Do posledního okruhu jsem si nebyl jistý průběžným pořadím, říká Petr Cívela

5.09.2019 -
V rámci kultovního Pilmana se Petr Cívela stal bronzovým mužem letošního republikového mistrovství na halfironmanských tratích. Triatlonu se věnuje už sedm let, nicméně pro mnohé byl jeho výkon velkým překvapením. Jak se připravoval na závod a kudy vedla jeho bronzová cesta za nejlepším výsledkem dosavadní kariéry si můžete přečíst v našem rozhovoru

Jak budeš vzpomínat na Pilmana 2019, kde jsi vybojoval bronzovou medaili v závodu MČR? 

Na Pilmana jsem jel prodat, co mám natrénováno a udělat reparát za Czechmana, což se povedlo. 

Jak ses chystal závod, kde se sešla téměř kompletní česká špička na tratích halfironmana? 

Na Pilmanu jsem startoval vůbec poprvé, jakožto můj 4. 1/2 IM v životě, závod jsem měl vytipovaný z důvodu pro mě výborného termínu, statusu závodu (MČR) a těžkých tratí. Příprava začala prakticky hned po Czechmanu, kdy jsem konečně začal najíždět a nabíhat objem v nějakém normální počasí. Intenzivněji jsem se pak připravoval hlavně o měsíční dovolené od půlky července do půlky srpna, kde jsem se jako už nějaký ten rok zpátky na chalupě v Karlovicích (Jeseníky) "zavřel do jeskyně". Jsou tam perfektní podmínky, hlavně pro cyklistiku, kdy jsem do hodiny a půl bezmála v 1500 m.n.m. a neméně dobré podmínky pro běh, protože je tam kde běhat v lese po měkkém povrchu. Plavat se pak dá ve wellness centru v Bruntále, případně za Slezské Hartě. Místo přechodových tréninků jsem spíše dával přednost regionálním závodů.  

Do Žďáru jsi dorazil ve skvělé formě, což jsi ukázal hned na plavecké části. Na vedoucí duo Lukáš Kočař a Tomáš Řenč jsi ztrácel necelé dvě minuty.. 

Už po první bójce jsem ztratil kontakt s prvním balíkem, díra se pak už jen zvětšovala a já si celé plavání protrpěl sám, skupina za mnou zase plavala příliš pomalu. Neplavalo se mi dobře a není to zdaleka první závod, který jsem plaval sám v "zemi nikoho" mezi 1. a 2. skupinou. Přes zimu s na tom musím zapracovat, na závodníka přede mnou chybělo asi 45 sekund. 


Jak se ti vedlo ve „čtvrté disciplíně,“ kterou tvořilo první depo? 

V depu jsem tentokrát kupodivu nepřekonával rekordy v času v něm stráveném a nasedal jsem na kolo s ještě poměrně přijatelnou ztrátou na závodníky bezprostředně před sebou, které jsem i přes počáteční slabší výkon začal sjíždět. 

Jak ses popasoval se zvlněnou cyklistickou tratí Vysočiny na třech okruzích o délce 93 kilometrů? 

Postupně jsem se propracoval až na průběžnou 4. pozici za Lukáše Kočaře, který však letěl jako stíhačka, pozdějšího vítěze Tomáše Řenče a Petra Soukupa, kterého se jako jediného dařilo sjíždět. Zezadu mě dojel nejdříve Lukáš Slatinský a pokoušel jsem se s ním spolupracovat, poté nás ještě dojel skvěle jedoucí Honza Wainer, ale ten nám brzy ukázal záda a byl nenávratně pryč. Na jednom přehledném úseku jsem poté v dálce viděl Petra Soukupa a šel jsem před Lukáše Slatinského, že ho rychle docvaknu s tím, že ve třech budeme silnější. Byla to chyba, nebylo kde spěchat a navíc to Petrovi moc nejelo a nestřídal nám, což jsem ale nemohl vědět. Ve druhém okruhu kola jsem v kopci ztratil s Lukášem kontakt a pak jsem jej dlouho dojížděl. Když se to ve sjezdu povedlo, tak jsem rozhodl se šetřit a raději nechodit dopředu. Ke konci 3. okruhu jsem najednou měl nohy a chystal jsem se na Lukáše s Petrem něco najet, protože jsem si je nechtěl přivést do depa, považoval jsem je oba za mnohem lepší běžce, než jsem já, zvláště v teple. Sice jsem ujel, ale náskok v druhém depu nebyl nijak výrazný. Nastoupil jsem příliš pozdě, na deseti kilometrech toho na kluky asi moc najet nešlo, navíc mě trochu zbrzdilo auto. Před depem jsem zazmatkoval, když jsem málem minul odbočku a potom znovu, když jsem zbytečně obíhal stojany s pytlíky na běh a pak ještě jednou při vybíhání na trať běhu. 

Pak přišel závěrečný kopcovitý půlmaraton ve velkém teple, kde se pořadí začalo pěkně míchat a hra o medaile byla velmi pestrá..Jak se ti běželo? 

Vyběhnout se mi podařilo na mé poměry celkem svižně. Na začátku to celkem odsýpalo, po obrátce jsem věděl, že kluci přede mnou jsou nedosažitelně daleko, navíc mě na ni doběhl Petr Soukup a já se rozhodl běžet jeho tempo. Tušil jsem, že Petra asi běháním neutahám, tak jsem to zkoušel kecáním. Taktika nevyšla, držel jsem se s ním sice ještě následný kopec a kus seběhu, ale začínal jsem mít náznaky křečí v levém stehně, takže jsem musel zvolnit. Ukázal mi záda a byl pryč. V následném okruhu jsem za to úsilí zaplatil a přišla krize, ve které mi však nevědomky pomohla Simona Křivánková, která zrovna vybíhala z depa. Běžela tempo tak akorát, abych se zvládnul nějak zmátořit, až jsem v seběhu, stejném, ve kterém mi v prvním kole utekl Petr Soukup, viděl poklusávat někoho, kdo mohl být Lukáš Kočař. Byl to opravdu on a ve mě najednou cvaklo, i když jsem si nebyl jistý průběžným pořadím, že by to mohl být hodně dobrý výsledek a já začal běžet, co to dalo. Při náběhu do posledního okruhu jsem u tratě uviděl fandícího Honzu Wainera, kterého jsem před tím celý běh marně vyhlížel, a v tu chvíli mi došlo, že jsem možná průběžně na 3. pozici?! 


Jaký byl pro tebe úplný závěr? Musel ses pěkně zmáčknout.. 

Poslední okruh byl strašně těžký, zvláště kopec, ale úplně nejvíc poslední kilometr, kde jsem už ztrácel obraz i zvuk..Do cíle jsem přiběhl dost vyčerpaný a až za cílovou čárou jsem se konečně s jistotou dozvěděl, kolikátý jsem vůbec dokončil. 

Jak bys tedy ohodnotil celkový výkon? 

Plavání nic moc, kolo asi normál a běh byl tak maximum, na co jsem měl, takže super. Depa tentokrát taky OK. Výsledek je celkem nečekaný a ovlivněný okolnostmi, ale na tak těžké trati a v nelehkých podmínkách to zadarmo nebylo. Beru to jako první vlaštovku. 

Letošní Pilman přinesl několik změn v podobě nové cyklistické trati a jiného moderátora. Co říkáš na atmosféru a organizaci? 

Organizace perfektní, možná jen málo vody v kelímcích na běhu a trochu zmatky před startem plavání a nejasnost ohledně obeplávání poslední bójky před výlezem. Okolí během závodu jinak moc nevnímám, asi i proto jsem s jistotou ani nevěděl, kolikátý vůbec jsem.. 

Slavil jsi republikový  bronz? 

Na slavení nejsem, navíc mám příští neděli půlku Doksech. 

Pro mnohé zúčastněné byl tvůj výkon i výsledek velkým překvapením. Představil by ses coby triatlonista? Jak jsi s tímto sportem začal a co máš za sebou? 

Je to neuvěřitelné, ale členem této sekty jsem už 7 let..Kdysi dávno v devíti letech jsem začínal s plaváním a později trochu atletika, ale nijak vážně, talent byl nulový a snaha z mé strany taky nestála za moc, navíc trochu smůla na trenéry. V devatenácti jsem si pak najednou řekl, že bych mohl dělat triatlon a už to bylo...Ani už nevím, jak jsem se k tomu vůbec dostat, ale asi jsem to někde viděl a připadalo mi to straně hustý. V prvním triatlonu jsem měl ze začátku kola defekt, ale to mě naštěstí neodradilo jít na další závod. 

Jak trénuješ? 

Trénuji se sám, trochu instinktivně, nějaký rozepsaný trénink na týden dopředu si už moc nedovedu představit, navíc nějaký alespoň hrubý plán mám neustále v hlavě. Odtrénuji typicky něco mezi 18-25h/ týdně, přes dovolenou to jeden týden bylo i nějakých 35 hodin celkem intenzivního tréninku, ale to už bylo trochu přes hranu. V nic neříkajících objemech je to od 1. ledna cca 500km plavání, 8500km kolo a 1000km běh + nějaká ta posilovna a kolo na válcích přes zimu. 

Jak jde dohromady tvoje nadšení pro triatlon a ostatní povinnosti? 

Je to trochu omýlané, ale triatlon není ani tak sport, jako životní styl a já tomu podřizuji vše do té míry, do které se to dá časově a finančně utáhnou, to druhé je však často již na hraně. 

Máš triatlonový sen? IM Hawaii? 

Sen je dosáhnout svého maximálního potenciálu. 

V tvém nasazení je hodně důležitý optimálně regenerovat. 

Spánek, stretching, foam rolling, výřivka, parní sauna, regenerační tréninky, hlavně plavecké, pár dní po těžkém závodě kolo jen volně vyjíždím na válcích. Někdy si pustím nějaký ten seriál nebo film.

 

Hodnocení:
Přečteno 3421x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
11.3.24Dominance Ditleva a Lee zahájila éru T100 v Miami
2.3.24McKenna a Sodaro ovládli Ironman Nový Zéland
19.2.24Dříve stačilo do tepla jen jezdit a dnes by tam triatlonista pomalu měl bydlet celou zimu, říká Pavel Wohl
6.2.24Mistrovství světa Ironman 70.3 pro rok 2025 míří do Marbelly ve Španělsku
27.1.24Triatlonová komunita není aktuálně úplně kompaktní, rád bych naše prostředí více spojil, říká Petr Soukup
21.1.24Skvělé, že někteří profíci dají nahlédnout, jak trénují, říká Roman Procházka
10.1.24Luxusní kola si své zákazníky vždy najdou, říká mechanik Michal Kohoutek.
21.12.23Mým snem je účast na největším sportovním svátku světa, říká Tereza Zimovjanová
17.12.23Já zastávám názor, že Havaj je Havaj, říká Petr Lukosz
5.12.23Příští sezona bude poslední. Těším se na premiéru IM Hradec Králové, říká Tomáš Bednář