Modlil jsem se za jakýkoliv kopec nahoru, říká Martin Opolecký po ICON extreme triathlon Livigno

20.09.2017 -
Triatlonista Martin Opolecký si po norsemanské zkušenosti letos střihnul další extrémní výzvu v podobě ICON extreme Livigno. Pořadatelé museli kvůli sněhové nadílce poupravit cyklistickou část, během závodu se rtuť teploměru pohybovala kolem nuly. Martin se s náročnými podmínkami popasoval se ctí a dokonce obsadil šesté místo celkového pořadí.

Co bylo tvým důvodem startovat na ICON Livigno extreme triathlon? 

Byla to spíše náhoda. Chtěl jsem jít Swissmana, ale neprošel jsem loterií a tak se poohlédl po jiné extrémní možnosti. ICON mě oslovil hned několika věcmi – jednak tratí, která je doopravdy extrémní, druhak lokalitou, která je nádherná a nakonec to není až tak daleko z ČR. Ideální týdenní rodinná dovolená. 

Vysoká náročnost tratí, neuvěřitelné převýšení, nevyzpytatelné klimatické podmínky alpských velehor..Věděl jsi, co tě čeká? 

Myslel jsem si, že ano – měl jsem za sebou Norsemana a několik cyklomaratonů v Alpách. Opak byl ale pravdou. Nebo jinak, věděl jsem, co mě čeká po fyzické stránce. Hodně jsem však podcenil přípravu na počasí – to mě na kole velice vytrestalo. 


Jak jsi pojal přípravu na tento extrémní závod? 

Měl to být jeden ze dvou vrcholů této sezóny a nakonec to byl vrchol jediný. Až na to, že mě v červnu trochu pochroumalo auto, které mi vjelo do pruhu pro cyklisty, byla celá cyklistická příprava ideální. Na jaře jsem toho docela hodně najezdil, odjel několik půlek a přes léto se pak více zaměřil na kopce. Běžecky to bylo horší, celou sezonu mě trápí záněty v achilovkách a poslední měsíc jsem kvůli problémům s lýtkem vlastně neběhal. Plavání nekomentuji, nikdy jsem nebyl plavec a z toho, co uplavu, se zlepšit nedá. V otevřené vodě plavu jenom na závodech a studenou vodu nemám rád ani ve sprše. 

Jak ses cítil v den D na startovní čáře? S jakou strategií a plánem jsi šel do závodu? 

Fyzicky jsem se cítil dobře, posledních několik dnů jsem se začal připravovat i mentálně na to, že celý závod budou průtrže vody a v nejnižších polohách max 8°C. Strategie byla jednoduchá – udělat vše pro to, abych dokončil. To znamenalo neztratit se ve vodě, jezdit na pohodu do kopce, nespadnout z kopce a sníst toho na kole co nejvíce. Říkal jsem si, že tělo bude potřebovat v takových podmínkách daleko více energie, nežli při normálním závodě v teple. Na přejezdech bylo okolo 4 stupňů a déšť – přesně ty podmínky, v kterých zásadně nikdy nejezdím a tak jsem úplně nevěděl, co to se mnou udělá. 


Jaké to bylo na tratích jednotlivých disciplín? 

Plavání mi asi hodně sedlo. Vůbec jsem sice nevěděl, kam plavu, ale když jsem náhodou trefil nejvzdálenější bójku a z lodě na mě křičeli, že už musím zatočit tak jsem věděl, že mám vyhráno, nazpět jsem viděl alespoň světlo z Livigna. Orientace v úplné tmě uprostřed jezera není mou silnou stránkou. Plavat po tmě byla zajímavá zkušenost. Kdybych do někoho občas nenarazil, tak bych si myslel, že celou dobu plavu úplně sám. V depu jsem strávil obdivuhodných 9 minut, celý se převlékl a vyjel do kopců. Jet nahoru nebylo špatné, ale dolu to bylo peklo. Od táty, který mi dělal support, jsem dostal i jeho cyklo věci, které mě zachránily, ale i tak jsem se klepal všechny sjezdy a vlastně i po rovině a modlil se za jakýkoli kopec nahoru. Na 125.km pod Stelviem nás pořadatelé zastavili a otočili s tím, že na Stelviu je sníh a že mění cyklo trasu (nakonec tam napadlo 20 cm). I tak jsme ujeli 195km a vyjeli pět +2000m přejezdů. Po devíti hodinách promočený a prokřehlý jsem byl rád, když jsem se v depu mohl zase celý převléci (tentokrát 10 minut..) a vydal jsem se na krásný běh. Část jsem absolvoval sám a část s mojí přítelkyní, která mě doprovázela nejenom do poslední části, kam musí mít každý závodník support a povinnou výbavu. Dá-li se to tak nazvat, tak běh jsem si užil – přestalo pršet, z hor byly nádherné výhledy dolů a krom kopců nahoru jsem i mohl běžet. Ani jsem moc nevnímal, jaká je zima a tak jsem v krátkém vyšel až do cíle a tam zjistil, že teploměr ukazuje -3°C. Nevím, jestli mi celý závod celkem sednul nebo se ostatní závodníci trápili více nežli já, ale výsledek byl nad očekávání. 

Co bylo během závodu pro tebe nejtěžší? 

Jednoznačně cyklistika. Trať i podmínky z ní udělaly něco, co jsem nezažil. Celý závod je pak hodně těžký pro váš tým, který se o vás stará od brzkého rána a bez něj nezmůžete vlastně vůbec nic. I pro ně je to občas pěkný závod, aby vše stíhali. 

Ze Swissmana vím, že závody tohoto typu provází velmi přátelská, až „komunitní“ atmosféra. Jaké to bylo na ICON? 

Přátelská – není to masový závod, přihlášených nás bylo 110, a tak je atmosféra vždy taková familiárnější nežli na větších závodech. Každý závodník má svůj tým, a tak i na celé cyklistické části je pořád někdo, kdo vás povzbuzuje – ať již váš tým nebo cizí. Celý závod je tak velice příjemný.

 

Jaké velké bylo tvé pozávodní vyčerpání? 

125% 

Kdyby ti někdo nabídl startovné na příští ročník, kývl bys na to znovu? 

Teď řeknu, že příští rok určitě ne, ale další roky možná ano. Přeci jenom mě trochu mrzí vynucená změna trasy. Ale jeden nikdy neví, rok je dlouhá doba. Ale spíš bych se znovu pokusit přihlásit na Swissmana.



Hodnocení:
Přečteno 1050x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
14.12.17Nový neopren HUUB Archimedes II 3:5 působí jako druhá kůže
12.12.17Třetí vítězství bylo nejtěžší a nejvíc si ho cením, říká švýcarská star Daniela Ryf po IM Hawaii
11.12.17Na Novém Zélandu bylo zrušeno plavání
5.12.17Na první rok mezi profesionály to byly slušné výkony, říká Jakub Langhammer
4.12.17Petra Kuříková stříbrná v Africe, v Austrálii žraloci vyhnali triatlety z vody
29.11.17Být, či nebýt vidět? To je to, oč tu běží! Aneb představení NiteRider Sentinel 40
28.11.17Letos mám za sebou 36 závodů. Byla to skvělá sezona, říká Tomáš Bednář
27.11.17Vabroušek, Langhammer a Jílek byli vidět během nabitého triatlonového víkendu
21.11.17Chci ještě zvítězit na IM Hawaii, říká Milda Bayer
20.11.17Sali a Sanders vítězí v Arizoně