Miluju sednout na kolo a vyrazit. Ideálně někde v horách, říká Lucie Klimešová

Čím ti zaimponoval triatlon?

Rozhodně svými nároky.

Kdy a kde to začalo?

Bylo to před dvěma roky po tom, co jsem ozkoušela atmosféru sprint TT v Doksech jsme se s Fáfi (Luci Řimnáčovou) vsadily, že příští rok dáme ½ IM (do té doby pro mě něco nepředstavitelného..).

Jak trénuješ? Kolik, co a kdy?

S tréninkem je to horší, jak s časovými možnostmi, tak nejsem úplně tréninkový  typ (neříkám, že jsem to nezkoušela, ale když se mi pak nedařilo držet plánu z jakéhokoliv důvodu-pracovní povinnosti, nemoc-tak mě to akorát stresovalo). Takže dělám hlavě to, co mě baví a při čem si dokážu dokonale vyčistit hlavu a zrelaxovat Přes léto trénuji ráno před prací, kdy je ještě v ulicích klid, slunko vychází, je svěží vzduch a je skvělé si jít zaklusat. Ale pak co hlavně miluju je sednout na kolo a vyrazit, ideálně někde v horách (Dolomity jsou srdcovka největší). Super je, když člověk jede s někým, s kým se může „nahánět“, pak si dát v sedle kávičku. No a pak do triatlonu ještě zbývá plavání, to popravdě byl (a stále je) pro mě velký oříšek. Pro mě neplavce, resp. styl ala paní Radová to byl (hlavně loňský) rok odříkání a přemlouvání se ke každé návštěvě bazénu, kde jedinou motivací bylo neutopit se loni v srpnu na půlce v Doksech...

Říkala jsi mi, že jsi nějakou dobu laborovala se zraněním, které tě při sportování limitovalo. O co se jednalo konkrétně?

Zranění potkalo asi každého a nebudu si vymýšlet, ale taky patřím k té skupině hobíků, co jakmile má chvilku volna, tak že bych vyrazila do vířivky, na masáž apod. To se opravdu moc nestává a loni v zimě se ozvaly problémy s achillovkou a v tu chvíli bylo na dva měsíce o zábavu postaráno. Věřím, že teď už bude vše ok, mám skvělou fyzioterapeutku..

Sleduješ výsledky na domácí či světové triatlonové scéně? Máš nějaký vzor, který bys chtěla napodobit?

Sleduji to trošku. Před kým se fakt skláním, tak jsou „maminy“, co se zvládají starat o rodinu a k tomu i závodit, protože triatlon je neuvěřitelný žrout času.

Jaký je tvůj momentální sen spojený s triatlonem?

Zajet půlku pod pět hodin a doufám, že příští rok s uvážlivějším výběrem závodů to klapne. No a pak si pořídit  „pořádný“ kolo..

Věnuješ se spíš delším distancím. Od půlek není někdy daleko zkusit si celou porci ironmanských kilometrů. Láká tě to? Co havajský Ironman?

Celý IM snad jednou taky dám a na Hawaii bych určitě moc ráda, ale maximálně zatím na dovolenou, nebo užít si atmosféru závodu z pozice diváka..

Co na tvé triatlonové aktivity říkají nejbližší lidi v tvém okolí? Fandí ti a podporují tě?

Rodina pro to úplně pochopení nemá, protože neznají ten úžasný pocit. Mamča by mě ráda viděla už nějaký ten rok někde úplně jinde než na závodech. Hlavně nenávidí moje ježdění na kole. Bojí se, protože to co se v poslední době děje na českých silnicích je neuvěřitelná netolerance, ignorace, alibismus a ztráta zdravého rozumu. Rozhodně netvrdím, že jsou na vině jenom řidiči. Každopádně se rodiče zajímají (pokud pošlu odkaz, kde se dají časy sledovat, tak fandí na dálku a gratulační sms, když se člověk ještě motá v cílovém prostoru, taky moc potěší. A když se zadaří, tak vím, že jsou rádi a taťka má co probírat na pivu.