Snad poprvé v životě jsem se stihla dívat při závodě po okolí, říká Lenka Králová

Jaké dojmy si odvážíš z letošního Krušnomana?

Dojmy mám takové, že to byl bezva závod, který jsem si fakt užila a kde mi to prostě všechno nějak vyšlo.

Jak velká byla únava a vyčerpání?

Vzhledem k tomu, že běh do kopců vůbec netrénuju, tak to není vůbec tak hrozný, jak jsem očekávala..

Slavila jsi svoje vítězství?

Byla jsem ho v neděli oslavit lehkou vyjížďkou na kole, kde jsem šťastně kecala o svých zážitcích..

Do závodění ses vrátila po celkem dlouhé přestávce. Jak ses chystala na tento náročný vstup do sezony? Proč padla volba na start v Klínech?

Nepřipravovala jsem se nijak speciálně. Po soustředění na Kanárech s Etriatlon Teamem se mi nějak zastesklo po závodění, tak jsem se přihlásila. Nikdy předtím jsem tu nebyla a vyhovoval mi termín závodu.

S jakým cílem a ambicemi jsi šla na start?

Neumím se postavit na start, abych neměla (aspoň někde v koutku duše) cíle nejvyšší. Nicméně vzhledem k tomu, že nijak systematicky netrénuji a dlouho jsem nezávodila, šla jsem tam s tím, že si to chci hlavně užít, nepřepálit začátek, a to se povedlo na 100%.

Po první běžecké části jste na kolo nasedaly společně s Helenou Kotopulu. Na cyklistice jsi všem soupeřkám ujela, vytvořila sis náskok a druhý běh 15 kilometrů sis kontrolovala vedení..Alespoň takto to vypadá podle časů jednotlivých fází závodu. Jak se to vyvíjelo z tvého pohledu?

Závod se pro mě vyvíjel naprosto fantasticky. První běh jsem šla v klidu, říkala jsem si, že na nějaký závodění bude ještě spousta času, a hlavně, když jsem viděla ten kopec, který budeme muset na závěr vyběhnout 3x, dost jsem se krotila... Začátek kola jsem měla trochu tuhé nohy, ale během chvilky se mi rozjely a já si celou cyklistickou část doslova užívala, jelo se mi prostě fantasticky.. Snad poprvé v životě jsem se stíhala dívat po okolí a nohy prostě jely samy, žádná krize nepřišla, nejela jsem žádnou hranu... A závěrečný běh - věděla jsem, že mám na Janu Candrovou docela slušný náskok, a tak jsem běh nijak nehrotila. Běžela jsem tak, aby mě to nevyřídilo, a kdyby se náskok nějak výrazně zmenšoval, byla jsem připravená zrychlit. Prostě krize nepřišla žádná a já si užívala povzbuzování fanoušků a Pepína.

Kde jsi začala tušit, že bys mohla zvítězit?

No jsem už poučená, že dokud není člověk za cílovou páskou, může se stát cokoliv. Ale na závěrečném běhu jsem viděla, že mě holky nesbíhají a já když tak měla sílu zrychlit.

Co ti prolétlo hlavou po posledních metrech sjezdovky na cílovém koberci?

Do cíle jsem snad poprvé v životě dobíhala ne v totální smrti, užívala si atmosféru a byla jsem prostě šťastná.

Byla to pro tebe premiérová krušnomanská zkušenost. Co říkáš na atmosféru a organizaci?

Atmosféra byla naprosto fantastická a to hlavně díky Pepínovi, divákům a počasí, které vyšlo naprosto parádně. Co se týče organizace, nenašla jsem snad jedinou chybičku. Byl to prostě super závod.

Vloni jsi vůbec nezávodila. Co bylo důvodem?

Osobní a zdravotní problémy s achilovkou a kolenem.

Kdo tě v současné době trénuje? Jak vypadá tvůj trénink?

Trenéra momentálně žádného nemám a tréninkový plán také ne. Současný trénink bych moc nenazvala tréninkem, ale spíš sportováním. Chybí v něm specifická rychlost, intervaly i nějaký systém. Dělám to, na co mám náladu, čas a co se mi chce..Asi mi to v současné době takhle vyhovuje a já mám ze sportu zase radost.

Kam zamíříš dál?

Poděbrady a Czechmana..Dál nic naplánovaného nemám vzhledem k práci, kdy budu v létě se studenty na různých kurzech. Ale uvidíme, když to půjde, určitě se ještě někde objevím.

Jaké podmínky máš v Etriatlon Teamu?

Podmínky v Etriatlonu jsou super - od plaveckých tréniků, vybaveni, výživy a plavecká i triatlonová soustředění - Petr Valeš mě letos vzal na soustředění na Kanáry a tam mě nakopnul k tomu, abych se zase postavila na start nějakého závodu.