V létě sis pohrával s myšlenkou  zúčastnit se nějakého triatlonu. Proč nakonec ze startu sešlo?
S touhle myšlenkou si opravdu pohrávám a musím přiznat, stále častěji. Myslím si, že na ten krátký triatlon bych možná měl. Voda samozřejmě není problém. Kolo od malička, ve volných chvílích dodnes, a běhání mi šlo na základce i na střední škole dobře, obzvlášť patnáctistovka. Jenže teď když pořád závodně plavu a mám tréninkové přestávky párkrát za rok, po maximálně deseti dnech, na to prostě není ani pomyšlení. O dovolené prostě relaxuji. Ale jednou to na pořad přijde. Láká mě to proto, že mi to připomíná polohovku na 400m, tedy různé disciplíny, změna stylu a tak. Jo a taky mě zajímá, co to se mnou udělá až sesednu z kola a budu muset běžet.

Měl si v mládí nějaký sportovní vzor?
To tedy měl a dost možná to bude překvapení. Já totiž prvně obdivoval závody na běžkách. Mě na tom fascinoval ten boj sám za sebe. Prostě prvně to byli severští běžkaři, Norové. No a v plavání? Jednoznačně Rus Alexandr Popov. Byl to můj ideál ještě než jsem se s ním osobně později setkal. Jak z hlediska stylu, tak jako osobnost. Než skončil kariéru, tak jsme se po čtyři roky na světových pohárech potkávali. Skvělý člověk, který toho hodně dokázal a který, a to možná každý neví, má ve světě plavání ohromný kredit.

Jak si spokojen se svým vystoupením na ME v krátkém bazénu. Na medaili jsi nedosáhl bereš to jako zklamání?
Jako zklamání ne. Loňský rok byl jiný, než ty předchozí. Hledal jsem se a věděl, že se musím vrátit tak říkajíc zpět. To se povedlo na ME v Terstu, kdy jsem postoupil do finále a ujistil se, že jsem to nezapomněl a že to zase půjde. Rok 2005 začal onemocněním mononukleózou, dvouměsíčním tréninkovým výpadkem a proto to vypadalo jak vypadalo. Začínal jsem prostě znova. Plavání mě baví snad čím dál víc a současná forma je nadějí pro dobrý rok 2006, kdy chci zase bojovat o nejvyšší příčky. Chcete-li přesněji, prioritou jsou místa do 5. pozice jak na ME tak na MS.

Co pro tebe znamená start na olympiádě v Pekingu. Podle teorie by jsi měl být navrchu svých sil a možností? Jistě to je pro tebe  dlouhodobý cíl a hnací motor?
Dost novinářů a lidí kolem sportu mi předhazuje "v Sydney 18., v Aténách 9., teď už by to chtělo nějaký první místo". Jenže od Atén se něco změnilo. Změnil jsem především pojetí přístupu k výsledkům. Nesoustředím se na cíl být na bedně, ale obrátil jsem pozornost k výkonu a spokojenosti s ním. Po Aténách jsem zbytečně duševně strádal. Nebylo z toho finále, jak jsem chtěl a to člověka sráží. Jdeme teď jiným směrem a jsem přesvědčen, že správným. O Pekingu nemluvím jako o medaili. Jedu tam jako Květoš Svoboda, odevzdat to nejlepší čeho budu schopen. Mluví-li někdo o mně jako o jednom z favoritů, pak to sice těší, ale nic neřeší. Když to bude finále, nebo bedna, bude to pro mě odměna za to maximum, co pro to dělám a taky pro moje fandy. To mi věřte.

Prozradíš jak u tebe vypadá  lednový tréninkový den se vším všudy?
No, tento rok je to trošku jiné než dřív. Po ME v prosinci 2005 jsme měli Vánoce v klidu, přes Silvestra trošku trénovali a od 1. ledna začal trénink. Ne tak intenzivně jako dřív, o minulém víkendu byl totiž ještě SP v Berlíně, kde jsem byl dvakrát čtvrtý na 200 a 400 metrů volný způsob. Naplno začne trénink na soustředění v Rakouských Alpách po celý únor. A můj tréninkový den? Každý je stejný, řekl bych všední. Vstávám v 5,30 od 6ti do 8mi v bazénu, kde dám tak 4-6 km spíše vytrvalostním tempem. Pak posilovna, plavecká aerobní cvičení, na svaly benchpress a posilování tricepsů. Dopoledne potom odpočinek, procházka se psem a hodinku si zdřímnu. Od dvou do tří odpoledne suchý trénink, cvičení s malými činkami 1-5kg, kruhový trénink, břicho záda, lopatky. Potom trénink ve vodě, z toho dva dny v týdnu sprinterské fáze. Rychlostní příprava přichází tak měsíc, tři týdny před závodem.

Jaké výživové doplňky užíváš? Jsi zastáncem těchto doplňků?
Od doléčení po loňském onemocnění, jsem začal spolupracovat s dr. Těknědžjanem, který je odborníkem na sportovní výživu. Ne že bych nebyl spokojen s předchozím dr. Kavkou, ale ten sám uznal, že na mne nemá potřebný čas. Od února 2005 jsem bez jakýchkoliv problémů zdravotních které plavce občas trápí a cítím se fyzicky velmi dobře, důvěra je vzájemná. Používám výživové prostředky firem Champion Nutrition a TwinLab a lékař určitě ví proč. Jsem také nyní pod pravidelným dohledem lékaře. Používám výhradně povolené prostředky.

Regenerace ve tvém tréninkovém procesu má jistě pevnou pozici. Prozradíš jakým druhům se věnuješ? Využíváš saunu?
Vyrůstal jsem ve znojemských lázních a tak beru jako relaxaci saunu a páru od svých tří let :). Kromě fyzické prospěšnosti mám rád tu psychickou pohodu, kterou tu prožívám, mimo jiné se staršími pány, co žijí jiný život a nešetří v tomhle prostředí svými moudrostmi. Já si tady prostě nádherně odpočinu. Po té dvouhodinové dřině ode zdi ke zdi - jak někteří plavání chápou - je sauna lék. Pokud se hraje hokej, jdu pravidelně duševně relaxovat mezi diváky. Nádherná atmosféra. ¨

Jaký názor máš názor na Michael Phelpse? Nezdá se ti, že to co předvádí jsou nadlidské výkony? Nejlépe tohle dokáže ohodnotit ten kdo se pohybuje v branži. A co si myslíš o názorech že Phleps je opět dalším skvělým produktem amerického farmaceutického průmyslu?
Podívejte se, já nemohu toho člověka do médií obviňovat z dopingu, to by byl tak říkajíc trošku průser. Hlavně nevím o tom, že by někdo měl nějaký důkaz, že ten Phelps něco bere a já je nemám taky. Nebudu se vyhýbat otázce a můj názor je, že to pod vodou opravdu umí, pohyb a cit ve vodě, to se nedá popřít. Ty výkony mi ale poněkud nadlidské připadají, to je vše.

Máš nějaký recept jak nebýt v zimě nemocen?
Myslím, že jsem na to v předchozích dotazech odpověděl dost jasně. Na tohle nevěřím, postihuje mne to, co všechny ostatní. Sportovec to možná lépe snáší a překonává. Na co ale dbám, abych poté, co vylezu z vody, strávil vyrovnáním teploty těla a prostředí dost času, nejméně půl hodiny.

Před rokem jsi o své budoucnosti přemýšlel jednoznačně. Zestručněno: Plavání až do konce života v pořadí - aktivní činnost, trenérské povolání a plavecký důchod. Změnilo se něco od té doby?
Víš, mně to plavání baví čím dál víc, ač to vypadá těžko uvěřitelně. Já se pořád poznávám a pořád hledám svou hranici možností, podle známého hesla, že když nemůžeš, můžeš ještě na 60%. Nevím jestli tolik, ale něco na tom je. Chci jít ještě dál, ani v koutku mne nenapadá pomyšlení na ukončení aktivní kariéry. Obírám se teď víc psychologií a taktikou, ale to zdaleka není příprava na trenérství, na to není čas. To je zatím vzdálené.

Také jsi přiznal, že jsi znojemským patriotem, ač jsi už viděl takový kus světa, jako málokdo z tvých krajanů. Žádná změna?
Žádná změna a ani žádná nebude! Poznal jsem kus světa, jak jsi řekl, ale zůstanu patriotem českým a znojemským. Naplnou hubu, my jsme trošku vykutálenej národ, ale bezvadnej. Srdcem jsem doma ve Znojmě a basta.

A teď přímo na tělo. Kdypak se chystáš předat genetickou informaci nějakému Svoboďáčkovi, co by prodloužil tvoji slávu?

(pobavený smích) Tak tedy už od svých sedmnácti, co jsem začal s tímhle sportem jsem se zařekl, že svatba a dítě až po skončení profesionální kariéry. To se podle mne spolu neslučuje. Na tom se prozatím vůbec nic nemění. No a jestli jste zvědaví na mé přátelské vztahy k ženám, pak chodím rok s přítelkyní ze Znojma. A to je vše.