Dlouhý triatlon mě učí trpělivosti a důvěře, říká katolický kněz Pavel Semela

12.08.2015 -
Snem katolického kněze Pavla Semely bylo absolvovat Ironmana. Zaběhl si několik ultrazávodů, zajel pár kratších triatlonů na brdské Dobříši, rozhodl se a vyrazil do Piešťan na Slovakmana. O tom, jak se mu dařilo jsme si popovídali v následujícím rozhovoru.

Co bylo tvým hnacím motorem při rozhodnutí jít do prvního Ironmana?

Byl to takový můj dětský sen. Asi v deseti jsem viděl záběry z ironmana a úplně mě to fascinovalo. Nejdřív mi přišlo, že to jsou mimozemšťani. O něco málo později jsem si zkoušel v rybníku uplavat 3 km. Úplně mimo mou představivost ale zůstával maraton. Usoudil jsem, že to bohužel není sport pro mě. K běhu, maratonu, ultramaratonu jsem se dostal až po třicítce, spolu s tím ožil i dětský sen. A ve čtyřiceti jsem se rozhodl ho zrealizovat.

Párkrát jsme se potkali na menších pouťácích na Dobříši. Ironmanský závod je ale úplně jiná liga. Jak ses připravoval?

Důležitým momentem pro mé rozhodnutí bylo, že se mi dostala do ruky kniha Be iron fit. Všechny tréninkové plány, které jsem viděl předtím, byly co do objemu mimo mé možnosti. Tady byl najednou důraz na efektivitu tréninku, tréninkové jednotky byly určené časem a intenzitou, takže se to dobře plánovalo. Nakonec jsem trénoval podle středně náročného plánu. Pomoc jsem potřeboval s plaváním, kraul jsem se začal učit nedávno. Absolvoval jsem dva kurzy podle metodiky Total Immersion. Velkou pomocí byla podpora několika přátel, kteří mě na cestě k ironmanu povzbuzovali.


Pro železňáckou premiéru sis vybral Slovakmana v Piešťanech. S jakým cílem jsi vyrážel na zteč této velké výzvy?

Hlavním cílem bylo ironman dokončit. Věděl jsem, že s limity bych problém mít neměl. Opatrný plán jsem měl na zhruba 14,5 hodiny s tím, že pod 14 hodin by to bylo úžasný.

Zapochyboval jsi někdy, jestli to zvládneš? S čím se pojily tvé největší obavy?

Poslední týden před startem jsem měl pracovně volnější, mohl jsem se na závod docela soustředit. Asi i díky tomu jsem se s obavami a pochybnostmi vypořádal předem a na startu převládalo těšení, že završím něco, na co jsem se intenzivně připravoval. Trochu jsem se bál, abych něco nepodělal na poslední chvíli.

Pojďme k závodu samotnému..

Závod jsem absolvoval vlastně docela v poklidu, žádná velká krize se nedostavila. Spíš jsem se jen vypořádával s přicházejícími komplikacemi, jako byl sílící protivítr, odpolední horko apod. Hodně mi pomohlo, že jsem to měl vyzkoušené v tréninku a věděl jsem, že to sice bude o něco těžší, ale vím co dělat a nemusím se toho bát. Důležité bylo, že jsem si pohlídal začátek kola a nepřepálil ho. I když při pohledu zpátky musím uznat, že jsem byl možná až moc opatrný, že jsem to mohl rozjet víc. Poslední dvě kolečka maratonu jsem si vysloveně užíval, skoro mi bylo líto, že už to končí.


Jaké byly tvé cílové dojmy?

V cíli převládala euforie. Z některých ultraběhů jsem byl výrazně vyčerpanější. Akorát jsem brzo po večeři usnul, vstávání ve čtyři moc často netrénuju. Umístění jsem neřešil. Vzhledem k plánům jsem s dosaženým časem moc spokojený. Zpětně vidím, že jsem si mohl troufnout na čas pod 13 hodin.

Čím ti tento multisport zvaný triatlon učaroval?

Mám rád všechny tři sporty, které triatlon spojuje. Trénink je díky tomu pestřejší, než když jsem jenom běhal. Asi je to i zdravější. Baví mě i to, že musíš spoustu věcí promyslet, mít strategii... Co se týče závodů, tak jsem naprostý začátečník. Pravidelně se asi sedm let účastním terénního závodu Dobříšský tvrďák, kromě toho jsem byl jen na Czechmanovi v rámci přípravy.

Tvojí pracovní náplní je kněžské povolání v kostele sv. Antonína v Praze. Jak to máš s časem na trénink?

Kromě velikonočního období to šlo docela dobře. Výhodou je, že si můžu práci dost svobodně organizovat, pevný čas má zhruba polovina mých povinností. Zároveň mě to nutilo čas dobře využívat, takže to nejspíš mělo přínos i pro mé povolání.


Vnímáš u tohoto sportu, jako člověk věřící v Boha, i jeho duchovní rozměr?

Já ano, ale možná je to jen tím, že pro toho, kdo žije duchovně, má každá činnost duchovní rozměr. Nevím, jestli to tak vnímá každý. Určitě dlouhý triatlon učí trpělivosti, důvěřovat cestě, po které jdeš, i když nevidíš výsledky hned, překonávat pokušení vykašlat se na to. Já jsem v jednom momentu zjistil, že sice musím makat, ale ironmanem se nestanu, protože na sílu odtrénuju všechny tréninky (onemocněl jsem a dva týdny nemohl trénovat vůbec), že to vyžaduje mnohem pokornější přístup k tréninku, k sobě i k životu. Spousta věcí v životě není výsledek mého snažení, ale „nezasloužený“ dar, který můžu jenom s vděčností přijmout. To jsou podle mě základní duchovní postoje. A když pak zakusíš, že tvoje úsilí a Boží režie všemožných okolností do sebe zaklapnou, přinese to mnohem hlubší radost.

Co tvé další sportovní plány? Vyrazíš ještě někam závodit?

Myslím, že si teď budu chvíli užívat, že můžu sportovat čistě pro radost a že se dostanu i k dalším oblíbeným sportům, na které kvůli ironmanské přípravě nebyl čas. Nicméně rád bych využil dosavadní trénink ke zlepšení osobáku na maratonu (v říjnu ve Stromovce), takže mě vlastně nějaký systematický trénink ještě čeká. Uvidím, jaká bude na podzim forma, zatím nezávazně uvažuju o Pražské stovce.


 

 

 

Hodnocení:
Přečteno 18819x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
25.11.24Cozumel ovládli Aernouts a Reischmann
17.11.24Finále T-100 ovládli favorité Knibb a Van Riel
27.10.24Lange překvapivě opět vítězem havajského Ironmana
22.10.24Favorité mistrovství světa Ironman 2024
22.9.24Laura Philipp slaví titul mistryně světa v IRONMANu, české triatlonistky také zářily
22.8.24Oproti Paříži v Tokyu všechno klapalo, jak mělo, říká Petra Kuříková
18.8.24Blu je zpět a ve Frankfurtu pálil ostrými
10.8.24Vítěz IM TEXAS suspendován za doping!
15.7.24Ve Španělsku byla psána historie
7.7.24V Rothu padala světová maxima