Ani pády na kole a průtrž mračen nepřekazily Simoně stříbro na IM Malaysia

Jaké dojmy si odvážíš z týdenního pobytu v exotické Malajsii, který jsi korunovala stříbrem na Ironmanu?  

Z Malajsie (myšleno celkově z celé dovolené) jsme se vrátili oba s Pepou nadšení. Tento závod jsme chtěli absolvovat už loni. Bohužel nám to nějak nevyšlo a jeli jsme ho tedy až letos. Od celého výletu jsme očekávali především pěkné zážitky, které daná lokalita a osazenstvo výpravy slibovalo. Závod už měl být spíše takovou třešničkou na dortu. Samozřejmě jsme na něj trénovali a chtěli zde podat maximum, na druhou stranu nám ale bylo jasné, že místní klimatické podmínky budou náročné, takže jsme jej brali dost s rezervou. Já osobně jsem měla strach také z časového posunu.

Pojďme k samotnému závodu. Na svém FB jsi popisovala, že se ti honily hlavou myšlenky na DNF, nakonec jsi z toho vykřesala skvělé druhé místo. Jak to bylo?  

V plavecké části jsem nezachytla skupinku holek, které jsem se mohla určitě nějakou dobu udržet, takže jsem absolvovala celé plavání sama. Šlo se mi ale dobře a s časem 1:05 jsem (na plavání bez neoprenu) spokojená. Kolo se mi jelo již od úvodu dobře, cítila jsem sílu v nohách. Bohužel mi tento dobrý pocit narušil pád z kola asi po 30 minutách jízdy. Pád mě trochu rozhodil (a také wattmetr, který pak ukazoval naprosté nesmysly) a chvíli trvalo, než jsem se zase dostala do tempa. Pak už se mi jelo opět dobře a snažila jsem se cyklistiku maximálně užívat. Trať nebyla nudná, a tak kilometry dobře ubíhaly. Během cyklistiky jsme zažili pěknou průtrž mračen, pak bylo chvíli jak v prádelně a po nějaké době vykouklo sluníčko. Na konci cyklistiky mě překvapil další pád. Na běh jsem šla dost otrávená. Ten byl kvůli vedru opravdu náročný a základem bylo se pořádně chladit. Tempo jsem zvolila dosti konzervativní, a to se mi vyplatilo. Postupně jsem předbíhala své soupeřky (na druhé místo jsem se dostala až cca 2 km před cílem), což mi samozřejmě dodávalo motivaci. Cílovou rovinku jsem si opravdu vychutnala.

Co bylo příčinou těch dvou pádů na kole?

První pád se odehrál při předjíždění dvou půlkařů při menším sjezdu, kdy jsem najela na kluzkou bílou čáru. Druhý byl těsně před depem, kdy přede mnou nezvládl manévr slézání z kola závodník a já už jsem neměla na výběr než letět přes něj. Co mi pomohlo překonat bolest? Motivace dokončit závod a původní plán, zde prodat zde svoji letošní formu.

Byl prostor a nálada na oslavy tohoto úspěchu? 

Ani jsme moc neslavili. Nějak nebyl čas. Hned po doběhu do cíle jsem šla na dopingovou kontrolu, která opět zabrala několik hodin, pak jsme chvíli pokecali s Pepou, Pepou Svobodou, Helčou atd. a večer jsem šla předávat finisherské medaile do cíle. 

Letos jsi vynechala oblíbenou „půlku“ na Sardinii a zvolila jsi tento klimaticky obtížný Ironman…   

Jak jsem psala výše. Závod jsme plánovali již dva roky na doporučení Pepy Svobody, který si tuto destinaci chválí. Aklimatizace proběhla až s podivem lehce. Na časový posun jsme si docela zvykli a na vedro a nádherné prostředí také.

Máš za sebou další triatlonovou sezonu mezi profesionálkami. Jak ji hodnotíš?