Byl to nejspíš můj poslední velký závod, říká Pavel Petrásek

Jak ses cítil druhý den po závodě? 

Cítil jsem se relativně dobře, až na bolavá stehna a nedostatek spánku. 

Co regenerace? 

Regenerace probíhala v práci (manuální). V úterý odlétám na krátkou dovolenou do Milána, tam si od všeho odpočinu. 

V cílové rovince ses objevil jako nejrychlejší z Čechů na celkovém sedmém místě. Skvělý úspěch v tak nabité konkurenci. Jaké byly ohlasy od přátel a fanoušků? 

Gratulací bylo hodně, za což jsem opravdu rád, protože si člověk uvědomí, že přeci jenom ta dřina nebyla zbytečná. A vidět blízké přátele a rodinu, kteří to s vámi prožívají, je krásné. Za tyhle okamžiky to opravdu stojí. 

Co mediální ohlas? 

Krom rozhovoru po závodu pro televizi a rádio jsem nezaznamenal zájem médií. Triatlon bohužel není tak populární sport. I kdybych závod vyhrál, tak by se toho asi moc nedělo. To ale všichni triatlonisti víme, a kvůli zájmu médií to neděláme.. 

Vloni jsi na tomto závodě bral stříbro za Karlem Zadákem. Hrálo i dosažení tohoto úspěchu roli v tvém rozhodnutí v Praze opět startovat? 

Ano. Jel jsem oba předešlé ročníky a vždy se mi tu dařilo, takže rozhodnutí bylo jasné. Status série Challenge to pouze umocnil. 

Jak ses připravoval? 

Měl jsem v plánu, že po Czechmanu si dám kratší pauzu a pustím se do přípravy na Challenge Prague a druhou část sezony. Život je ale nevyzpytatelný a místo sofistikované přípravy to byl boj o to, abych ještě našel motivaci se důstojně na tento závod připravit. Naštěstí jsem čerpal z tvrdé práce z přípravného období a snažil se udržovat, objížděním závodů a kratšími intenzivními tréninky. 

Jaké pro tebe bylo startovat v elitní PRO vlně mezi dvacítkou světových triatlonistů? 

Poprvé jsem v PRO závodil už v Rimini, ale že bych cítil nějaký rozdíl, to asi ne. Tam to bylo spíše jiné v tom, že jsem byl nervózní, co tělo předvede po přípravě, které jsem dal opravdu maximum. V Praze jsem si závod šel užít bez větších očekávání. Ale samozřejmě je hezké stát na jedné startovní čáře s hvězdami triatlonu. 

Jak se pro tebe závod vyvíjel? Plavání za 24.20, cyklistika 2:14:09 a běh 1:20:19… 

Plavání jsem absolvoval v háku lepších plavců relativně v pohodě, ale bohužel  se ztrátou necelých 4 minut na prvního. Na kole jsem si nechal ujet tři závoďáky po pár kilometrech a tak jsem se soustředil na své watty a osamocený boj. Necítil jsem se ale úplně dobře, byl jsem dost přehřátý a unavený. Z běhu jsem měl proto trochu obavy, ale nakonec to běželo, na trať jaká v Praze je, celkem slušně a podařilo se mi posunout z patnácté pozice na sedmou. 

Ve které fázi závodu jsi začal přemýšlet o podiovém umístění mezi Čechy?

Já se soustředil sám na svůj výkon a nerozptyloval se přemýšlením o tom, zda budu nejlepší z Čechů nebo ne, o tom ten závod nebyl. Ale když jsem na obrátkách viděl, že Přemka sbíhám, tak mi to určitě pomáhalo držet nastavené tempo a tolik nezpomalovat. 

Několik kilometrů před cílem jsi Přemka předběhl. Jak jsi vnímal tento moment?  

Předbíhal jsem ho na začátku čtvrtého okruhu a mezi všemi závodníky jsem si ho nevšiml. Když jsme se míjeli, tak mě Přemek sportovně poplácal a popřál ať mi to běží, což bylo hezké gesto. 

V rozhovoru pro televizi jsi říkal, že ses na cyklistice hodně vydal a při běhu tě začaly trápit křeče. Jak jsi to překonal? 

Na začátku běhu jsem náznaky křečí do stehen měl, ale naštěstí jsem je prostě rozběhl a už se neozvaly.

Podél trati bylo hodně lidí, co fandili. Hnalo tě to kupředu? 

Fanoušků bylo opravdu hodně a byli slyšet, za což děkuji všem, kterým jsem stál za povzbuzení. Bylo to opravdu jako doma, hodně známých rozesetých podél celé trati, takže nebylo moc prostoru na to zpomalit, pořád vás někdo hnal dopředu. 

Jak hodnotíš tento svůj úspěch? 

S výsledkem jsem nadmíru spokojený. Jak jsem psal výše, příprava byla taková, jaká byla a já si jel závod opravdu užít bez ambicí a stresu. Tělo naštěstí tak rychle nezapomíná a pustilo mě do hezkého výkonu, i když na kole to lehce zatažené bylo. 

Porovnal bys loňský ročník Triexpert Triprague s tím letošním FORD Challenge Prague? 

Organizátoři odvedli velký kus práce a závod se opravdu povedl. Myslím, že má nakročeno k tomu, aby se z něho stal jeden z nejoblíbenějších podniků. 

Vítěz Pieter Heemeryck finišoval v čase 3:47:45, což je hodně rychlý čas. Co říkáš na jeho předvedený výkon? 

Že mám ještě co dělat.Pieter zajel opravdu famózní závod. 

Vítězná Britka Lucy Charles si jela svůj závod a s výsledným časem 4:11 se vešla do první dvacítky i mezi muži… 

Když mě na konci plavecké části doplavávala, tak jsem myslel, že vedle mě skáče delfín. Její styl a kadence, kterou mě míjela, jsem nechápal. Na jejích 23 let, v letošní sezoně předvádí neuvěřitelné výkony, jak na půlkách tak celém ironmanu. Daniela Ryf bude mít co dělat. 

V televizním rozhovoru jsi uvedl, že tento závod byl pro tebe s největší pravděpodobností posledním. Ve tvých 27 letech a s takovou formou je toto rozhodnutí hodně překvapivé. Prozradil bys důvod? 

K tomuto rozhodnutí mě vedl život, který je občas jako na houpačce, ale v tom je ta krása, protože se pořád něco děje a člověk se snaží jít dál a posouvat. No a když se podívám zpátky, tak se v mém životě za poslední tři roky posouval pouze triatlon. Kterému jsem letošní sezonu dal opravdu maximum, zažil jsem si to žít tím na 100%, ale na úkor osobního života a práce, kterou dělám vlastně pouze kvůli triatlonu, protože mě tak nějak uživí a mám hodně času na trénování. Ale osobnostně a kariérně nikam neposouvá. Vím, že ve mně jsou ještě velké rezervy a každý rok se to posouvá o kus dopředu, ale příští sezonu bych tomu musel dát ještě víc a v těchto podmínkách už pro to nejsem schopen obětovat svůj život. To, že si život nastavíte tak, abyste na trénink měl času skoro jako profík, ještě neznamená, že profíkem jste. Je mi 27 let a musím také začít myslet trochu na budoucnost. Které slečně se líbí, že má doma chodící mrtvolu, která je věčně unavená z tréninků a 11 měsíců v roce je odsouzena k trénování. S triatlonem končit úplně nechci, tento sport mi dal hrozně moc a nikdy mu to nezapomenu. Život bez něj si nedokážu představit, ale budu ho provozovat s umírněností k práci a osobnímu životu. Nechtěl bych se v pětatřiceti probudit s ,,pseudo" úspěchy, ale bez zázemí a opuštěný jako kůl v plotě.