České Triatlonové oddíly vol. 1 Tri Ski Horní Počernice

19.11.2019 -
Dovolte mi představit Triatlonový oddíl z městské části Praha - Horní Počernice s celým názvem TJ Sokol Tri Ski Horní Počernice. Oddíl na triatlonové scéně působí od roku 1990, kdy o triatlonu vědělo jen pár sportovních nadšenců. Co o svém oddíle říkají hlavní trenéři Jirka Nagy a Vladimír Andrš? Jak se změnil přístup dětí k tréninku za posledních 10 let?

Ahoj, začneme od historie. Kdy a Jak vznikl samotný klub a jak vlastně vznikl název klubu TJ Sokol TRI-SKI Horní Počernice?

TJ Sokol TRI SKI Horní Počernice vznikl na podzim roku 1990 jako součást pražského triatlonového klubu TRICLUB Praha. V Počernicích vznikl z části lyžařského oddílu, proto má v názvu slovo „SKI“. Iniciativou byla dohoda dvou Tělovýchovných jednot z opačných konců Prahy TJ Sokol Horní Počernice a TJ ČEDOK na Praze 5, založit silný pražský triatlonový oddíl. Bylo to pouhé 2 roky po vzniku Svazu Triatlonu při ČSTV, takže se možná jedná o jedny z nejstarších triatlonových oddílů v republice. Ve Stodůlkách stále působí triatlonový oddíl TSK Praha, který z tohoto projektu rovněž vznikl.


(Triatlon Mělník 2005)

Kolik trenérů nyní působí v oddíle?

Pro nastávající sezónu počítáme s 5 trenéry. Oddíl se rozrostl, takže dlouholetá dvojice Nagy – Andrš už nestačí. Přidal se k nám Ondra Fisenko, student FTVS. Letos jsme získali i vynikající trenérku Marcelu Urbanovou, která se specializuje na posilování, strečink a všeobecnou přípravu. Do budoucna ještě počítáme s naší dlouholetou závodnicí, Pavlou Kotěšovcovou, která začíná studovat VŠ a bude to pro ni vstup do pedagogické i trenérské praxe. 

Proč a kdy jste začali v oddíle trénovat? 

Jak to bývá hledali jsme sport pro naše malé děti. Triatlon v oddíle TRI SKI Horní Počernice byla jedna z nabídek. Dali jsme dohromady několik rodin s malými dětmi a začali. To bylo v roce 1997. Po několika letech jsme s Jirkou Nagy oddíl prakticky převzali, protože původním trenérům, rovněž rodičům, přestaly děti závodit. Udělali jsme si trenérskou II. třídu na FTVS, vystřídali několik trenérských pomocníků, v poslední době přibrali další trenéry a pokračujeme.  A protože naši potomci stále trénují a závodí, staráme se o to, aby měli s kým trénovat a závodit. Oba máme svá docela náročná povolání v technické sféře a občas to všechno zvládnout je problém, ale trénink a práce s dětmi je i určitý způsob odreagování.

Jakou máte skladbu tréninkových jednotek?

Náš tréninkový plán je dlouhou dobu stabilní. 3 x týdně trénink v bazénu, přes zimu máme jednou týdně tělocvičnu a jakmile se oteplí přesouváme trénink ven do přírody. Minulou sezónu jsme museli vzhledem k přestavbě našeho „domovského bazénu“ v SPŠ Na Třebešíně omezit plavání na 2 x týdně, ale jako náhradu jsme získali možnost cvičení v tělocvičně, takže trénink 4 x týdně byl zachován. Všechny tréninky jsou pouze v odpoledních hodinách, aby jej děti i rodiče zvládali po škole, či zaměstnání. Bohužel cyklistické tréninky pro děti v okolí Prahy jsou prakticky neproveditelné, takže v cyklistice, zejména u žáků spoléháme na víkendové zapojení rodičů.

Je to hodně nebo málo? Myslíte, že to stačí?

Na jednu stranu, pokud chce někdo držet krok s nejlepšími, musí nad tuto tréninkovou náplň přidat ještě 2 – 4 samostatné tréninky. Příkladem toho jsou Julie Balcarová, Erik Rozsíval a další mladí závodníci, kteří mají specializované tréninky. Ty jim bohužel v oddíle nemůžeme poskytnou. Na druhou stranu, ne všichni naši sportovci zvládají chodit na všechny tréninky. Mají i další zájmy, které nechtějí kvůli sportu opustit, ale sport je baví a v kolektivu oddílu se cítí dobře. Takže si mohou z nabídky tréninků vybrat a udržet se tak v kondici pro závody na hobby úrovni.

Kolik je v oddíle aktivních triatlonistů? V jaké věkové kategorii máte největší zastoupení a v jaké nejmenší?

Za léta existence oddílu jím prošlo určitě přes to sportovců. V poslední sezóně 2018 – 2019 měl náš oddíl 46 aktivních závodníků, což nás řadí možná mezi 10 největších oddílů. V Praze jsme asi největší oddíl. V žákovských kategoriích jsme měli 18 sportovců, dorostenců a juniorů celkem 7 a 21 dospělých včetně trenérů. Ne všichni jsou ale aktivní ve smyslu účasti na závodech i když poctivě trénují. Někteří si na to ještě netroufají a někteří si už netroufají, někteří raději pouze trénují. U nováčků necháváme prostor, aby získali pocit, že závod zvládnou. U starších, zejména v kategoriích dorostu a juniorů je to spíše pocit, že jim ujel vlak, a že na tyto tratě a konkurenci vlastně nestačí.


(Czechman 2019)

Dostáváte dotace na fungování oddílu? Máte sponzory, kteří podporují materiálně nebo finančně váš oddíl?

Většinu peněz získáváme z grantů, které jsou poskytovány jednak místní části Horní Počernice, z fondů hlavního města Prahy a z fondů MŠMT. Nicméně to postačuje tak na polovinu provozních výdajů oddílu. Velmi nákladné jsou zejména pronájmy sportovišť. Takže dorovnání je pak bohužel na rodičích. To také většinou odrazuje další zájemce o tento sport. Snažili jsme se oslovit nějaké sponzory, ale většinou marně. Přednost mají kolektivní sporty. Oslovovat sponzory budeme i letos, protože si myslím, že náš oddíl může nabídnout dobrou propagaci sponzora. Naši závodníci jsou vidět téměř na všech závodech a prezentují se pěknými výkony. A to ve všech věkových kategoriích. 

Kdy byl o triatlon ve vašem oddíle největší a kdy nejmenší zájem? Jste spokojeni se současným stavem?

Na začátku náš oddíl tvořili hlavně naše děti a děti kamarádů z Černého Mostu a Počernic. To jsme měli okolo 12 závodníků. Toto jádro vydrželo hodně dlouho. K němu jsme přibírali děti podle zájmu a doufali, že z nich vychováme triatlonisty. U některých se to podařilo. Takže stav okolo 12 - 15 členů jsme měli vlastně dlouhá léta. Až v posledních 5 letech, kdy jsme umožnili trénink i rodičům dětí a dospělým, se oddíl skokově rozrostl až na dnešních 46 členů. Možná je za tím i současný módní trend běžeckých soutěží a adrenalinových sportů, které se masívně rozšířily. Naštěstí pro některé sportovce je pouhý běh nudný, takže mají chuť si jej zpestřit plaváním a kolem.

Máte sportovce, kteří jsou zařazeni v mládežnických výběrech Sps nebo SCM? Nebo jsou ve vašem oddíle spíše hobby sportovci?

V žákovských kategoriích jsme měli letos 8 dětí v SPs a jednu dorostenku v SCM. V dospělých máme sportovce od 20 do 45 let spíše na úrovni hobby. Ve svých kategoriích jsou ale docela dobří a dosahují na pěkná umístění. Máme i triatlonisty s 1. VT ČTA. Náš oddíl ale nemá prostředky ani zázemí na to, aby se v něm mohli realizovat sportovci pro evropské, či světové poháry. V Českém poháru zato figurujeme již dlouhá léta v první desítce. Náš oddíl je otevřený pro všechny zájemce. Stává se, že někdo přijde zkusí pár tréninků a buď vydrží nebo zjistí, že to není sport pro něj. Ze zkušenosti, máme raději děti, které jsou i méně šikovné, protože se s nimi dá pracovat a v závěru dosahují i lepších výsledků než někteří původně nadanější.


(Triatlon Poděbrady 2019)

Kde podle vašich slov mají největší rezervy vaši svěřenci a kde naopak mají silné stránky?

Silnou stránkou většiny našich sportovců je chuť sportovat. Jednotlivě - každý má nějakou silnější stránku a každý má rezervy, těžko bych to zde vypočítával. Zejména u dětí jsou silné i slabší stránky zpravidla dány předem tělesnou dispozicí a významně se mění s věkem. Ale u tohoto sportu není důležitá pouze výkonnost v jednotlivých částech, ale zvládnutí celku.  Proto se snažíme, aby se sportovci rozvíjeli rovnoměrně a k fyzickým předpokladům přidali i psychickou odolnost a rozum. Nicméně největší rezervy mají naši svěřenci v cyklistice. Je to tím, že v Praze nejsou pro dětské závodníky tréninkové možnosti. Jízda na cyklostezkách je riskantní a na silnice v okolí Prahy, které se v posledních letech změnily na dopravní tepny mezi centrem a příměstskými oblastmi, se na kole s dětmi odváží pouze blázen.

Kdybyste měli porovnat vaše svěřence žákovských kategorií před deseti lety a nyní, budou tam rozdíly? Jaké?

Naši svěřenci se mění stejně jako celá společnost, které jsou součástí. Ale pokud chtějí dělat nějaký sport, musí stejně jako před deseti lety mít rádi pohyb, kázeň při tréninku, odolnost a chuť něčeho dosáhnout. Rozdíl je v tom, že na současné žáky působí daleko víc podnětů a mají podstatně víc informací i možností realizace než před deseti lety. Z toho také vychází jejich vyšší sebevědomí i když občas není ničím podloženo. Na druhou stranu současní sportovci se mohou díky obrovskému rozvoji diagnostických technik, sportovních pomůcek a přípravků, dozvědět o tréninkových metodách, o svém těle a budování výkonnosti mnohem více než jejich předchůdci, takže by se zdálo, že budou mít k úspěchu snazší cestu. Opět ale záleží pouze na sportovci, jestli to vše chce a dokáže využít a v tom rozdíly mezi generacemi nejsou. To se ale týká pouze dětí, které seberou odvahu a přijdou na trénink. Ostatní dětská populace si se sportem bohužel moc nerozumí, což není mnohdy pouze jejich vinou.

Děkuji za rozhovor. Honza Walter

Hodnocení:
Přečteno 3992x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
4.12.19Všechna ta dřina nebyla nakonec zbytečná, říká Honza Vyhnánek po IM Cozumel
2.12.19Jan Landa, thajský box a triatlon, láska na celý život...
29.11.19Užíval jsem si vynikající společnost xterrácké výpravy, říká Honza Šneberger
28.11.19“Štěrkolet“, dobrá volba (nejen) pro podzimní švihy
25.11.19Langhammer zářil v Malajsii. Řenč a Vyhnánek bojovali v Cozumelu.
22.11.19Jsem rád, že ještě nepatřím do starého železa, říká Pepa Křivánek
20.11.19“KOLCE“ …i bez sněhu můžete trénovat na…
19.11.19České Triatlonové oddíly vol. 1 Tri Ski Horní Počernice
15.11.19Paratriatlonista Honza Tománek se ohlíží za stříbrným MS a úspěšnou sezonou
13.11.19Milda Bayer úspěšně pokračuje ve své bohaté kariéře, což dokumentují jeho výsledky za rok 2019.