Závěrečný maraton byl velký test psychické odolnosti, říká Martin Dvořák po Knappenmanovi

Jak ses připravoval na Knappenmana? 

Připravoval jsem se opravdu poctivě – myslím, že jsem docela tréninkový typ a do Knappenmana jsem od začátku roku stihl odtrénovat rovných 550 hodin. Příprava probíhala relativně dobře, pravidelně jsem plaval s Etriatlonem na Výstavišti a celoročně venku jezdil na kole a běhal pod vedením Tomáše Miky. V únoru jsem ještě zvládl zařadit týdenní soustředění na Gran Canarii. Celkem se mi dařilo na přípravných závodech, takže jsem měl z průběhu roku dobrý pocit. Nějaké drobné komplikace samozřejmě byly, ale naštěstí nic zásadního. 

Proč sis vybral zrovna tento závod? 

Důvody byly dva: Za prvé mám rád celkový ráz krajiny lužických jezer i místní trať, kterou znám z „půlky“ před třemi lety a za druhé je to rychlý závod, prakticky za humny. 

Které závody jsi předtím letos absolvoval a jak se ti dařilo? 

Absolvoval jsem dvě „půlky“, zakletého Czechmana a druhý vrchol sezóny, Hamrmana 70.3 (4. místo v AG, 21. celkově). K tomu tři kratší triatlony, Poděbradský na rozhýbání, Krakoduh (3. místo celkově) a Pražský triatlon (5. místo v AG, 9. celkově). 

K tomu – hlavně jako kontrolní testy – jsem letos prvně přidal jednu MTB časovku (3. místo celkově), „pětku“ na Pražské běžecké tour (3. místo v AG, 5. celkově) a hromadný silniční závod Krušnoton 180 (18. místo v AG, 66. celkově). Na mé poměry to byly medailové žně a i s průběhem závodů jsem vesměs spokojen. 

Kolikátý start na IM distanci to byl? 

Čtvrtý. První byl před dvěma lety CCTW v Kolíně nad Rýnem a vloni jsem závodil na Ironman France Nice a Challenge Regensburg. Takže na poli dlouhého triatlonu jsem vlastně stále nováčkem.

Kdy jste přijeli na místo činu? Jak proběhla „aklimatizace“ a seznámení s tratěmi? Jaké jste měli ubytování? 

Rozumná dopravní dostupnost z Prahy okolo dvou-dvou a půl hodiny a prakticky identický krajinný ráz nevyžaduje žádnou aklimatizaci. Přispívá k tomu i historicky slovanské osídlení Lužice, nám blízké mentalitou i jazykem. Ubytovacích kapacit je všude dostatek, my jsme si vybrali příjemný menší penzion zhruba 15 km od centra závodu, ve městě Hoyerswerda. 

Jak probíhal závod v jednotlivých disciplínách? Kde se dařilo nejvíc, kde to naopak nejvíc bolelo? Prošel sis výraznější krizí? 

Paradoxně mi jako špatnému plavci sedlo plavání; čas nebyl nic-moc, ale pocitově to bylo značně nadprůměrné. Trať kola mi vyloženě vyhovovala a prodal jsem, co mám natrénováno. Sice mě to stálo více sil, než jsem čekal a chtěl, ale radost z výsledného času to dostatečně kompenzovala. Prvních 120–130 km jsem jel stabilní tempo a úplně sám – před sebou, ani za sebou jsem nezahlédl živáčka. Pak se na trati začali objevovat první „půlkaři“ (startující 4 hodiny po nás) a asi 20 km před cílem mě jedna jejich skupina dojela, naložila, a na chvostu dovezla do depa.  

Závěrečný maraton jsem rozbíhal odvážně, ale neběželo mi to. Tentokrát běh nebyl vůbec snadný a bolel od začátku do konce. Byl to jeden velký test psychické odolnosti a jsem rád, že jsem ho ustál. To se mi stalo poprvé; jindy se mi prvních 20–25 km běželo vždy dobře.  Kolem třicátého kilometru proběhla klasická krize (no, spíš mezi 25. a 35. kilometrem) a na závěr jsem zase klasicky ožil. Výsledný čas běhu pro mě byl velkým a milým překvapením. 

Jak hodnotíš svůj výkon a výsledek? 

Je to „osobáček“ a to se vždycky počítá, takže jsem spokojen. „Bedna“ v AG (3. místo) je další nepřehlédnutelný moment a celkové osmé místo jakbysmet. Možná šlo pár věcí udělat lépe, ale dal jsem do závodu vše, nikde jsem se nešetřil a výsledek beru jako zaslouženou odměnu za celoroční dřinu. 

Na co jsi myslel v cíli? 

Na co jsem myslel v cíli, kromě toho, že jsem rád, že to mám za sebou? Radoval jsem se z výsledku „pod deset“. A neskromně jsem uvažoval a počítal, kolik závodníků může být přede mnou. Při běhu jsem totiž s jedinou výjimkou jen předbíhal a i od cyklisty s nápisem Erste Mann, jsem držel skoro konstantní odstup, byť samozřejmě veliký. 

Jak velká byla únava a vyčerpání? 

Únava byla obrovská. Jak už jsem předeslal, byl to můj nejnáročnější běh a kolo k tomu nemělo daleko. A v součtu to byl stoprocentně nejnáročnější závod. 

Jak hodnotíš závod z pohledu atmosféry a organizace? Doporučil bys tento závod ostatním závodníkům? 

Tohle je jeden z důvodů, proč jsem si Knappenmana vybral. Vynikající organizace, atmosféra na trati i v okolí a velká podpora závodu v regionu. K tomu připočtěme opravdu dobrou vodu v jezeře prostou sinic, řas a podobně, plně uzavřenou trať cyklistiky, vedoucí milou klidnou krajinou po vynikajícím asfaltu, a trasu běhu po in-line stezce se stejně parádním asfaltem jako na cyklistice, a navíc zhruba na polovině délky stíněné lesem.

Dobře organizované i zásobené občerstovačky a dostatek místních nadšených fandících diváků jen dokreslují pohodu závodu. Když připočtu dobrou dopravní dostupnost z ČR, jednoznačně všem Knappenmana doporučím. 

Chystáš se ještě letos někde závodit? 

Láká mě Klasik Duatlon v Příbrami a určitě se objevím na Škoda Fit půlmaratonu v Plzni. 

Jak dlouho se věnuješ triatlonu? 

Krátce. Trénovat jsem začal těsně před koncem roku 2013 a první závod šel na jaře 2014 (Poděbradský triatlon). Naštěstí si pomalinku začínám vzpomínat na velmi dávnou atletickou minulost a doufám, že i s její pomocí ještě něco v triatlonu předvedu.

 více o závodě a Martinův výsledek na: http://www.knappenman.de