Není snadné dělit čas mezi rodinu, práci a sport, říká David Sajner

Jak se ti daří trénovat v přípravném zimním období? 

Místo tréninku bych řekl spíše sportování, neboť s řízeným tréninkem to nemá nic společného. Od narození naší dcerky Viki před deseti měsíci jsou priority úplně jinde. Čas je jenom jeden a dělit ho mezi práci, rodinu a sport je těžký, vždy je potřeba něco ošidit a většinou si toho „černého Petra“ vytáhne sport. Naštěstí díky pochopení Gábiny a spolupráci Viki mohu sportovat poměrně často.  

Když ti vyjde čas na trénink, tak jdeš raději sám nebo ve skupině? 

Sportuji jak ve skupině, tak ve dvojici s Viki vezoucí se v Chariotu, tak sám. Každé má své kouzlo..Tréninky ve skupině se často mění v Mistrovství světa, takže je to takový intenzivní  intervalový trénink. 

Máš kouče, který ti píše tréninkový plán? 

Teď už ne, bylo pro mě stresující mít nalinkováno, kdy mám co odtrénovat a pak to nebýt schopen z rodinných či pracovních důvodu splnit, takže teď si sportuji dle chuti a časových možností. Na jednu stranu neočekávám růst formy, na druhou stranu mentální odpočinek od každodenního tréninkového drilu byl už asi po těch mnoha letech nutný. Každopádně děkuji Jardovi Hýzlovi a Honzovi Falge, že mi posledních 7 let linkovali život dle TrainingPeaks a díky nim jsem si mohl splnit své sportovní cíle..

Začátkem prosince jsi s Ivou Baroňovou startoval na kultovním závodě dvojic Koloběh Říp-Praha. Jak se ti to líbilo? 

Koloběh je jedním z nejlepších závodů, pokaždé byl díky počasí jiný, vždy hodně těžký a každoročně se od Kralup modlím, abych už byl v Troji, a přichází jedna krize za druhou. Trošku nás zamrzel defekt kousek před cílem, ale jinak spokojenost a už se těším na další ročník.

S jakými pocity se ohlížíš za sezonou 2017? 

Dopředu jsem věděl, že rok 2017 již moc o sportovních výkonech nebude. Největší radost začala 22.2. a pokračuje dodnes. Radost z Viki mi nepatrně kazilo moje tělo, které si bohužel nepamatuje, kolik toho odtrénovalo v minulosti. Stačilo zvolnit v tréninku a hned byl výkon o dvě třídy horší, než na co jsem byl zvyklý. Zklamal mě můj výkon na Czechmanu a Challenge Prague, kde po zlepšeném plavání a standardním kole přišlo peklo na běhu a propadání se pořadím o desítky míst. Na druhou stranu jsem se z toho poučil, trochu ještě potrénoval a na konci sezóny si užil MS v Chattanooga, kde už jsem konečně běžel. 

Vzpomínáš si na svůj první triatlonový závod? Jak to pak pokračovalo dál? 

První triatlon jsem jel v roce 1996, takže ještě skoro v době kamenné (nebo ocelové dle materiálu rámu). Za těch 20+ let se role triatlonu postupně zvyšovala a v letech 2012 – 2015 jsem jí dával 120%. Všechny dovolené i veškerý volný čas byly zaplněny tréninkem a nic jiného pro mě neexistovalo. To byla trochu daň za dvě Havajské lei. V cíli jsem si řekl, že dvakrát a dost a od té doby jsem se na start ironmanského závodu nepostavil. Stejně už není kam ty finisherské medaile dávat a jestli jich je 30 nebo 40 je úplně jedno. Poloviční distance se dají zvládat v kombinaci s prací a rodinou a žádná část tohoto trojúhelníku není odstrčená na vedlejší kolej. 

Co považuješ za Top moment ve své dosavadní triatlonové kariéře? 

Top momentů bylo více: Parade of Nations na Havaji, finish na Alii Drive, běžet asi 10 km za doprovodným cyklistou s cedulí „3rd Man“ a následné 5. místo v celkovém pořadí na Ironman Maryland, získat podpis Craiga Alexandra, bavit se s Janem Frodenem a mnoho dalších. 

Vaší dcerce bude za nedlouho rok, začne chodit a běhat. Budeš se ji snažit vést k triatlonu? 

Ke sportu Viki vedeme od prvních měsíců, nicméně finální rozhodnutí jakým směrem se bude rozvíjet, necháme na Viki. Do ničeho jí tlačit nebudeme, musí chtít sama. Nicméně již nyní chodí na „plavání“ s Delfínkem, běhá v Chariotu, za kolem najezdila téměř 1200 km, o vánocích si „vyšla“ na Sněžku, za pár dní jí čekají běžky v Seefeldu, takže vedení ke sportu má dostatečné. 

Mnoho triatlonistů si zpestřuje zimní přípravu na běžkách. Co ty? 

V zimě samozřejmě příležitostně běžkuji, je to nejlepší způsob vytrvalostního tréninku a jelikož cyklistický trenažer zrovna nemusím, tak asi jediná možnost na delší tréninky. Nejradši jezdím do Bedřichova na Jizerku, případně na Mísečky či Rovinku. Letos mě čeká premiéra s chariotem na lyžích, tak jsem zvědavý, zda to vůbec utáhnu. 

Co chystáš na letošní sezonu? Budeš závodit raději doma, nebo v zahraničí? 

Závodění jsem měl vždy spojené s cestováním a zároveň nerad jezdím často na stejné závody, proto závodím převážně v zahraničí. Rekordy v počtu závodů za rok nevyhledávám a radši si zajedu tři závody s pořádnou pauzou na odpočinek a trénink. Letos se podívám na WCH Challenge Šamorín, poté v červenci poprvé vyzkouším cyklistický etapový závod Haute Route - L'Alpe d'Huez (spojený se sledováním Tour de France) a na konci září IM 70.3 Portugal kousek od Lisabonu. 

Tak to jsou zajímavé plány. Na co se nejvíc těšíš? 

V krátkodobém horizontu třeba na to jak dopadne moje soukromá #challenge75 (snaha zhubnout na pěknou závodní váhu, nyní jsem tak na 1/3 cesty). V dlouhodobém horizontu až trochu povyroste Viki a bude mě na kole doprovázet při běžeckých trénincích..