Bronzový Slovakman Lukáš Krpec míří za havajskou premiérou. A netají se obdivem k Lance Armstrongovi.
Na mistrovské „půlce“ ve Žďáru nad Sázavou jsi patřil k favoritům. Karol Džalaj mi říkal, že jsi před závodem nebyl úplně stoprocentně fit kvůli náročným službám, které jsi jako hasič absolvoval. Mohl bys to popsat konkrétně?Jak hodnotíš své osmé místo?
Pár týdnů před Pilmanem ti to skvěle sedlo na Slovakmanu, kde jsi v pekelném vedru vybojoval bronzovou medaili.
Slovakman se mi líbil a užil jsem si tento závod. Měl jsem tam svojí rodinu, která mi poskytla stoprocentní servis, navíc na mě v cíli čekala má nejmilejší fanynka dcerka Natálka, takže to byl nejlepší povolený doping, jaký jsem si mohl přát. První dvě disciplíny jsem si užíval a závodilo se mi skvěle. Vyplaval jsem s favority závodu, což bylo důležité, kolo mi jelo skvěle a do depa jsem přijížděl asi zatím nejméně unavený na ironmanském závodě. S během už tolik spokojený nejsem. Letos jsem zaznamenal v běhu zlepšení, ale zatím se mi to nepodařilo v závodě prodat.
S triatlonem jsi, jako mnozí další, začal celkem pozdě, až v dospělosti. Jaká byla tvoje sportovní průprava předtím?
Brzy po triatlonových začátcích sis střihnul prvního ironmana. Jak vzpomínáš na tento „křest ohněm“?
Do prvního ironmana jsem šel ještě jako cyklista, který sem tam běhal a plaval, takže plavání bez neoprenu jsem si protrpěl za 1:18, kolo si docela užíval za 5:08, ale běh už byl očistec za 4:02. Ale ihned jsem věděl, že je to sport, kterému se chci věnovat. Do konce sezony jsem stihl ještě dva dlouhé triatlony, které byly už o poznání lepší. Za zmínku ještě možná stoji můj první halfironman, což byl Bečvoman. Nezapomenutelná scéna se udála při mém prvním depu, které za ohromného povzbuzováni diváku trvalo 12 minut, než jsem se dostal z neoprenu, který jsem při tom celý potrhal..
Pojďme k tvému životnímu sportovnímu vrcholu. Příští víkend tě čeká závod snů v ironmanské mekce na Hawaii. Kde se ti povedlo vyjet si kvalifikační slot?
Nominoval jsem se již minulý rok ve Walesu. Byl to první pokus, a jelikož náklady byly dost vysoké, tak předem bylo jasné, že to bude i můj poslední pokus. Speciálně na závod jsem se nepřipravoval. Po Slovakmanu, kde jsem si zajel osobák, jsem chtěl stihnout ještě jeden dlouhý triatlon v sezoně. Zvažoval jsem závod v Polsku, kde jsem již byl před pár lety a náklady na závod jsou relativně nízké. Ale dobrý kamarád a zároveň můj trenér Karol Džalaj mi navrhl, abych konečně zkusil nominaci na Hawaii a jel s ním do Walesu. Když se přidala i moje manželka, bylo rozhodnuto. To se událo asi čtyři týdny před závodem, takže příprava na závod byla spíš důkladná regenerace po Slovakmanu a něco ještě trochu potrénovat.
S jakým cílem půjdeš na start světového mistrovství v ironmanu?
Poprvé mě napadlo nominovat se na Hawaii, když mi manželka říkala, že tam při studiu na vysoké škole pracovala a že by se tam opět ráda podívala. To byla moje hlavni motivace. Měli jsme v plánu, že si užijeme společnou dovolenou a třešničkou na dortu bude závod. Ale nakonec jedu sám, takže tam nejedu užít si závod ani Hawaii, ale pokusit se prodat to, na co mám natrénováno. Udělat slušný výkon, za který se nebude muset stydět dcerka Natalka až bude větší. A taky rodina a lidi co mi fandí.
Tvým trenérem je skvělý slovenský ironman Karol Džalaj. Popsal bys trochu svůj trénink?
Koho ze světových sportovních osobností obdivuješ, je někdo pro tebe vzorem?
Vzor jsem nikdy neměl, ale je pár lidí, které obdivuji. Například Lance Armstronga - nejenže byl skvělý sportovec, ale hlavně pomohl mnoha nemocným dětem a dospělým dal šanci bojovat se zhoubnou nemocí. Motivoval mnoho nemocných dětí, a proto ho obdivuji. To, že bral doping na mém názoru nic. Taky obdivuji Karola Džalaje, jak se dokázal v amatérských podmínkách propracovat k profesionálním výsledkům.
Triatlon hraje důležitou roli v tvém životě. Co tě motivuje?
Rád bych, aby mě sport stále bavil a zlepšoval jsem se. Nejsem sice žádný talent, takže dělám malé krůčky, ale od doby, kdy jsem začal trénovat, se stále zlepšuji, což mi dělá radost. Hlavní zásluhu na tom má Karol Džalaj, který mi pomáhá s tréninkem a je to můj velmi dobry kamarád.
Tisk
Zpět