – na náměstí v Cogně pod vysokými horami s velkou diváckou kulisou, jen ta hymna byla norská.

Jste s výsledkem spokojená? Přeci jen dvě nejrychlejší závodnice z loňského roku ve startovní listině chyběly…
S výsledkem spokojená jsem, beru ho všemi deseti. Při neúčasti dvou medailistek z loňského mistrovství světa jsem byla považovaná za favoritku závodu, i když ve startovní listině byly další elitní závodnice. Všechny soupeřky jsem znala, jen jsem nevěděla, jak na tom letos jsou, protože před mistrovstvím jsem nejela žádný zahraniční závod, neměla jsem tedy žádné porovnání.

Jaký byl z vašeho pohledu průběh závodu?
Od začátku se závod vyvíjel podle mých představ, měla jsem v plánu běžet hodně rychle, vytvořit si náskok. Kolo mě trošku zaskočilo, Borghild Lovsetová mě poměrně rychle dojela a nebyla jsem schopná akceptovat její tempo, ale říkala jsem si, stále je to dobré. Avšak když mi začala ujíždět Ruska Olga Parfiněnko do kopce, tak jsem si myslela, že je to v háji. Ve druhém okruhu jsem se vzchopila, rozjela se a bylo to lepší. Jenže depo – přezouvání do lyžařských bot byla katastrofa, trtala jsem se tam strašně dlouho, už to vypadalo, že bych mohla zůstat bez medaile, avšak lyže jsem měla od manžela skvěle připravené, jela jsem, co mi tělo dovolilo, vrátila se na medailovou pozici, přetahovala se s Olgou o stříbro. Olga za to vzala před vrcholem posledního kopce a bylo rozhodnuto, už jsem jí nedojela.

Co podmínky v Cogne, seděly vám? Ať už jde o profil tratí, délku závodu i sněhové podmínky…
Tratě v Cogne mi vyhovují, nejsou lehké a zároveň ani zas tak technicky náročné, nevadí mi ani vyšší nadmořská výška, mám závody na horách ráda. Věděla jsem, do čeho jdu, připravovala jsem se v Livignu. Jediný problém jsem měla se světlem. V současné době v Itálii pořád sněží a je mlhavo, vše splývá v jednu bílou plochu, jezdím v dioptrických brýlích a mám jen žlutá a černá skla, která se do těchto podmínek moc nehodí. Je to nepříjemné na kole i na lyžích, těžko se čte terén.

Ještě před vaším závodem startovaly juniorky a vaše dcera Natálie vybojovala stříbro? Sledovala jste její závod?
Samozřejmě, že sledovala, fandila jsem jí, dávala rady. Jela skvěle. Obzvláště na lyžích podala vynikající výkon. Škoda jen, že její depo bylo pomalé - asi po mamince. (smích) A to jsme to večer na pokoji trénovaly. Máme v tom obě velké rezervy. Ptala jsem se Rusů, jak to dělají, že mají vždy nejrychlejší depa. Pavel Andrejev mi řekl: „To je přeci jednoduché, musíš ty boty rozříznout, přešít a zapnout jen suchým zipem.“ Takže uvažuji o zničení lyžařských bot.

Kromě dcery s vámi v Cogne byl i manžel Ivo, vedoucí výpravy. Jak probíhá příprava trojlístku Grabmüllerů na takový závod?
Kdo nás zná, tak ví. (smích) Adrenalin již před závodem – výměna názorů zvýšeným hlasem, neustálé poučování a rady manžela, „teangerovské“ odsekávání dcery, moje učitelská povaha. Ale jinak manželovi plně důvěřuji v mazání lyží, ví, kam sáhnout, které lyže vybrat. Za dobu, co závodím, promazal jen jednou!

Co byste řekla k závodu po organizační stránce? Je něco, co podle vás mohli pořadatelé udělat lépe?
Závod byl perfektně zorganizován, od zahájení, přes samotný závod až po vyhlášení. Bonusem byly dvě velké pasta party. Třetí závěrečný večírek jsme bohužel museli oželet, v pondělí ráno jsem musela být ve třídě u svých žáků. Celý víkend probíhal v příjemné a přátelské atmosféře, kterou Italové umí opravdu vytvořit. Jediné, co mi chybělo na stadionu, byly šatny s toaletami, ty byly poměrně daleko od startu, člověk pak musí stále sledovat hodinky, aby náhodou nezmeškal startovní výstřel.

A na závěr, prozraďte nám vaše další závodní a tréninkové plány?
Jsem závodní typ, raději proháním soupeřky, než trénuji, tak jsem ráda, že je sezona v plném proudu a mohu jezdit po závodech. O víkendu jsem chtěla jet Šumavský maraton, ale vzhledem k podmínkám na Šumavě se pravděpodobně zúčastním Aquatlonu v Českých Budějovicích, další víkend pak pojedu na Praděd na zimní triatlon. A pak se uvidí, závodů je hodně, je z čeho vybírat a hlavně mě to stále baví a to především díky mé rodině. Je úžasné startovat na závodech se svou dcerou v jedné štafetě. Vždy jsem si přála stát na světových stupních vítězů společně s  dcerami, v Cogne se mi to mohlo ve štafetě splnit, ale skončili jsme na nepopulárním čtvrtém místě. I přesto to byl krásný zážitek, bojovaly jsme společně pro tým a zároveň proti sobě, kdo bude lepší. Tato zdravá rodinná rivalita nás posouvá dopředu a jsem zato holkám moc vděčná. To, že mám medaili, je také jejich zásluha, obzvláště Anetky, která mě na tréninku neskutečně prohání.

Hodnocení:
Přečteno 546x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
23.7.19Bradley Weiss: Jsem závodník, co miluje krátkou intenzivní bolest
21.7.19VOLÁR SI VÍTĚZSTVÍM NA TRIATHLONU MĚLNÍK ZAJISTIL TRIUMF V POHÁRU
21.7.19VENDULA FRINTOVÁ VEZE ZE ZÁVODU MS V EDMONTONU 26. MÍSTO
17.7.19Vítězný "comeback" Jakuba Langhammera v závodě na Filipínách
14.7.19Na českém poháru v Sokolově se ukázala triatlonová budoucnost: zvítězili junioři Grebík a Svobodová. Žáci bojovali o tituly
13.7.19Je to moje poslední sezona, říká Helena Karásková po bronzu na Xterra France
12.7.19Táborský triatlonový festival pomůže hendikepovaným sportovcům. Zapojit se může každý
11.7.19Pro psychiku to byla rána, ale chtěl jsem dokončit, říká Lukáš Slatinský
8.7.19Kdo z Čechů podal nejlepší vykony v Rothu a v Klagenfurtu?
3.7.19Tělo se většinou popere s tím, co mu hlava naordinuje, říká Lucie Šnebergerová