Triatlonu se věnuje už úctyhodných třináct let. „Začal jsem v deseti letech, o rok později než můj bratr, který mne k triatlonu přivedl,“ vzpomíná. Mezi jeho největší úspěchy patří 2. místo na MČR 2005 v Plzni. „Byl to můj 1. závod v K23 a hned úspěch se kterým nikdo nepočítal.“

A jaký je jeho vztah k triatlonu po tak dlouhé době? „Triatlon mě baví už od malička, určitě bych se chtěl věnovat tomuto sportu co nejdéle. Teď ho beru docela vážně.“

Letos se reprezentoval na obou mistrovství v kategorii K23. „ME se mi moc nepovedlo. Na MS to bylo už trošku lepší a bylo jasně vidět že nejvíce zaostávám v běhu. Do budoucna chci zlepšit právě běžeckou část a pokusit se o nominaci na ME v elitní kategorii.“

 V jeho věku je obtížné si udržet vysokou tréninkovou morálku, když vidina peněz je v nedohlednu a v českém triatlonu je navíc značně nejistá. „Občas si vydělám na nějaké brigádě nebo odjezdím nějaké hodiny ve spinning centru jako instruktor. Proto největší dík patří našim rodičům, kteří mne podporují a dávají mi tak možnost se plně soustředit na trénink,“ říká s  pokorou.

Trénuje kolem 20 hodin týdně a nyní se zaměřuji na svoji slabinu, na běh. „Spolupracuji s panem Dr. J. Horčicem a tréninky domlouváme přes telefon nebo email.“

Veký talent?

O Jaroslavovi se povídá, že máš až příliš talentu, a že kdyby vážně chtěl, byl by úspěšnější než jeho bratr Martin. „Taky jsem o tom slyšel,“ dodává s úsměvem „Musím však říct, že mít lepšího bráchu je dobrá motivace. Navíc mi sám dost pomáhá, často spolu trénujeme a jestli budu někdy lepší než on? Doufám že ano.“

Právě jeho bratr si před rokem zajistil profesionální podmínky. „Něčeho podobného bych jednou rád chtěl dosáhnout, ale čeká mě ještě pořádný kus práce.“

s číslem 82 připraven na start...

Hodnocení: