Venca Francke prohnal australské klokany na lyžích

15.09.2008 -
Fenomén české triatlonové scény, Jan “Venca“ Francke, se podělil o zážitky z lyžařského závodu čítající 42 km v australských Sněžních horách. Zde je jeho necenzurovaný příběh.
Jelikož povahy jsem dobrodružné a vyzývavé tak jsem se v rámci příprav na Olympijské hry v roce 2024 zíčastnil lyžařského závodu Kangaroo Hoppet na 42km v Australském Falls Creek. Závod jest součástí známého světového seriálu v dalkových bězích na lyžích Worldloppet, stejně tak jako jest i naše Jizerská 50.

Inu přípravu jsem vzal vážně a již dva týdny se na závod pečlivě a svědomitě připravoval tím, že jsem úpěnlivě před spaním myslel na to jak lyžuji, takže se dá říci, že jsem do místa dění odjížděl s třista najetýma kilometry, což nebylo k zahození.

Vše to začalo v bujné metropoli Sydney, kde jsem byl nucen si vypůjčit vůz. Již tato aktivita byla celkem kovbojkou a ono samotné vozidlo bylo stavu technického zlého, nicméně mě mile překvapilo a po devíti hodinách řízení na straně levé dojelo do kýžené destinace.

Cesta byla vskutku pěkná. Po překročení pomyslných hranic státu Victorie se louky zelenaly a z povzdálí vykukovaly zasněžené vrcholky, z radia se linuly příjemné tóny hudebních umělců. Ubytování pěkné bylo, avšak zde nastal první zádrhel, nesehnal jsem lyže. Nicméně zachoval jsem klid a vyčkal co mi do cesty přihraje osud.

A hle, zde jest, při procesu ubytování jsem zaregistroval, že jsou zde i nějací Češi. A co čert nechtěl, či spíš chtěl, jeden z nich dokonce můj hodně vzdálený kamarád (popatřili jsme se jednou v životě). Ten kamarád jest český reprezentant v běhu na lyžích, Viktor Novotný a on mi půjčil jeden ze svých závodních párů lyží a na závod mi je i napráškoval, za což jsem se během závodu styděl.

První noc neproběhla v pořádku, ba naopak. Sdílel jsem malý, zato stísněný pokojík s šesti, nechci říkat starýma, dědky a smrad jimi vyprodukovaný byl nepřekonatelný. Druhý den jsem jel do kopců se rozjet a to co mě čekalo byla nepopsatelná krása podobná orgasmu.

Slunce pálilo, upravený tratě, famózní výhledy a k tomu jsem ještě cítil formu, no prostě idylka. Zhltl jsem 20 rozjížděcích kiláčků a spokojeně mazal na ubikaci. Večer jsem si pro ujištění formy polil jazyk dvěma pivkama a šel spát. Nadechl jsem se, tiše vklouzl do pokoje a ještě tišeji a nenápadněji vysadil okno které nešlo otvírat.

Ulehám a promýšlím taktiku na zítřejší boj. Ráno jsem se úspěšně přežral u snídaně, páč strava byla hojná a bohatá. Nervozita stoupala, nejedno hovínko se podívalo na svět a já zničehonic najednou stál na startovní čáře. Samozřejmě jsem se s velkýma ambicema hned nacpal do první lajny mezi profíky a rychlíky.

BUM..............valí se strašně rychle a mě to strašně nejede. Což, lyže jedou pěkně, ale tělo si dalo stávku. Ukrutně píchám holemi do sněhu a v myšlenkách se podivuji kde se v ostatních bere toliko síly a rychlosti. V naději, že tempo poleví setrvávám s první skupinkou.

Marně! V popředí vydržím prvních 5km, a pak až do konce závodu nikoho nepředjedu, ba naopak. Krize se stupňuje a já se často ocitám sám na trati, čehož využívá mocný vítr a vytrvale mi fouká do břicha. Super, v Austrálii se nejezdí s větrem v zádech ale v břichu (čímž nechci říct že bych trpěl nadýmáním). K podivu byl i fakt, že ať jsem měnil směr, jak jsem měnil směr, tak směr větru se měnil se mnou a stále trval na směru proti.

Kopci se po trati také nešetřilo, což bych jako horal dozajisté ocenil, ale ne v mém současném stavu. Přemýšlím, že bych lehce pozměnil taktiku a zařadil prvky kochání, ale to mě čest nedovolí. Tudíž zasmušile pokračuji dále.

Posledních šest kilometrů bylo neuvěřitelně dlouhých a já se zajímal jak jest možné tuto dálku ještě dojet. Sic tyto kilometry byly po rovině, ale stálý protivítr, těžký mokrý sníh a mé vyčerpání dělali z této vzdálenosti cestu peklem.

Má krize dosáhla vrcholu, pohyboval jsem se rychlostí chůze, klepal se jak ratlík a dokonce jsem se pokoušel po dobrým rozmlouvat s větrem. Po dobrým to však nešlo a tak jsem začal řvát a nadávat což větru dodalo na sebevědomí a posílil (teda aspoň v mé hlavě). Bylo mi vše jedno.

Však všechno má svůj konec a i já jsem stanul v cíli po utrápených 42km na 33.pozici, což se k pozdějším okolnostem ukázalo jako pěkný výsledek. Půl hodiny jsem poté jen seděl, pak jsem pro změnu půl hodiny jen stál a čuměl a byl rád, že jsem rád a že je konec a úbec tak nějak jsem byl vlastně rád a šťasten. Zde však příběh nekončí.

Večer jsme jeli do údolí na vyhlášení. Ne že bych čekal, že budu vyhlášen, ale táhla mě vidina společensko-kulturní akce. Jenže už před odjezdem mě nebylo zrovna hej. Při cestě zpět autobusem, dvaceti kilometrovými serpentýnami, jsem si řádně užil a potrénoval své morálně volní vlastnosti. Neudělalo se mi totiž volno, či spíš se mi udělalo náramně nevolno. Seděl jsem jak přibitý, bledý a studeným potem, jak ze sedmého schodu pivo orosený.

V polovině cesty nebylo kroku zpět a já se zvedal, že si suveréně ublinknu. Plný bus lidí, někteří zvědavci po očku pokukovali co se bude dít a igelitový pytlík či jiná použitelná nádoba nikde v dosahu. Tato skutečnost mě zřejmě usadila zpět do sedačky a já hrdinsky vydržel až do konce. Při otevření dveří jak rána z čistého nebe, ze mě vylétlo všechno mé hodování a ještě dlouho poté létalo.

Odebral jsem se do lože, ale pokus o napodobování spánku neměl dlouhého trvání a já se odebral nocovat na toalety, poniváč co nestihlo odejít horem se téměř v H2O podobě vydalo na cestu dolem. Vskutku famózní bohatá noc. Ráno vstávám (ani nevím jestli z postele či z mísy záchodové), piji hořký čaj a vodu, sotva chodím, má tělesná teplota opustila běžné normy, venku hnusně prší a mlha je, že by ji i Rákosníček s těží nakrájel.

Doplížím se ke svému vozidlu, zničeně usedám a valím domu. Cesta trvá 10 hodin, z toho nevědomky 10 minut jedu na straně pravé. Po oprávněném vytroubení se již adaptuji na stranu levou, dopřávám si spánku na odpočívadle a nakonec mě opět vítá nudná realita Sydney. Zde by již mohl být konec příběhu. Snad jen uvedu pro doplnění, že vítězem jest byl Ben Sim z Austrálie, druhý Viktor Novotný a třetí nějakej Amík. Howgh


stupně vítězů


pozorně si prohlédnětě značku :-)

Hodnocení:
Přečteno 1134x

Komentáře

super článek! Reagovat
diky Venco Reagovat
TO JE FAMILIE Reagovat
Nezklamal Reagovat
? Reagovat
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
28.3.24Olympijský šermíř Beran ocenil železnou ženu z Havaje. Stala se sportovcem roku Prahy 14
20.3.24Ironman nedávno aktualizoval svá pravidla, přinášející několik významných změn.
11.3.24Dominance Ditleva a Lee zahájila éru T100 v Miami
2.3.24McKenna a Sodaro ovládli Ironman Nový Zéland
19.2.24Dříve stačilo do tepla jen jezdit a dnes by tam triatlonista pomalu měl bydlet celou zimu, říká Pavel Wohl
6.2.24Mistrovství světa Ironman 70.3 pro rok 2025 míří do Marbelly ve Španělsku
27.1.24Triatlonová komunita není aktuálně úplně kompaktní, rád bych naše prostředí více spojil, říká Petr Soukup
21.1.24Skvělé, že někteří profíci dají nahlédnout, jak trénují, říká Roman Procházka
10.1.24Luxusní kola si své zákazníky vždy najdou, říká mechanik Michal Kohoutek.
21.12.23Mým snem je účast na největším sportovním svátku světa, říká Tereza Zimovjanová