Trendy určují mimořádné osobnosti, říká trenér roku Lukáš Vrobel

Lukáši stal ses trenérem roku, jak vnímáš toto ocenění? A jak vlastně hodnotit kvalitu trenéra?

V kontextu dnešního světa, kde to jak jste vnímání, je více o tom jak se umíte prodat na sociálních sítích než to jako reálné skutky za vámi stojí, má pro mne toto ocenění velkou váhu. Kdo mně zná ví že má aktivita na sociálních sítích je 0. Proto si ocenění dovolují vnímat jako, zpětnou vazbu, že si triatlonová komunita mé práce váží a oceňuje ji za skutečnou práci a výsledky.

V triatlonu působíš opravdu dlouho a určitě vnímáš výkonnostní posun napříč distancemi. Jak se tento posun vysvětluješ? A má český triatlon šanci svět dohnat?

 Na první část otázky lze odpovědět jednoduše. Po vstupu triatlonu mezi OH sporty se zprofesionalizoval ve všech ohledech, detaily by pak byly na dlouhou přednášku. Český triatlon šanci má, ale je to dlouhá cesta a zatím se nůžky spíše rozevírají, protože u nás byl trend spíše opačný. V době kdy byl triatlon hodně amatérským sportem byla ČR na špici působili u nás dva špičkové kluby Kepák a ČS, podmínky a konkurence pak produkovala dostatečnou kvalitu.

Pojďme se bavit o mládeži. Kdy doporučuješ s triatlonem začít? A jak se vypořádat s úskalím jako je finanční i časová náročnost?

Tak tady není jednoduchá odpověď, protože kombinace tří sportů + nutný všeobecný základ nabízí řadu cest. Z hlediska principu lze, ale říci, že se specializovaným tréninkem, stačí začít po pubertálním růstovém skoku cca 13-15let. Je to však podmíněno tím, že sportovec je technicky připravený a co se týče plavání tak již částečně kondičně a zároveň má připravený pohybový aparát což je etapa která musí trvat cca 3-4roky. Co se týče časové a finanční náročnosti je triatlon asi vůbec nejnáročnější sport, zejména co se týče času, proto to nikdy nebude masovka. Musí se sejít vše včetně sociálního a finančního zázemí, jako rozhodující ale vidím morálně volní vlastnosti zejména pokoru a pracovitost. 

Diskuze o brzké specializaci ve sportu je často vnímána negativně, avšak současně pozorujeme, že stále více mladých sportovců se prosazuje v seniorských kategoriích. Například bílý trikot na Tour de France je často považován za předzvěst zisku žlutého. Sam Laidlow se stal nejmladším mistrem světa v IRONMANu, a Kiptum stanovil světový rekord v maratonu ve věku 23 let. V hokeji jsou hráči z dorosteneckých kategorií již nasazováni v extraligových zápasech. Jaký je tvůj názor na tuto situaci?

Posun napříč všemi vytrvalostními sporty je v tom, že k úspěchu již nestačí maximální aerobní parametry, ale přidala se nutnost zvládat i výbušnost a vysoká úroveň rychlostních a silových schopností potřebných ke změnám tempa v průběhu závodu, které rozhodují o vítězích. To samozřejmě lépe zvládá mladší organismus s věkem se z nás stává spíše dieslový motor. Má to však svou daň a tou je kratší sportovní výkonnost na top úrovni. Pro trenéry je to pak obrovská výzva, protože mnoho rychlosti a síly blokuje rozvoj vytrvalosti a naopak. Musí se tedy měnit i přístup k tréninkovému procesu a nezaspat vývoj.

 Z čeho čerpáš informace, které pak aplikuješ do tréninku? Co bys doporučil začínajícím trenérům, jak se vzdělávat?

Je to mix, kde základem jsou vědecky ověřené studie zejména z oblasti fyziologie a zkušenostní praxe. Dnes se nejvíce obohacuji osobními konzultacemi s odborníky  a trenéry.  V posledních letech mně určitě nejvíce obohatil MUDr. Jiři Dostál, a diskuse se zahraničními kolegy. Nic z toho bych ale nebyl schopen zpracovávat v dostatečných souvislostech bez plnohodnotného vysokoškolské vzdělání, zejména v oblasti fyziologii zátěže. Mladí mají výhodu chuti a inovativního přístupu, ale zase jím chybí zkušenosti, takže má rada je učit se od zkušenějších, ale přijímané konfrontovat s ověřenými studiemi a k tomu patří intenzivní práce na sebevzdělávání. 

Sdílení informací mezi trenéry je významným tématem. V USA je běžné, že trenéři mezi sebou otevřeně sdílejí poznatky, zatímco v Česku převládá tendence udržovat si vlastní know-how v tajnosti. Domníváš se, že by pravidelná výměna informací mezi trenéry mohla významně posunout celkovou úroveň odborných znalostí?

Nebyl bych naivní v otázce toho co se v zahraničí sdílí. Základy ano, ale co se týče top sportu jsou většinově sdíleny informace, které už jsou překonané nebo bez určitých detailů, které jsou pak ale podstatné pro jejích uchopení v praxi. Zpět k nám - sdílení jednoznačně posouvá, ale tady si nevystačí triatlonová komunita sama o sobě. Kapacit,  které mají přidanou hodnotu, není mnoho a to je problém všech sportů. Pokud chcete mít mezinárodně úspěšného triatlonistu musí být i v absolutní běžecké špičce ČR. Musíme informace sdílet nejen mezi sebou, ale i s kolegy z jiných sportů a zejména s vědeckými odborníky z oblasti fyziologie, dietologie, psychologie atd. Tady musí pomoci instituce jak svazové tak především ty zastřešující, jako resortní sportovní centra, NSA atd.

Ukázkou toho, jak může vypadat spolupráce, bylo společné letní soustředění v Račicích, kde pod tvým vedením se sjely největší mládežnické oddíly k společnému tréninku. Jak se zrodila myšlenka na uspořádání tohoto soustředění?

Je to něco co z čeho mám velkou radost, protože to vzniká spontánně a odspoda a nebyl to první ročník.  Je to přesně to sdílení, které pak posouvá všechny. Tady patří velký dík, Petru Bludskému, který je velkou hybnou silou v tomto směru. Triatlon není velká komunita, takže se všichni tak trochu známe, pak už jen stačí vůle a chuť a realizace je na světě.

Kde vidíš světový triatlon za 10 let? Jakým směrem se bude upínat krátký a dlouhý triatlon?

Trendy určují mimořádné osobnosti, které  jsou v něčem výjimečné a získají tak konkurenční výhodu. Ostatní na to musí reagovat, tudíž to není zcela predikovatelné. V mužském triatlonu už moc prostoru není, tady už se přiblížil tradičním sportům a půjde už jen o detaily. Nějaký prostor vidím u OH triatlonu ještě v cyklistice co se týče taktiky a techniky jízdy. Kde při stále větší vyrovnanosti startovního pole ti lépe připraveni budou méně vyčerpáni do běhu. U žen došlo k brutálnímu posunu v plavecké a cyklistické výkonnosti přes silové parametry, což je těžké skloubit s top běžeckou výkonností. Tady vidím prostor kde se může ženský triatlon posunout. Ťech, které mají top všechny tři disciplíny je ve světě ještě opravdu minimum. Co se týče formátu závodů, předpokládám, že krátký triatlon půjde cestou kratších závodů, ale s opakovanými starty. Což bude zase tlak na rychlost regeneračních procesů a jejich profesionalizaci, s tím přijde i tlak na další omlazovaní startovního pole. Dlouhý triatlon snad zůstane sám sebou. Posun výkonností posledních let byl dán především přechodem rychlostně připravených sportovců z OH triatlonu, takže i tady myslím, že už se velké posuny dít nebudou. Otázkou je samozřejmě jak do všeho zasáhne technologický vývoj sportovního vybavení.