Rudy Krajča. Dřív “vostrej závoďák“ dnes pěstitel kaktusů
Milovníci spisovné češtiny nám pro jednou prominou, neboť odpovědi z pera Rudyho by ztratily jaksi na originalitě.
JMÉNO: Rudy Krajča
KLUB: vzácný kytky
VĚK: 41 jařin
OBLÍBENÉ JÍDLO: prasečí ocásky, výpečky, hovězí krev a především dršťky, jináč su vegetarián
OBLÍBENÝ DRUH KAKTUSU: Ariocarpus bravoanus, Echinocactus horizonthalonis f. subikii ( to je forma albiflorus, jasný , nee) a hlavně rod Uebelmannia z Brazil
CO RÁD DĚLÁM: mám rád krásné, plnoštíhlé korpulentní dámy, vyzrálé, zkušené a vůbec: mám je rád tak nějak zezadu...
HOBBY: to stejný přes kopírák
MOTO: Lidé bděte!!!
OBLÍBENÝ TRÉNINK (v minulosti): tempovej běh třicítka, půlku po třech pade, pak dalších deset kilců po třech čtyřiceti no a pak poslední tři kilce po třiceti, vyblejt, vydejchat a domů za mámou…
Představil by jsi méně znalým fanouškům a triatlonovým příznivcům tvoji osobu?
Jsem krásný, vysoký černovlasý kudrnáč, kdysi jsem se věnoval té úchylnosti zvané „dlouhej“. Tuším, že sem začal v devadesátým druhým a ve vosmých jsem toho znechucen, nemocen, frustrován a bez peněz nechal…První dlouhej sem jel po dvou tréncích, kilo na kole a třech dvacítkách běhu (dva hlaďáky k tomu…), na Konopišti za 9:37 ( bo tak ňák..). Druhej sem šel na Evropě v Doyčlandu za 8:56:16 hod., tuším že 17.flek. Pak už to bylo jen horší a horší….
Kde a kdy se datuje tvoje sblížení se sportem?
V druhý třídě. Chtěl sem bejt gymnasta, džudysta no a pak se ze mě stala běhna. Chvílu sem to vydržel a přeskočil do lezení. No a to mi vydrželo do dnes. Poslední byl triáč, dnes kombinuju to celý v Brně.
A jak vedla tvoje cesta k triatlonu?
Tehdá jsem mívával občasný tělesný, intimní a vlastně též pohlavní stisk s jednou triatletkou a to mě oslovilo (myslím ten triatlon), pak viděl ňáký úchyly, co zhovadilost jménem triáč vykonávali a páč su taky úchyl, šel sem do teho…Docela po hlavě…
V triatlonu si zaznamenal skvělé umístění... dokázal by jsi se s některými pochlubit? Skvělých výsledků jsi dosáhl i jako reprezentant v dlouhém TT, zmíníš se i o něm?
Ses pomát? Jakejch skvělejch výsledků? Polovinu závodů sem zabalil, často kvůli svý blbosti. Dnes sou kolem teho báje, jakou sem měl smolu, ale: plazit se do tří do rána po kamarádce (stejně nic…), v pět vstávat na mistrák v dlouhým a poté překvapivě zabalit „až na kole“, … No musím uznat, máš voriginál pravdu: já byl tehdá závoďák!!!
Snažil jsi se o účast na Havaj, ale bez úspěchu? Proč to nevyšlo? Mrzí tě to s odstupem času?
Možná, že trošku smůly bylo, nemá asi smysl vypisovat, páč je to tak na stránku…Občas něco prdlo na kole(„kultovní značky“…), něco v koleni a posledních dvou letech taky v hlavě… Nemrzí mě to. Dnes, po deseti letech, jsem „jinde“… Spíš je škoda té spousty času, energie, zdraví. Kolem triatlonu mě to baví furt, s tím rozdílem, že se chcu jen bavit. A už dost kolem Hawaii, Howgh!
Jedna z legend o tvé osobě vypráví, jak si vylezl na jednom triatlonu z vody a po celém těle se ti řinula zelená barva z vlasů a vypadal jsi jak vodník Česílko... upřesníš tuto povídačku?
Jóó, to tenkrát v Curychu sem měl ty svoje přírodní dredy namodro. Ještě sem měl oblíbenou barvu červenou, kvůli sponzorům. Na gymplu sem tenkrát od svejch děcek (byl sem jim třídním) dostal i barvu na vlasy. No a jak sem vylez z Curyšského jezera, tak sem byl zelenej. Po sto metrech jízdy sem odhodil kolo v parku a posral se. Jel sem to tenkrát na antibiotika, který mi doporučila jedna obvodačka, že prej mi po nich bude dobře. Ano bylo, „už“ po půl roce. Byl sem rád, že sem se do cíle doplácal za 9:58.
A jak je to se sportem a s triatlonem v současnosti? Dá se mluvit o nějakém systematickém tréninku?
Plavbu začínám koncem května (1-2x ), koléčko přes kopírák a běhna su pravidelná. I v zimě(!!!).
Co se týče systematičnosti (to je slovo…) v tréninku: spíš se budu snažit uplatnit u svý nový svěřenkyně Aďky Dermekovic. A to jak jináč než v dlouhým, s dlouhým. Rozhodně mě to baví víc, než ležet jak vocas na řidítkách s bolavýma zádama, sledujíc, jak mě frajeři přeskakují…Takže se tam kolem vás magoři budu motat dál…
Proč a jak vznikl tvůj odpor vůči vyhlašování na stupních vítězů? Neuznáváš veteránské kategorie.... a řídíš se heslem, že vítěz je jen jeden.
No tak to neřídím, ani omylem!!! Naopak! Ti další a vůbec všichni si zaslouží úctu a ocenění než to blbý americký…No a vetroše sice uznávám, ale já sem skončil v osmadevadesátým s vrcholovým sportem, hojit se na bedně nemusím. A vůbec: pro mě sou důležitý jen overall a lidi, co mě nutí a přesvědčují lízt na bednu v nějakých kategoriích sou u mě pitomci. Měli by se starat o sebe! Howgh!!!
Tvé velké hobby je pěstování kaktusů. Pochlubíš se něčím zajímavým? Jak tato vášeň vznikla? Daří se ti v podnikání?
Jo, jo. Toť můj vrcholovej sport. Pomalu, ale jistě se blížím k mančaftu… Naštěstí tady nejsem limitovanej ňákým VO2 max, pajšlem bo haksnama, můžu v tom tedy být teoreticky dobrej. Ale jak ve všem to známý klišé: je to o práci… Jináč už teď nabízím zoufalcům kakty, který nemá v katalogu nikdo na světě…Takže už snad béčko máslo nejsu. Zato su Rudla Chlubidlo, ho, ho, ha, ha. Rád se pochlubím.
Chystáš se do Brazílie, jaká bude náplň cesty? Najdeš čas i na trénink?
No tak především: sexuální turistika! A když si to tak člověk spočítá. Když to budete dělat dvěstěkrát, tak se vám ten pobyt vyplatí. Proč? No ty služby mají levnější, než u nás v Evropě! Trénink trošku áno, páč valím na horáku. A tři metry je docela hezký sóstředko, není-líž (…) pravda? Někdy v lednu su doma. Únor a březen snad vyplním lezením a naším cyklickým sportem ve Španělích. Pak je duben a to mi už zase začne práce… Zase někdy na závodech, hošani a kozééénky,
Howgh, Rudý Káčko
Pokud si chcete prohlédnout jaké kaktusy Rudy Krajča pěstuje klikněte sem www.vzacnykytky.cz
Kaktusy nejsou pro Rudyho pouhou zálibou....
Psal se rok 1997 a tato fotografie vznikla na Tenerife. Zleva Michal Zaňka, Rudy Krajča a Filip Ospalý
Rudy na X-teře Praha
Svačinka uprostřed brazilského pralesu
Přidat komentář
Zpět