Tak třeba to z PIMu a pulPIMu 2004. Když jsem s tím skončil, tak přede mnou byla skutečně pořádná hromádka svršků, co se za těch pět let závodění nashromáždily. A co bylo ještě zajímavější, drtivá většina byla nepoužitá. Měl jsem cca čtyři, který jsem používal na spaní, ale jinak byly všechny ty trička ze závodů naprosto netknutý. Bílý, modrý, zelený, červený, černý a bůhví jaký ještě tam ležely a čekaly, jak to s nima dopadne. Přistoupil jsem k tomu s vervou a bez sentimentu. Něco jsem rozstříhal na hadry na čištění kola, něco daroval a něco vyhodil.

Jak jsem to tak zpracovával, tak mě napadla myšlenka, jestli by nebylo lepší, kdyby se organizátoři vyprdli na shánění triček s logem závodů a radši navařili za ty peníze kotel pořádnýho guláše nebo nakoupili klobásy a sud piva a závodníci by si na tom potom po závodě pěkně pošmákli. Když se nad tím tak zamyslím, tak pro mě by to bylo určitě nejlepší řešení, protože rozhodně preferuju jídlo a pití před oblečením a to i v nesportovní oblasti :-). Já jsem holt pivo-párkovej.

Je mi jasný, že organizátoři se snaží přinést závodníkům nějakou přidanou hodnotu za startovné a aby měli taky něco na památku. Často pro zajištění pamětních triček překonávají velké logistické překážky a při jednání s dodavatelem jim šednou vlasy. Jenže, dneska je startovný nebo sponzorský peníze tak nízký, že to prostě na nic jinýho než bavlněný tričko s bizardním grafickým zpracováním nestačí. To je pak horký adept na ležáka ve skříni. Dalším pozorovaným fenoménem je, že organizátoři zásadně objednávají trička o velikosti XL a XXL a na Mka a Lka aby pohledal. Copak si myslí, že na závody jezdí většinou adepti obezity? V přetlaku závodů nikdo startovný zvedat nechce a spozorů je poskrovnu. A tak použitelný trička z funkčních materiálů rozdává snad jen PIM za podpory Adidasu na jeho akcích, nebo na pár dlouhých triatlonech, kde je starovný dost vysoký na to, aby se tam podobná položka podpořená sponzorem vešla. A přitom za vybrané peníze by se dala připravit taková mňamka, že by se všichni po závodě spokojeně olizovali :-).

Jenže jak z toho ven? Podobnou tričkovou mánii jsem zažil při návštěvách nejrůznějších školení, workshopů a konferencí, kdy nás firmy hutně reklamníma tričkama s límečkem nebo bez zásobovaly. Tady naštěstí vždycky zasáhne marketingové oddělení a zajistí, aby se pravidelně střídaly vlny tričkové, hrnkové, sportovně doplňkové a USB flashdiskové. Jenže organizátoři obyčejných závodů žádné marketingové lidi nemají. A tak prosím všechny, kdo znají organizátora, který zrovna urputně řeší, jaký trika letos na ten jeho závod zajistí, aby mu třeba jen lehce poradili nebo mu nasadili brouka do hlavy, že by letos místo triček menší gulášek a pivo (třeba i nealkoholický) po závodě nebyly rozhodně na škodu. Třeba jen jako takovej experiment.

A co vy? Jak se na tohle lehce kontroverzní téma díváte. Taky byste si radši dali po závodě guláš s pivem? Nebo radši tričko? A nebo by bylo úplně nejlepší zvednout startovný a udělat tričko i s gulášem? A co na to Jan Tleskač?

Článek jsme použili se svolením autora z jeho blogu. Další zajímavé články najdete na:

http://9thmoon.blogspot.com/