„Vidím jenom sluníčko. Když se podívám na oblohu, uvidím akorát světlý flek. Jinak vnímám i jiná výrazná světla a ještě registruji, když přijdu ze světla do tmy a naopak. Dál už nic,“ prozradila na úvod vyprávění studentka Gymnázia Na Vítězné pláni v Praze 4.

Na Děkance neviděla nic, protože sluníčko při jejím běhu nesvítilo. Jako malé dítě na tom byla zdravotně lépe, dokázala rozeznávat i obrysy a barvy. „Lidi jsem vnímala jako šmouhy, ale ten stav se zhoršil. Od malička mám implantáty, ale protože k zásahu došlo brzo, nějak to nesedlo,“ vysvětlila sedmnáctiletá všestranná sportovkyně, která v sobotním závodě zvládla 400 metrů plavání a 5 kilometrů běhu za 28:36 a mezi ženami skončila desátá.

Zahradníková přes hendikep od dětství sportuje. „Vždycky jsem dělala všechno možné, ale poslední dobou se soustředím na plavání. To je moje hlavní disciplína. Snažím se v něm zlepšovat a někam se posunout. Když se naskytne příležitost, jsem vděčná za běh. Když je s kým jet i za kolo, lyže nebo kombinace, jaké představuje právě aquatlon a triatlon. Prakticky každý týden mám nějaké závody,“ pokračovala členka pražského USK, která má již splněné dva limity pro londýnskou paralympiádu. Na 100 metrů prsa a 400 metrů volný způsob.

„Mám ale ještě šanci zúčastnit se kvalifikačních závodů, kde můžu splnit další limity. Každopádně se do Londýna moc těším a chci tam předvést co nejlepší výkony,“ přála si na závěr dívka, která už má za sebou dílčí mezinárodní úspěchy. Na mistrovství světa v Turecku v rámci Světových paralympijských her získala na sto metrů prsa bronzovou medaili. Několik cenných kovů přivezla i z běžných mezinárodních závodů.

Victoria Publishing