S druhým místem jsem moc spokojený, říká Tomáš Řenč po Doksyrace

18.09.2020 -
Na Slovakmanovi suverénně zvítězil a zajel rekordní čas. V Podersdorfu ho na ironmanské trati zbrzdil defekt a zklamání si spravil minulý víkend stříbrem z Doksyrace, kde nestačil jen na Lukáše Kočaře. O letošních závodech si přečtěte v rozhovoru

Máš za sebou závod Českého poháru v Doksech na poloviční ironmanské vzdálenosti. Jak se ti u Máchova jezera závodilo a jak jsi spokojený s časem a výsledkem?

V Doksech jsem se postavil na start podruhé. Prvně to bylo před čtyřmi lety, když jsem na kole po asi 5 km jízdy prorazil zadní galusku a nedokázal jsem to opravit. Nerad na to vzpomínám, byl to můj třetí, a snad i poslední, nedokončený závod za celou kariéru od roku 2003. Takže jsem šel do závodu s velkým respektem a trochu s obavami, abych závod dokončil, především na cyklistické části. Nakonec vše dobře dopadlo a s druhým místem jsem moc spokojený. Týden předtím jsem absolvoval Ironman v Rakousku a čas v Doksech tomu také odpovídal.

Start pro tebe přišel velmi brzy po zmiňovaném dlouhém triatlonu v Rakousku – jak jsi zvládl zregenerovat?

Regenerace byla velmi krátká, čemuž byla podřízena i moje taktika. Věděl jsem, že v plavání a na kole můžu rozhodnout závod a běh bude o vůli udržet vysokou intenzitu. Vše vyšlo tak, jak jsem plánoval. Vyplaval jsem kousek za vítězem Lukášem Kočařem. Na kole už jsem věděl, že na jeho tempo nemám, ale pokud pojedu svůj ironmanský standard, budu ostatním soupeřům ujíždět, nebo aspoň náskok udržím.

Jak se ti pak dařilo na běhu?

Na běh jsem měl náskok přes dvě minuty na třetího a za ním byl další 4 minuty Petr Soukup. Ten umí rychle běhat, takže první sedmikilometrový okruh jsem testoval svou (ne)formu a zjistil, že chodit na občerstvovačkách nemůžu, nohy se pak těžce rozbíhaly. Takže jsem toho do sebe moc nedostal, ale zase to byl „jen“ půlmaraton. Při náběhu do posledního kola byl Petr za mnou už jen 2 minuty, tak jsem do třetího okruhu dal maximum a doběhl jsem hodně vyčerpaný do cíle na druhém místě se ztrátou na Lukáše přes 7 minut a s náskokem na Petra přes minutu a půl.


Když byla řeč o regeneraci, tak co patří k oblíbeným regeneračním zvyklostem?

Teď je to tak, že si dám regenerační nápoj Enervit Recovery Drink a píšu plány svým svěřencům. Mnohdy dlouho do noci, protože mi zaberou dost času a často se mi nechce spát – mysl je plná dojmů a tělo bolavé (smích).

Když jsi jel Ironmana v Rakousku, postihl tě defekt v cyklistické části – co přesně se stalo a jaký dopad to mělo na umístění?

V Rakousku to byla moje premiéra opravy defektu při závodě. Na začátku třetího kola jsem najednou měl měkké přední kolo. Oprava mi trvala překvapivě 14 minut a dalo mi to zase zkušenosti – příště už to bude o polovinu rychlejší (smích). Nejvíc mě ale překvapilo, že jsem se nemohl dostat do závodního stavu. Tělo odmítalo mé povzbuzování, pořád mi běhalo hlavou, kde jsem mohl být, kdyby se to nestalo, a co jsem udělal špatně. Při průjezdu do dalšího kola jsem zjistil, že jsem se ze 4. pozice propadl na 23. místo. Na maraton jsem pak vybíhal na 19. místě a ani na běhu jsem nedokázal s psychikou nic udělat – chtěl jsem to jen už dokončit na jakémkoliv místě.

Na Slovakmanu na začátku srpna se ti naopak dařilo – vybojoval jste vítězství, pokořil vlastní rekord trati a navrch jsi se stal mistrem České republiky. Panovala tedy v Piešťanech se vším spokojenost?

Vítězství i rekord mě moc potěšily, ale se vším spokojenost nebyla. Dva dny před startem jsem byl na seřízení posedu, který mi dobře seděl, ale v závodě jsem pak na 60. kilometru vletěl do díry a řídítka mi zajela o 4 centimetry dolů. Z výborné aeropozice se tak stala pozice nepříjemná. Mačkal jsem si hodně břicho a dalších 120 km na kole jsem měl žaludeční problémy. Po každém občerstvení, které dělám každých 15 minut, respektive 10 kilometrů, mi šla část zpátky nahoru. Až na běhu se vše srovnalo a já tak mohl předvést svůj nejrychlejší běh na ironmanské trati.

Svůj nejrychlejší čas jsi vylepšil o osm minut, což není vůbec málo. Kde se vám podařilo minuty nabrat nejvíc?

Určitě na běhu, kde jsem zaznamenal čas 2:44:57. V roce 2018 to bylo o 15 minut víc (2:59:47).

Výživový plán byl podobný jako jindy na ironmanské vzdálenosti?

Výživu mám stále stejnou, svědčí mi to a nehodlám nic měnit: před startem Enervit PRE Sport, na kole ionťák s gely od Enervitu a na běhu gely s colou.

Jaké další závody teď máš v plánu? 

Nejspíš mě letos čeká už jen poslední závod – Czechman v rámci Českého poháru v dlouhém triatlonu. Tam se rozhodne o vítězi celého poháru.

Hodnocení:
Přečteno 699x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
11.3.24Dominance Ditleva a Lee zahájila éru T100 v Miami
2.3.24McKenna a Sodaro ovládli Ironman Nový Zéland
19.2.24Dříve stačilo do tepla jen jezdit a dnes by tam triatlonista pomalu měl bydlet celou zimu, říká Pavel Wohl
6.2.24Mistrovství světa Ironman 70.3 pro rok 2025 míří do Marbelly ve Španělsku
27.1.24Triatlonová komunita není aktuálně úplně kompaktní, rád bych naše prostředí více spojil, říká Petr Soukup
21.1.24Skvělé, že někteří profíci dají nahlédnout, jak trénují, říká Roman Procházka
10.1.24Luxusní kola si své zákazníky vždy najdou, říká mechanik Michal Kohoutek.
21.12.23Mým snem je účast na největším sportovním svátku světa, říká Tereza Zimovjanová
17.12.23Já zastávám názor, že Havaj je Havaj, říká Petr Lukosz
5.12.23Příští sezona bude poslední. Těším se na premiéru IM Hradec Králové, říká Tomáš Bednář