Bylo to jako nejlepší letní tábor v životě, říká Martin Gabla

17.01.2020 -
Po rozhovorech s Martinem Gablou o přejezdu Kanady na motorce, extrémním Swissmanovi, multisportovním Gigathlonu či triatlonu na Kampě vám přinášíme jeho reportáž ze závodu Triathlon North Africa.

TRIATHLON NORTH AFRICA

Triathlon North Africa nezačíná startovním výstřelem, ale už při nasednutí na letadlo Air Algeria. V tu chvíli se vše mění a je třeba zapomenout na všechno, na co jste z naší vyspělé civilizace navyklí.


Triatlon v Alžíru jsem náhodou objevil na webu. Bylo mě hned jasné, že tohle bude velký zážitek a dobrodružství. Bez jakéhokoliv zjišťování podrobností o závodu jsem se přihlásil. Na startovce bylo cca 50 lidí, z toho minimálně půlka Čechů. Tolik Čechů-dobrodruhů jsem ale neznal. Pak mě to docvaklo. Zjišťuji, že organizátory závodu jsou bratři  Adam a Jakub Atarsiovi, Češi s alžírskými kořeny. A tím dostává celá akce úplně jiný nádech. Už na letišti se setkává výborná partička, která si to chce v poušti  pod saharským sluncem navzájem rozdat.


„North Africa Experience“ - cestou do Alžíru na závody nezískáváte „pouze“ další zářez v podobě dlouhého (nebo polovičního) triatlonu. Získáváte kompletní „severoafrický balíček“. Přičichnete si k životu v poušti, osaháte si místní více než 2000 let starou kulturu a ochutnáte život severní Afriky. A to si nakonec okořeníte hodně intenzivním triatlonovým zážitkem. Geniální!


Hned po příjezdu jsme si vyběhli na nejvýše položenou dunu světa (800 mnm). Pohled ze shora na nekonečnost pouště je opravdu dechberoucí a kdo nikdy nebyl na Sahaře, nepochopí. Přijeli jsme dva dny předem a tak jsme se mohli dokonale  seznámit s trasou závodu a aklimatizovat se. A kdo by si myslel, že se v lednu na Sahaře upeče zaživa, mýlí se jako já. Noční teploty atakují nulu a odpoledne vystoupá teploměr maximálně k 15°C.


Závod

Plavání

Nádherné jezírko v zajetí dun a palem oázy. Na tak nádherném a zvláštním místě jsem ještě neplaval. Překvapující byla teplota vody, která zde v zimě kolísá mezi  8-18°C. My měli ostrých 9°C      a tak se rozhodlo, že se plavecká část zkrátí na cca 1600m, což byly 3 okruhy. Výstřel a je odstartováno! Na špici plave několik alžírských borců (závodících v půlce nebo ve štafetě), pronásledovaných Petrem Vabrouškem a Davidem Jílkem. Mně se plavalo výborně a v depu ještě kluky stíhám, jak se oblékají  (možná jen proto, že Petr má ve zvyku v depech se studenou vodou úplně nepospíchat). Protože plavání a vůbec vodní sporty nepatří mezi vyhledávané aktivity Alžířanů, sešlo se jich z místních vesniček fandit docela dost. Nechápavě, avšak s obdivem hleděli na tu skupinku bláznů v gumách.


Kolo

Tady už zůstává vše jak má a jede se celých 180km. Start byl posunut na 9:00, ale i tak se bylo potřeba obléknout na nějakých 6°C. Začátek trasy byl famózní. Silnice se v mírné houpačce kroutila mezi dunami. Pro Evropana úplně nové a neokoukané scenérie dodávaly člověku takovou sílu, že jsem šlapal jako ďas „watty-newatty“. Po prvních 10km silnice zničehonic končí v poušti. Obrátka a fičíme zpět k oáze přes několik vesniček. Cestou nám vbíhají děti pod kola a každé si s námi chce plácnout. Projíždíme městečkem Taghit, kde bydlíme a najíždíme na část trasy, kde se jede 5 okruhů po 31km. Tam se vše mění, krajina začíná být jednotvárná, pro mě nudná. Extrémně nudná. A to je právě ono! Kde jinde to zažijete - 15km rovina tam, otočka a zpět. Pokud by otočka nebyla dobře vyznačena, zastavili byste až v další vesnici, vzdálené 380km. Hodně foukalo, a tak to chtělo jen ležet v hrazdě a vydržet. Žádná změna rytmu, žádná změna pozice v sedle. Paráda! Jednou mi do cesty nacouvali tři velbloudi, jinak se jen míjíme s dalšími závodníky a děláme jakoby nic. Během cyklistiky si to na špici rozdávali v neuvěřitelném tempu Petr Vabroušek s Davidem Jílkem, mě na 20. km předjel Mario Kovár (SVK), jehož tempo jsem odmítl akceptovat. Do depa dojíždím v pro mě standardním čase 5:30. Kvalita silnice závodu byla nečekaně dobrá a až na pár špičatých retardérů  byla rozhodně kvalitnější, než na co je našinec ze středních Čech zvyklý.


Běh

Na ten jsem se opravdu těšil. Nejen proto, že tam vždy doháním ztrátu způsobenou mým laxním přístupem k cyklistickému tréninku, ale i proto, že profil a terén trati byl naprosto exkluzivní! Běželo se 6 kol, v poměru písek 3km/silnice 4km. Celkem tedy 18/24. Cítil jsem se fajn a tak to rozbíhám tempem 4:15. Náběh do písku mě ale vyloženě rozesmál, když jsem v podstatě zastavil a začal dupat na místě. Saharský písek totiž není jako na Mácháči. Je tak jemný, že se opravdu boří a zkusit se alespoň trochu odrazit dává docela zabrat. Na druhou stranu mě běh v písku podél obrovských dun opět nabíjí. Mít možnost závodit v saharské poušti je prostě nářez a čím víc jsem unavený, tím víc mě to pohlcuje. Kochám se a mám pocit, že chvílemi nad pískem letím. Sbíháme se s Mariem a společně běžíme 4 kola. Mám radost, že pokaždé míjíme Petra Vabrouška s Davidem Jílkem na stejném místě   i když už kluci mají 2 kola náskok. Petr si stále kontroluje mírný náskok před Davidem. V cíli se za sebe řadíme tak, jak jsme dojeli na kole.  S náskokem jedné hodiny dobíhá do cíle pro zlato a obhajuje loňské vítězství Petr Vabroušek, 1 minutu za ním dobíhá druhý David Jílek. Mario Kovár si přede mnou udržel svůj půlhodinový náskok z kola a dobíhá třetí. Já si za svůj běžecký čas 3:33 a celkových 9:44 dávám k večeři „bramboračku“.


Prvotně bylo na dlouhý triatlon přihlášeno 22 závodníků,  nakonec nás ale běželo pouze 10 ( 8 kluků, 2 holky). Je to trochu škoda, protože obdobný závod v tak krásném a neobvyklém prostředí neexistuje . Líbilo se mi, jak byli všichni neustále ve skvělé náladě a při závodě vysmátí.  Žádné smrtelné křeče a grimasy, co člověk často na triatlonech vídá. Prostě jen čistá radost z pohybu a láska k triatlonu, to bylo cítit na všech.


Vzhledem k podmínkám, v jakých se závod organizuje bylo vše neskutečně dobře zvládnuté. Od kvalitních občerstvovaček až po bezpečnost na trati zajištěnou policajty a vojáky, vše klapalo jak mělo.

Ačkoliv je Alžír destinace více než exotická a triatlon v poušti zní extrémně, zvládne ho jakýkoliv průměrně trénující člověk a nebál bych se závod doporučit i jako první velký závod pro začínající triatlety. Pokud budete závodit s pokorou a nepojedete do Alžíru pouze pro čas a umístění, budete nadšeni jako já.

Organizátoři závodu, bratři Atarsiovi dávají závodu vše a je to cítit na každém kroku. Zařídí vízum, skvělé ubytování s plnou penzí v hotelu a spoustu mimozávodních aktivit. Lyžovali jsme na dunách, kravili na čtyřkolkách jak utržení ze řetězu, prošli si místní 2000 let staré město a poslední noc strávili v bivaku pod saharským nebem v poušti. Sešla se skvělá parta lidí a všichni si to neskutečně užili.

Až do Alžíru příští rok pojedete, vezměte sebou i svojí holku. Bude se jí to určitě líbit, stejně jako mojí Martičce. Teď už ale sedíme v letadle zpět do Prahy a já si připadám, jako kdybych se vracel z nejlepšího letního tábora na světě.



Hodnocení:
Přečteno 2141x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
10.7.20Přes zimu jsem se věnoval sprintům a vyplatilo se, říká Jan Volár
8.7.20Helena Karásková ovládla první závod tuzemské Xterry - Dachsman
6.7.20Jan Volár získal double v nabité račické konkurenci
2.7.20Nechtěl jsem na trati trávit víc času, než bylo potřeba, říká Tomáš Řenč
30.6.20Dobříšský Tvrďák se stal letos kořistí Standy Holička a Mirky Paulů
29.6.20Favorité nezaváhali. První závod terénního poháru ovládli Kočař a Karásková
26.6.20Zintenzivnění tréninku za to stálo, říká Julie Balcarová
22.6.20Zikmund a Řenč vládli víkendu v Račicích.
19.6.20Doma mám perfektní podmínky pro přípravu, říká Vendula Frintová
17.6.20Kde si zazávodit v následujících víkendech?