Ta zpráva vlétla do (tehdy) nepříliš zvířených vod českého triatlonu jako blesk z čistého nebe – dobrá, možná ne jako tak zprudka, ale znělo to jako zajímavá novinka – nějaká Čechokanaďanka by chtěla jezdit za českou reprezentaci. Zřejmě to zaujalo řadu lidí – v jiných sportech už se to stalo – Stan Hayer se proslavil nejen pěknými slalomářskými výkony, ale také roztomilým komentování sjezdařských disciplín na olympiádě. Když navíc zjistíte, že tou závodnicí je Tereza Macel(ová) (někdy mi to přechylování působí dilemata), která má v deníčku několik pěkných umístění z „velkých“ světových pohárů a k tomu řadu těch nejlepších na akcích ITU Points Race, říkáte si, že to zní dobře. Letmý pohled na její vlastní stránky navíc napoví, že její zaujetí triatlonem je absolutní. ... (více v Aquasport - triatlon - Běhání)

Myslím také, že závoděním za Českou republiku si rozšířím obzory a nasbírám zážitky, které bych jinde neprožila.“
To je zajímavé tvrzení. Taky vám Praha připadá hned hezčí, když provádíte kamarády z Ameriky, kteří jsou celí u vytržení? Patrně je občas potřeba slyšet názor odjinud, abychom si uvědomili, co máme. A měli bychom si konečně uvědomit, že lidé jako Tereza patří k nám, jenom žijí jinde. Tak to má být – u voleb i ve sportu.

Hodnocení: