Z koníčku se stal životní styl, říká Martin Procházka

Co tě přivedlo k triatlonu?

Triatlon mi vždycky imponoval, ale neuměl jsem vůbec kraula a nesnášel vodu a plavání, tak mi přišlo, že tam prostě pro mě nevede cesta. Uplavat 4 km kraulem mi přišlo jako totální sci-fi. Nakonec mě přesvědčil jeden kamarád, který začal asi 2 roky přede mnou, ať si najdu trenéra plavání a zkusím to. Tak jsem odstartoval projekt Ironman s cílem dokončit full distanci, rozhodnutí padlo přesně 22.6.2015, to datum jsem si poznamenal.

Které sport jsi dělal předtím? Z čeho můžeš těžit v triatlonovém tréninku?

Předtím jsem jezdil jenom na kole, něco okolo 5tis.km za rok. Kombinoval jsem bike a silničku, ale nebyl to žádný sofistikovaný trénink, jenom jsem si tak jezdil, v týdnu občas na biku do práce a o víkendu nějaký ten švih na silničce. Občas jsem si šel zablbnout na nějakých bikových závodech.

Jaké byly začátky? S čím ses nejvíc potýkal?

Úplně na začátku to byla právě ta výzva, kterou jsem zmiňoval v první odpovědi. Nechci, aby to znělo pateticky, ale já výzvy miluju a myšlenka, že se ze mě stane Ironman, mi přišla dostatečně šílená. Postupně jsem se učil, jak celý systém tréninku funguje, po cestě jsem překonával neuvěřitelné množství překážek a bloků, fyzických i mentálních, chvílemi jsem balancoval na hranici přetrénování. Dneska už mám svůj rytmus, dokážu poslouchat svoje tělo, díky triatlonu jsem se dostal do životní formy a kondice a bez přehánění se z koníčku stal životní styl.

Působíš v triatlonovém oddílu Etriatlon pod vedením Petra Valeše. Jak hodnotíš vaši spolupráci?

V Etriatlonu jsem s triatlonem začínal a jsem s ním dodnes. Petr Valeš mě naučil plavat a překonat strach z vody a pak mě naučil i rychle běhat. Našel jsem tam taky spoustu nových skvělých přátel, s kterými trénujeme, pomáháme si, motivujeme se. Trénuju v průměru 13 hodin týdně, v týdnu většinou 2 kratší tréninky denně a 1 den volna, o víkendu něco delšího. Za poslední rok to bylo něco přes 700 hodin, ve skladbě zhruba 9000km na kole, 2100km běh, 350km plavání a nějaká posilovna. Mojí výhodou je, že jsem dostatečně šílený a dokážu jet na autopilota – nedělá mi problém jít třeba běžecký trénink potmě a v dešti nebo sednout na trenažér v deset večer.

Etriatlon pořádá několik přípravných kempů před sezonou. Co říkáš na tyto akce na Kanárech?

Kempy miluju, mají svojí specifickou atmosféru. Ranní plavání za šera v rozhoupaném oceánu, kam bych před 3 roky nevlezl ani s pistolí u hlavy, dlouhé kolo v kopcích s nádhernými panoramaty a kávičkami v místních pekárnách. A největší hit posledního kempu - ranní běh před snídaní na vyhlídku. Startuješ za šera a pěkně hned do kopce, za chvíli za sebou necháš město a běžíš do hor serpentinami po opuštěné asfaltce, 400m převýšení na 9 km, je to fakt síla. Nahoře se jenom párkrát nadechneš, rozhlédneš a upaluješ zpátky dolů..skvělý masochismus.

Jak se pro tebe vyvíjela letošní závodní sezona?

Začalo to výborně - vítězstvím v AG na přípravném závodě - krásném ½ Ironmanu v květnu v Kotoru v Černé Hoře s časem 4:46. Pak jsem jel natěšený s medailovými ambicemi na mistrovství série Challenge v Šamoríně, ale vlny v Dunaji a penalta na kole mě stály dobrý výsledek, bylo z toho zase 4:45 a i přes nejrychlejší běh 9.místo v AG.

Vrcholem sezóny pro mě měl být IM v Klagenfurtu, tam jsem jel s ambicí pokořit 10 hodin, ale neměl jsem bohužel vůbec svůj den, ani fyzicky ani mentálně, k tomu jsem si ještě střihnul žaludeční křeče a závodem jsem se hrozně protrápil, čisté utrpení, nějak jsem to doválčil do cíle aspoň pod 11h.

Spravil sis někde chuť z tohoto nevydařeného závodu?

Chuť jsem si jel spravit na půlku v Zellu, tam jsem cítil úplně nejlepší formu za celou sezónu, 3 týdny jsem trénoval kolo v kopcích speciálně na tenhle závod. Ale právě kolo nám zrušili kvůli sněhové vánici a aquatlon není sport pro mě, při mém slabém plavání z toho bylo až 15.místo, víc jsem seběhnout nestihl. Pozitivní je, že jsem ve všech třech půlkách běžel závěrečný půlmaraton stabilně za 1:30, bez ohledu na profil, povrch a počasí.

Mnoho triatlonistů testuje formu na podzimních běžeckých závodech. Jak to máš ty?

Vůbec nevím, jak se to stalo, ale běhám dobře a běhám rád..Než jsem začal s triatlonem, tak jsem běžel naposledy na gymplu (bez přehánění), ale nějak mi to prostě jde. Absolvoval jsem v září a říjnu celkem 7 běžeckých závodů, z toho jsem byl 4x na bedně a 2x čtvrtý. Nejvíce si cením výsledků na desítce v Běchovicích za 38:30 a na půlmaratónu v Hradci Králové za 1:23:06. Vrcholem sezóny pak byl můj první velký maraton ve Frankfurtu a zadařil se mi pod 3 hodiny, skončil jsem 24. z 1200 lidí v AG v osobáku 2:56:01. Takže běžecký podzim za mě skvělý.

Dáváš si po sezoně odpočinkové období?

Právě odpočívám, snažím se doléčit nějaké drobné neduhy, takže jenom plavu a cvičím, nohy odpočívají.

Jaký máš triatlonový vzor a sen?

Žádný konkrétní vzor nemám. Sen? Všichni triatlonisti sní o slotu na Havaj a já asi nebudu úplně výjimkou..

Jak se ti daří kloubit tréninkové hodiny s ostatními povinnostmi?

S prací se dá triatlon skloubit vcelku bez problémů, chce to jenom trochu pružnou pracovní dobu, dobrý time management a silnou vůli, trénink navíc skvěle kompenzuje pracovní stres. V soukromém životě je to o něco složitější, musíš mít doma partnerku, která je zároveň trochu fanynkou, jinak může přijít problém. Ale já momentálně žiju sám, takže jsem v pohodě.

Sleduješ světovou triatlonovou scénu? Čí výkony tě letos nejvíc nadchly?

Neskutečné výkony byly k vidění v Koně, Patrick Lange i Daniela Ryf zajeli neuvěřitelně.

Dáváš už dohromady závodní diář na 2019? Co tam bude?

Na příští rok mám dva hlavní cíle – Ironman pod 10h a ½ Ironman pod 4:30. Nebude to jednoduché, ale není malých cílů. Věřím, že budu díky běžeckému podzimu schopen běhat příští rok ještě o něco rychleji. Přes zimu zapracuju hlavně na síle na kole a na kraulu, musím s tím už konečně něco udělat, jsem teď ve vodě pořád. Mohlo by to klapnout, já jsem nekonečný optimista.

Které závody konkrétně?