Pavel Petrásek vybojoval havajský slot při své IM premiéře v Curychu

31.07.2019 -
Hradecký triatlonista v barvách Etriatlon teamu zvítězil na otvíráku tuzemské sezony Czechman. Minulý víkend se vypravil do Curychu a jeho železňácká premiéra mu přinesla havajský slot. Jak se chystal a jak prožil závod popisuje v našem rozhovoru

Na IM Curych jsi při své ironmanské premiéře získal slot na Havaj. Co pro tebe tento závod znamenal?

„Mám z něj veskrze pozitivní dojmy. Po dlouhé době přípravy kdy jsem opravdu občas myslel, že bych s triatlonem nejraději sekl a co jsem si to vymyslel za blbost, slyšíte tu magickou větu v cíli ,,You are an Ironman‘‘ byl to krásný pocit a zážitek.  Je to tak dlouhý závod, že se na ten finish neskutečně těšíte. Je to hodně emotivní závod, kdy se střídají pocity bezmoci s radostí, euforií a únavou.“

Jak jsi pojal přípravu na svou železňáckou premiéru?

„Připravoval jsem se myslím celkem poctivě, příprava začala zhruba od půlky ledna a snažil jsem se tomu dávat maximum, co mi práce, přítelkyně a tělo dovolily. Měl jsem z Ironmana respekt, takže jsem přípravu nebral na lehkou váhu a v rámci možností jsem tomu opravdu dával 100% (to, jak jsem trénoval, můžete zpětně vidět na mé fb stránce, kde jsem vše mapoval). Setkal jsem se ale i s názory, že co tam s tím ,,málem‘‘chci dělat, že to není trénink, ale pouze takové sportování. Czechman ale ukázal, že minimálně na poloviční distance jsem se dokázal docela dobře připravit a trénink mi stačil.


Stanovil sis nemalý cíl v podobě kvalifikace na světový šampionát v Koně..

Cíl jsem uvedl hnedka na začátku přípravy, to byl slot na Hawai a v jednom rozhovoru jsem zmínil, že bych chtěl být do 20. místa celkově a ideálně zajet pod 9 hodin. Moje niterné cíle byly ale mnohem vyšší, chtěl jsem být do top 10. celkově. Toto jsem si ale nechával sám pro sebe, protože jsem měl respekt a pokoru k samotnému závodu a nechtěl jsem velkohubě vyhlašovat takovéto výroky, když jsem ještě žádného ironmana neabsolvoval.

Z čeho jsi měl největší obavy a respekt?

„Obavy jsem měl z délky závodu, ne že bych to fyzicky nezvládl, ale bál jsem se větší pravděpodobnosti defektu či jiného mechanického problému, které člověk ne úplně vždy ovlivní. Naordinoval jsem si pouze jeden pokus a doufal jsem, že mi to nějaký takový problém nepřekazí. No a trochu jsem očekával, co se bude dít v druhé části maratonu.

Jak jsi prožil závod?

„Plavání bylo formou rolling startu, začínal jsem celkem vepředu, tak abych se svezl v závěsu lepších plavců. Bohužel, i když mi plavání přišlo takové pomalé oproti kratším distancím, tak mé tělo bylo dost prázdné a já nedokázal nikoho, kdo mě přeplaval udržet více jak na pár temp v nohách. Takto mě tam přeplavalo celkem dost borců, až jsem byl někde mezi skupinami osamocen a pral se sám se sebou. Čas 56:30 nebyl naštěstí tak špatný a předčil mé pocity ve vodě, z které jsem naštěstí vylézal úplně fresh  s úsměvem na můj support team.“


Jak ti chutnala náročná cyklistická trať, kterou je IM Curych pověstný?

„Kolo byla nejtěžší trať, kterou jsem kdy v triatlonu jel, ač bylo pouze 1600m převýšení, tak tam byly pěkné stojky s nebezpečnými sjezdy, kde si člověk moc neodpočinul a musel se pořád rozjíždět a brzdit. Kolo vedlo prvních 30 km po rovině, kde jsem předjel celkem dost závodníků, ale při nájezdu do kopců nám začala pěkná průtrž mračen, tedy všechny sjezdy byly hodně opatrné a na zdejší trati nebezpečné, tam jsem bohužel ztrácel celkem dost času. Sjezdy na mokru nejsou mojí doménou. Bohužel, i když jsem jel dle stanoveného tempa a wattů, tak tělo kolem 65km navázalo na plavání a já v sobě neměl vůbec drive, watty a rychlost letěly dolů a já si začínal říkat, co s takovým výkonem tady chci ještě dalších 120km dělat. Zbytek kola jsem se už pouze trápil a mé hlavě to také moc nepomohlo. Naštěstí mě asi na 130.km dojel zpátky Šnéba a já ho využil jako magnet, vlál jsem za ním  na 50 metrů a říkal si, že mi nesmí ujet a pomáhal mi oční kontakt, abych držel rychlost a nezpomaloval. Takto jsem s hodně rozpolcenými pocity dojel po 5 utrápených hodinách do druhého depa.“

A závěrečný maraton?

„Můj support team řval, že je to dobré, že jsem na třetím místě, 9 a 5 min na borce přede mnou. To mi zas tak dobré bohužel v mém rozpoložení z kola nepřišlo, kdy jsem byl hodně zlomený z toho, že jsem jel závod na podobných wattech, jako jsem jel poslední pětihodinový trénink na kole. Na běh jsem vyběhl v pomalejším tempu, než jsem chtěl, ale bohužel hlavě se už moc nechtělo s tím, že první a druhé místo je daleko. Dle informací od teamu jsem čas ubíral a borci zpomalovali, ale já to pořád nějak nevnímal, já měl v hlavě, že je to pokažené a měl jsem už pouze takový survival mode. Kolem 30.km už mi hlásili, že jsem těsně za druhým, to mě namotivovalo a vlastně jsem si uvědomil, co dělám a proč nezávodím a neběžím. Vzchopil jsem se a poslední okruh vystupňoval a na prvního ztratil pouze 3 minuty s časem běhu 3:04:00.“

Jak ses popasoval s krizí, která tě postihla?

„Jak jsem psal, krize byla myslím celý závod, nebyl jsem úplně ve své kůži a pohodě, prostě to bylo takové zatažené a bohužel to odnesla i hlava, kdy jsem zjistil, že nedokáži jet vůbec to, na co mám. Takže pouze prvních 60 km na kole a posledních 10 km maratonu bych nazval, že bylo bez krize a já závodil a jel, jak jsem si představoval.“

Dařilo se ti plnit předzávodní plán, který sis stanovil?

„Na plavání jsem chtěl plavat cca o 2sec/100m rychleji, kolo jsem jel o 20 avg wattů méně, než jsem jet měl, tedy nějakých 10-7 min pomaleji. Běh jsem šel o 5 min pomaleji s průměrem 4:24 min/km. Na čas pod 3 hodiny rozhodně bylo, bohužel po průběhu závodu jsem již nenašel motivaci se více hryznout a držet plánované průměrné tempo kolem 4:15 min/km. Oproti běhu na půlce, je ironmanský maraton pohodovější běh na obecnou vytrvalost, kdy to prostě tak nebolí, samozřejmě po té porci kilometrů je to dlouhé a tělo je celkově unavené, ale s půlkou se to nedá srovnávat, tam je tempo úplně jiné a člověk to musí strašně kousat. Tady běžíte naučené tempo na rozumných tepech.

Jaký jsi měl support a jak jsi vnímal atmosféru závodu?

„Byla se mnou přítelkyně, dorazili její rodiče, kamarádi, kouč a další lidé, co přijeli s českými závodníky. Support team byl skvělý, bez nich bych to nezvládl, informovali mě o rozestupech a dodávali mě motivaci, abych se i přes horší průběh závodu nevzdával. Atmosféra byla úžasná, heart break hill na kole a závěrečný běh vedený centrem.“


Dají se popsat tvé pocity v cílové bráně?

„Možná se po přečtení rozhovoru zdá, že bylo všechno špatně, ale já už byl smířený s tím, že na Hawaii nepojedu a měl jsem jediný cíl, a to být IRONMAN a dokončit. Naštěstí je závod tak dlouhý, že jsem urval druhé místo a tím i kvalifikaci, tedy do cíle jsem dobíhal nadšený a užíval si pocit zadostiučinění a těšil se, až obejmu přítelkyni a oslavím slot se support teamem, který mě celou dobu hnal a věřil, že se dostanu na druhé místo.

Byl jsi v cíli hodně vyčerpaný?

„Popravdě, tím, že mé tělo nebylo 100% a nevydal jsem ze sebe, co bych měl, tak jsem doběhl do cíle relativně v pohodě, ale unavený po 9 hodinové práci.. Opravdu jsem byl v pohodě oproti Czechmanu, kde jsem se vzpamatoval asi až po hodině v cíli a po závodě jsem měl nohy odrovnané a cítil velkou únavu. Teďka to bylo až divné, ale i to spíše ukazuje na fakt, že mě tělo nepustilo do pořádného výkonu. Jsem zvyklý ze sebe vydat 100% a tady jsem se tomu ani zdaleka nepřiblížil. Což je dobré znamení, že ve mně je snad víc a IM distance mi jsou doufám nakloněny. Uvidíme, jak mi to vyjde v říjnu na Hawaii.“

Pojďme se vrátit ještě k tvému vítězství na Czechmanovi. Jaké to bylo?

„Jsem rád, že se mi to ještě podařilo, už jsem tomu nevěřil, že by to mohlo v této fázi kariéry přijít, o to je to cennější vítězství. Czechman je srdcovka, na každý jeden závod tam vzpomínám rád, ale tento bude svým umístěním výjimečný.“

Co tvé další závody?

„Jediný jistý závod je momentálně World Championship 2019 IM Hawaii. Ale ještě se podívám do závodního kalendáře, který závod bych mohl vhodně naordinovat jako přípravný k Hawaji.“

Od triatlonu sis dal pauzu a vrátil ses ve výborné formě. Co děláš jinak?

„Od té doby, co pracuji na plný úvazek, tak sezona končí posledním závodem na konci léta a do nového roku nechci o triatlonu slyšet, pouze se občas jdu hýbnout na plavání s etriatlonem a proběhnout s přítelkyní. Od půlky ledna začínám přípravu a snažím se vše nějak vhodně skloubit. Triatlon je součást mého života, doufám, že už napořád budu chodit plavat, jezdit na kole a běhat, i když už třeba bez závodních ambicí.“

 

Hodnocení:
Přečteno 1492x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
20.3.24Ironman nedávno aktualizoval svá pravidla, přinášející několik významných změn.
11.3.24Dominance Ditleva a Lee zahájila éru T100 v Miami
2.3.24McKenna a Sodaro ovládli Ironman Nový Zéland
19.2.24Dříve stačilo do tepla jen jezdit a dnes by tam triatlonista pomalu měl bydlet celou zimu, říká Pavel Wohl
6.2.24Mistrovství světa Ironman 70.3 pro rok 2025 míří do Marbelly ve Španělsku
27.1.24Triatlonová komunita není aktuálně úplně kompaktní, rád bych naše prostředí více spojil, říká Petr Soukup
21.1.24Skvělé, že někteří profíci dají nahlédnout, jak trénují, říká Roman Procházka
10.1.24Luxusní kola si své zákazníky vždy najdou, říká mechanik Michal Kohoutek.
21.12.23Mým snem je účast na největším sportovním svátku světa, říká Tereza Zimovjanová
17.12.23Já zastávám názor, že Havaj je Havaj, říká Petr Lukosz