Kubíček závodil v poušti v padesáti stupních

13.05.2009 -
Jan Kubíček absolvoval extrémní závod v marocké poušti s názvem Nissan Titan Desert. V pěti dnech urazil 484 km za 22hodin a skončil na celkovém 18. místě. Vrátil se plný dojmů a netradičních zážitků. Více v reportáži

Souboj Titánů, aneb pouštní peklo

Díl první- Řetěz vrže už po hodině jízdy

Casablanca - Výjev jako ze známé mayovky. Jen pouští a prérií tentokrát nepluje rozvážný zástup osedlaných velbloudů. Místo nich tu stokilometrové úseky polykají odvážlivci na kolech z celého světa. Jsem mezi nimi. Mám s extrémními závody čerstvou zkušenost. Po australské Tasmánii mě čeká další chuťovka v podobě etapového závodu na biku marockou pouští. Takový Dakar na kolech.

Než jsem odlétal, matně jsem hledal v paměti, co se mi vybaví: kebab, marocký hašiš a taky výborní atleti-mílaři. Teď už jsem v Casablance na ohlídce centra, máme osm hodin, než odletíme do Qaurzazate. Vyžili jsme místního taxíka, starý Mercedes, který měl najeto osmset tisíc kilometrů. Po dálnici chodí, lidé, osli, všechno možné. Sice jsou namalované dva pruhy, auta tu ale jezdí vedle sebe hned čtyři:-) Jako všude jsou čtvrti nuzné nebo naopak přepychové.

Lidé ošlehaní od sluníčka, v dlouhém oblečení, na první pohled nepřístupní. Ihned jsem okoštoval místní čaj z čerstvé máty, vynikající…

Pak už jsme nabrali směr poušť. Hodinu letadlem, tři hodiny jízdy mikrobusem přes hory. Všude samá poušť, balvany.


Nocovali jsem v haimasu, což je takový stan postavený z tlustých dek a kůlů. Do půlnoci čekám na svojí tažku, kde mám tretry s pedály, lehký adrenalin před závodem. Místo projetí jsem se šel proběhnout. Vzduch je suchý. Ráno v pět budíček, v sedm to vypukne. První etapa 80km pouští, po vyjetých cestách od džípů. Docela to odsejpá, kolem krásná scenérie hor.

Jedinou orientací je pro nás mapa a navigace přes GPS. Já GPS nemám, mapu ztrácím po kolizi ihned na začátku. Pro mě tedy velká motivace udržet se v balíku. Občerstvovačky jsou po čtyřiceti kilometrech, pouze voda, vezu vak s ředěným RedBullem, ionťák v bidonu a v náhradním pytlíku, 4 gely a 2 tyčinky. Od třicátého kilometru začíná tvrdá selekce startovního pole. Vjíždíme do pískových polí, začíná to být cyklokros.

Na padesátém nás jede ve předu 16. Terén je fakt hardcore, zlatá Havaj. Můj Epic dostává pěkně zabrat. A já taky, necítím už ruce. V záběru jsem si i zaspurtoval, náhodou jsem chytil dobrý pevný povrch a bylo z toho 5. místo. Matador a ostřílený to borec Honza Kopka si profesorsky dojel pro 22. místo. Po první štaci v česko-polském táboře panovala spokojenost. Nejhorší je však čistění kol. Ve všech komponentech je písek, řetěz vrže už po hodině jízdy.

Pouští na kole v padesáti stupních

Druhý díl - Poznávám nepoznané

Vstáváme o páté, jako každý den. Ve stanu spíme po šesti. Náš tým plus Portugalec Paul. Noci jsou tu příjemné, teploty se pohybují okolo osmnácti stupňů. Dobře se spí, tělo řádně regeneruje. Startujeme v sedm hodin. Čeká nás nejdelší etapa. Sto dvacet kilometrů jsem ještě nikdy v životě na biku neujel. Na kole si vezu malý spacák. Budeme spát pod širákem. Sebou mám ještě pantofle, kraťasy a tričko. Na začátku nás čeká obrovská duna. Běh mi celkem jde, na vrcholku jsem byl druhý. Alespoň jsem si stačil nahoře vysypat písek z bot a připojit se k hlavní skupině. V tu dobu v ní jelo dvanáct lidí. A všechno favorité. Projíždíme několika pouštěmi po cestách od aut, občas přejedeme nějakou řeku. Je tu spousta kamenů, to jízdu zrovna moc neulehčuje.

Po dvou hodinách už nemám v rukou téměř žádný cit. Nejtěžší jsou přejezdy písečných polí, hlavně ve skupině. Taktika je jet co nejrychleji, s nejtěžším převodem. A udržet se v sedle. Přes zimu jsem často vyrážel na kole, teď jako bych to našel. Výhoda je i lehká váha. Během šesti hodin v sedle přijdou krize. Větší střídá menší. Na každém z nás je, porvat se s nimi.

Držím se stále vedoucí skupiny, do cíle zbývá dvacet kilometrů. Začíná se zrychlovat. Etapu zatím jedeme s druhým Honzou. Hodí se to. Pokaždé mi dokáže něco poradit. Občas i prohodíme pár slov. Po čtyřech a půl hodinách najíždíme na zpevněnou silnici. Španělé nám začínají ukazovat, co že to je vlastně cyklistika. Je to pekelné tempo. Visím vzadu jako na gumě, držím se zuby nehty. Tachometr ukazuje pětačtyřicet kilometrů v hodině, na bike to je solidní tempo. Aby toho nebylo náhodou málo, najednou uhýbáme ze silnice do terénu. Na měkký písek.

Z balíku je rázem torzo, každý jede sám za své. Já už taky melu z posledního. Cítím, že pomalu tuhnu. Do cíle zbývá ještě deset kilometrů. Jedu sám. Jízdu mi znepříjemňují křeče. Každé šlápnutí mě odmění velkou bolestí ve stehnech. Teplota na slunci šplhá k padesáti stupňům. Dojíždím dalšího ze závodníků. Taky má křeče. Ani jeden z nás nemá u sebe sůl nebo solné tablety. Tělo protestuje, jak může.

Pokaždé se mi přitom vybaví slova Emila Zátopka: Každá bolest se později otupí. Do cíle jedeme už spolu. Solidárně. Nakonec je z toho šesté místo. To je paráda. První po čem sahám je pivo. Nejlepší z nápojů. Ze sladkého se mi už zvedá žaludek. Jezdím na housku se sýrem, banány a datle. Po etapě si prostě potřebuju srovnat žaludek a trávení. Únava se začíná hromadit. Je to na mě dlouhé. Volám do Čech trenérovi, že tu začínám poznávat nepoznané. Honza Kopka, ostřílený to závodník, mi začíná radit. Moje vědomosti a zkušenosti tady nestačí. Že mě bolí sedací partie, záda a úpony, to je normální.


Honzové



Protrápená etapa

Díl třetí a čtvrtý
 
Včera jsem mi jelo celkem dobře, dojel jsem v hlavní skupině na 13.místě. Už to není taková lehkost. Písek se dostane během jízdy všude. Tuhle etapu jsem dojel s totálně rozedřenou sedací partií. Musel jsem do lékařského stanu. I tuna vazelíny už nestačí. Dostávám nějakou speciální hojící mast.

Čtvrtá etapa nás zavádí konečně do hor, 30kilometrů dlouhé stoupaní až do 1700mnm. Ten terén je šílený, samé kameny a balvany, strmé traverzy, za ten kopec jsem asi stokrát sesednul:-)

Při každém šlápnutí se ozývá můj zadek. Prostě si nemůžu sednout, tak jedu 60km ve stoje. Je to boj, ještě na mě sedá hluboká krize, no někdy to muselo přijít. Tak se kochám okolní přírodou, nádherné  masivy. Po třech hodinách spíná v těle nějaký mechanismus, začíná se mi jet dobře. Připojuji se do vláčku závodníků, jsem zpátky v závodě. Dneska 52.místo ztráta přes hodinu. Ze sedmého místa celkově klesám na 19.

Výkon špatný, ale cenné dojetí do cíle. K poslední etapě nastupuji s velkým otazníkem, co napáchala etapa včerejší. To že dokončím tohle pouštní peklo bude pro mě úspěch. Prostě dostat se do cíle třeba i během. Na 56km dlouhé trati nás čekají dva vrcholy, cesta je však absolutně bez šutrů. Úplně mě mile překvapilo, že po úvodních km se mi jede skvěle, i když tempo je maximální. Závod graduje první tři závodníky dělí v pořadí vteřiny.

Vůbec nechápu, že včera jsem byl na odpis a dnes tady jedu opět vepředu. Po necelých dvou hodinách jsem v cíli. V celkovém pořadí jsem 18. s dvěmi pátými místy v etapách. Honza Kopka po skvělém závěru skončil 21. Ve svých 47 letech, hluboká poklona. Je to pan závodník a hlavně výborný parťák. Nekonečná studna neuvěřitelných příhod. Jeho hláška: Proč jít na pivo? Protože ho uvařili, se mi vryla do paměti.

Au-revoire Maroko, jako první Češi jsme dokončili tento pouštní závod. Za pět dnů jsme urazili 484km.


místní doprava

K organizaci závodu jsou potřeba:
-dvě letadla k přepravě 440 lidí
-jeden tahač k přepravě 250 kol
-jeden vrtulník k dispozici po dobu celého závodu
-dvě nákladní auta pro převoz vybavení
-dvě nákladní auta pro převoz logistického materiálu
-jedno nákladní auto k dispozici pro účastníky závodu
-28 čtyřkolek Nissan pro různé účely
Všude, kde jsme kempovali, mohli místní lidé využít lékařský stan, pro děti bylo přichystáno nespočet bloků a psacích potřeb. Ano, ještě někde udělá drobnost velkou radost!!

Výsledky:
1.Israel Nuñez 24,20km/h 00:00:00 19:10:30 h
2 Ismael Ventura  23,78 00:20:17 19:30:46
3 Melcior Mauri  23,72 00:23:03 19:33:32 4
5 Abrahan Olano  23,01 00:59:16 20:09:45
5 Carnicer Roig 21,75 02:09:26 21:19:55
…….
18 Jan Kubicek 21,38 02:31:23 21:41:52
19 Javier Salamero  21,38 02:31:45 21:42:14
20 Joan Marc Perarnau  21,34 02:33:58 21:44:27
 21 Jan Kopka 21,24 02:40:17 21:50:46

Autor: Jan Kubíček a Pavel Mrhálek (MFDnes)
Autor fotografií: Pawel Urbaniak


Tábor


ubytování


V cíli

Hodnocení:
Přečteno 550x

Komentáře

pivo Reagovat
Re: pivo Reagovat
Big Respect! Reagovat
Re: Big Respect! Reagovat
Abraham Olano Reagovat
Re: Abraham Olano Reagovat
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
1.2.23Úbytek odtrénovaných hodin naštěstí výkonnost neovlinil, říká Simona Křivánková
30.1.23České žně na Isramanu
28.1.23Stříbro! Marek Rauchfuss veze další medaili z mistrovství Evropy v zimním triatlonu
27.1.23Petr Soukup vybojoval stříbrnou medaili na XTERRA South Africa
25.1.23Stručný pohled do historie havajského Ironmana
22.1.23Trochu inspirace po Vánocích - somatotypy šampiónů
22.1.23Zásady sportovního tréninku.
29.5.22Triatlonista Grebík vstoupil do olympijské kvalifikace senzačním 7. místem na Světovém poháru! Volár obsadil na ME v super sprintu 15. místo
29.5.22Tituly zůstaly doma. Mistry ČR ve sprint triatlonu se na Brněnské přehradě stali Kočař a Hrušková
16.5.222 dny, 4 vítězství: triatlonista Grebík ovládl český šampionát v supersprintu