Vrchol sezony mám podle toho, jak je na mě hodná manželka, říká Petr Švarc
Patříš mezi triatlonové matadory, kterým už na počet odježděných sezon nestačí ani prsty na obou rukách. Jak jsi začínal s tímto sportem
K triatlonu jsem se dostal přes sjezdové lyžování, kde za časů bolševika bylo možné sjezdovat i ve středočeském kraji a tréning na kopcích nahrazovala suchá příprava v tělocvičně. Tady jsem dostával od starších za vyučenou, musel jsem stíhat. Jsem ale outdoorový typ, mám rád pohyb venku, tak jsme k tomu s kamarádem (později ministrem) začali chodit dálkové pochody. Bylo to ale pomalé, tak jsme je začali běhat. To už byl krůček k atletice. Nominoval jsem se do příbramského teamu, který v té době postupoval nahoru směrem k 1. atletické lize. Běhal jsem vytrvalost 3, 5, 10 km, pár minut po doběhu 1,5 km na krev, za dalších 5 min třeba 4 x 400m. No, a pak jsme jeli domů na kolech, abychom se nenudili v autobuse. A už to bylo. Akorát to plavání, nenáviděná studená voda v plzeňském bazénu mě z něj udělala noční můru. Kraula mě naučil až strejda v nějakých 12 letech.
Vzpomínáš si na svůj první triatlonový závod?
Když jsem dostal rozum (na ČVUT v Praze), zkusil jsem svůj první TT, který byl vypsán jako přebor Strojní fakulty. Konal se tenkrát na Džbánu a po katastrofickém plavání ve studené vodě jsem poprvé stál na bedně (neuměli běhat, srabi). Narostla mi křídla, takže jsem se po čase vypravil do Lázní Bělohrad na závod Českého poháru v duatlonu, kde jsem měl čest závodit vedle Foxe, Rajma, možná tam byl tenkrát i Jirka Seidl. A to byl nářez, zpět na zem. Ale nezahořkl jsem a postupně jsem se probojovával do první poloviny výsledkové listiny. Kde jsem na ní teď, dávám hlavně za vinu úbytku soupeřů nebo spíš vnitřně nastaveným životním stylem, který mi nedovolí přestat, nezáleží mi tolik na výsledku, ale na žízni, kterou mám pak.
Postupně
ses propracoval až k železňáckým distancím. Kolik
ironmanských zářezů máš na pažbě?
Nepočítám
to, síň slávy nebuduji. Když to spočtu průměrně, tak dám tak
2 - 4 kusy do roka, dělám to cca 15 let, takže cca 30 - 40. První
testovací byl na Konopišti, možná byl i jeden z nejhezčích
- plavání v zámeckém rybníku, pěkné a spravedlivé kolo na
Slapskou přehradu a úžasný běh kolem vody pod stromy po měkkém,
každých 2,5 km hrst soli a hrozinek. Akorát počítat těch 17
kol!
Víš, kde a kdy jsi zajel nejrychleji?
Nejlepšího času jsem myslím dosáhl ve Slavkově, kde po protančeném večeru s účastnicemi beach volejbalového turnaje a po spravedlivém plavání (cca 2 km) v místním stokovém rybníku, jsem zajel cca 9:40. O to jsem měl tenkrát půjčený zadní disk, který jsem svou "mravenčí" sílou nebyl schopný roztočit.
A ten nejoblíbenější?
Můj nejoblíbenější je ironman na Elbě, kam letos jedeme asi po čtvrté, krásný je Roth a Klagenfurt, to jsou festivaly triatlonu.
Doma
máš mnoho diplomů a medailí. Který úspěch tě napadne, když
bych se tě zeptal na ten pro tebe nejcennější?
Asi
vítězství v Českém poháru ve své věkové kategorii v roce
2011, loňský titul v duatlonu a čas 2:34 na Pražském maratonu
2004, kde jsem běžel s prvními ženskými tmavými závodnicemi a
prý jsem vedle nich v televizi vypadal jako běžící Arnold. Jinak
mě těší každý závod, kde se musím pořádně "poprat"
a nejsem sám v cílové rovince.
Potkáváme
se taky na závodech seriálu Brdman Adventure, kde často bereš
pódiová umístění. Jak se ti duatlony a triatlony v brdských
hvozdech líbí?
Seriál
je super počin, Michal Dudla a jeho team pořádá závody pro
opravdu širokou sportovní veřejnost. Závody mají skvělou
atmosféru, jsou v krásném prostředí,
závodníci
je mají rádi, je to vidět na účasti. Já se jich velice rád
účastním, potkáváme se tam se stejně laděnými lidmi, třeba s
Tebou.
Závěrem
tuzemské sezony a posledním dílem seriálu Ford Czechman tour je
Příbramský duatlon, který máš ve své patronaci. Jak tento
závod vznikl?
Letos
to bude asi 7. ročník, z toho posledních šest bylo v rámci ČP.
Myšlenku mi vnuknul můj známý kamarád Krušnoman I., protože
nechtěl být sám, kdo má stres z pořádání podobné atrakce.
Kdo nějakou podobnou akci někdy dělal, tak ví, co to obnáší a
kolik se na tom vydělá. Odměnou je pak nezabloudivší zdravý
závodník v cíli, který dostane najíst a napít a řekne, že
příště přijede zas a rád, nejenom pro prize money nebo
finisherskou medaili.
Tvojí
nejsilnější disciplínou je bezesporu běh, kde většinou mažeš
ztrátu z plavání a cyklistiky. Je ale potřeba ušetřit na
závěrečnou disciplínu dostatek sil. Jaký je tvůj recept?
Recepty
- asi nejdůležitější - nepřestávat sportovat !! Ale - nedělat
to na doraz, odpočinek dělá vítěze, všeho s mírou. Roztrhat
bláznivé tréninkové plány, které mojí věkovou skupinu akorát
stresují (kromě tedy Tomáše Langhammera, ten je ale o rok mladší)
a udělat si z TT životní styl. A nedělat sporty, které už
člověk dlouho nedělal, koleduje si akorát o zranění. Co se týká
běhu, nemám rád úseky, osvědčily se mi fartleky, kde si dle
momentální chuti a formy programuji rychlost a délku úseků, vše
v přírodě. Pak hodně závodím, nepřestávám ani v zimě, kdy
měním kolo a trepky za běžky.
Šéfuješ
reklamní agentuře, k tomu rodinné povinnosti při výchově
potomků. Jak vypadá tvůj tréninkový týden?
Co mi čas dovolí, sportuji (ne trénuji) tak 1 - 2 hodiny denně, víc mě to ani nebaví. Běhám rád sám, v poslední době se nám daří běhat s kamarádem alespoň dvakrát týdně spolu, lépe to žere kilometry, jak říká Lenka R. a ještě si u toho pokecáme a zjistíme, že je to všude stejný. Bazén beru jako rehabilitaci, tzn. napřed teploučkou páru, pak maximálně 1 km klidným tempem. Dvakrát týdně stačí, aby se mi tělo neobalilo obranným tukem. Kolo miluji, hlavně MTB, je pohodlný, nemusím se u toho moc ohýbat, dá se na něm dostat i do vzdálenějších hospod, než u běhu a nějaká ta 12° Svijany v žaludku při jízdě tolik nevadí.
Závodní
sezona je v plném proudu a podniků je na výběr čím dál
víc. Máš rozmyšlené, kde budeš startovat?
Letos
bych chtěl objet celý ČP v dlouhém TT + asi Doksy, Xterru u
Tomáše v Krušných, nějaké MTB, asi Šumavský maraton + na
závěr Elbu spolu s dalšími šesti závoďáky.
Pak
každý kros v okolí, maraton ve Stromovce a parádní závěr na
Janovské 19. Vrchol mám dle toho, jak je na mě hodná manželka.
Na
co se nejvíc těšíš?
Určitě
na Elbu, tu bereme jako dovolenou s odskokem na 12 hodin od mrňousů.
Pak mám rád Pilmana, to je závod, kde se mi dlouhodobě daří a
vyhovují mi tratě. Čeho se bojím - Moraviamana - boj s větrem na
kole, vedro na asfaltu bez stromů a hlavně noc před závodem v
místní Jezerce, pokud bude dole zase mejdan, jako loni, předloni a
předpředloni.
Na
tuzemské triatlonové scéně se pohybuješ patnáct let, to je dost
času na to, abys mohl vidět posuny a změny. Tvoje firma také
některé závody sponzoruje. Jak vidíš triatlonovou budoucnost u
nás?
Myslím a vidím, že současné vedení ČTA vede triatlon správným směrem. Hodně seriálů, mraky dobře udělaných a podporovaných závodů, podpora mládeže. Jsem rád, že se toho mohu účastnit a přidat trošku do mlýna. Má to smysl, už jenom kvůli mladým. Triatlon je těžký sport, ne každý na to má hlavu a dispozice, ale stejně třeba jako já, lze k němu najít cestu postupně. Myslím (a také se to pokouším praktikovat), že je dobré u dětí vychovávat lásku ke sportu jako takovému, ne jen k tomu vrcholovému. Takových "rychlokvašek", kteří při prvním nárůstu vousů zjistí, že je také něco jiného, než jen 5x týdně ráno od šesti hodin v bazénu a 20 h v tréninku, znám ze svého okolí celou třídu. Hlavně rozumně, kdo na to opravdu má, brzo se to pozná.