Dýchánek už začal v pátek večer, kdy hudební kapela Luboše Pospíšila + 5P dala do varu celou restauraci hotelu Emeran. Skotačilo se do ranních hodin.

V sobotu ráno se více či méně proháněl věterek po hřebenech Krušných hor a já bláhový si myslel, že deštivou frontu to rozežene. Úderem desáté, se déšť v podobě ranní rosy snášel na hlavy, nohy, těla už tak zmrzlých xterráků a pořadatelů. Přímo úměrně jak sílil déšť, zesilovala fronta (nikoliv okluzní) na prezentaci. Prý tam „dole“ neprší, hlásili mi závoďáci a pořadatelé.

Lehce kolem půl jedenácté začalo dětské dopoledne pod patronací Nadace Albert a Tomáše Slavaty. Děti bičoval k heroickým výkonům moderátor Pepíno. Laktát v dětských tělíčkách, v cílovém prostoru, by se dal házet vidlemi. Odměnou těm nejmenších byla medaile, sladkost a nějaký ten dárek.

Změna oproti květnovému dlouhému duatlonu byla v tom, že v květnu děti na závod měli modré nebe a dospěláci déšť, bouřku, vítr, trakaře, kroupy a další nebeské věci. Zářijová xterra byla pro děti promáčená a dospěláci na konci svého závodu mohli vidět od svých těl jev na Klínech dlouho neviděný a to „slunečný stín“.

A pak to přišlo. Rychlý přesun busem do Litvínova a v pravé poledne start XterraEasy a Xterra hlavního závodu. Výstřelem z pistole se na Oprámu zvedla přílivová vlna a okolní obec Lom se připravovala na 1. povodňový stupeň, tzn. bdělost.Oprám je hodně hluboký a prý dole je plno zajímavých věcí: traktor, auto, domácí a zahrádkářské potřeby… .Ač mezi závodníky byli vynikající plavci, nikdo z nich nic nevytáhl a tak tyto plavecké prémie zůstávají na příští rok. Lidská varianta Xterry brzo opustila vodní louži Oprám a ta nelidská xterra (dle Pepína) ještě chvilku bojovala s vodní masou.

Na všechny bez rozdílu čekalo nádherné, krásné, dlouhé, famózní stoupání na nejvyšší vrchol východní části Krušných hor – Loučná 956 m.n.m. . Z vrcholu je vidět do širého kraje a při dobrém počasí vidí Milešovku, Klínovec, Chemické Závody Litvínov, Tušimickou elektrárnu, Počeradskou elektrárnu, město Most, výsypky okolo Mostu, povrchové doly, Chanov… - panoramata jak se sluší a patří na Ústecký kraj. V době závodu se pařili (nikoliv pářili) lesy, takže byl vidět jen vrchol Klínovce a Milešovky – ostatní výdobytky socialismu zůstali závodníkům skryty pod rouškou páry. Pak už jen klesání do Šumného údolí a opět SOFT výjezd na sjezdovku, kde páteční déšť se podepsal nesmazatelným písmem.

Zrovna na potvoru, kdy závodníci projížděli nástupištěm sedačkové lanovky - byla lanovka vypnuta – provozovatel měl polední pauzu, takže se muselo vyjet či tlačit. Na výstupu z lanovky byl závěr EASY a ty drsňáci pokračovali dále přes Černý rybník na Jelení hlavu. Poté navštívili tentokráte Česko Jiřetínské sjezdovky, resp. jejich horní část – neviděli tahací lana sjezdovky – Jiřetínští je schovali. Pak už „spadli“ na hranice s Německem a ta jim dělala společnost pomalu až do cíle. Pokud závodník upadl do prava – bylo to narušení státní hranice, pokud do leva – taknarušil maximálně lesní porost v ČR :-)  Do dnešního dne nemám zatím hlášeno žádné narušení či vyrušení.

Běh byl už jen laktátovou třešinkou v podobě jednoho či dvou okruhů okolo Mračného vrchu. Kdo se vydal na běh, doběhl do cíle. Moderátor Pepíno nenechal nikoho na běhu vzdát a svými vtípky bavil nejen závodníky, ale i pořadatele. Jediné štěstí bylo to, že závod ještě neprobíhal po desáté hodině večerní, protože pak by Pepíno spustil přívalovou vlnu pro dospělé a to si fakt už nedovedu představit. Teda dovedu, ale to by byl asi fakt mazec.

Kdo vyhrál, už víte od oficiálních zdrojů a průběh závodu taktéž, tak jsem chtěl jen ředitelským okem zhodnotit a povyprávět o jednom krušnohorském dýchánku, který věřím, že se natrvalo zabydlí nejen v kalendáři Xterra, ale i ve vašich kalendářích v tréninkových deníčcích.

Je to tak trochu jiná Xterra, kde hlavní roli hraje vytrvalost, síla a psychika aneb jejich revírem je dálnice, jejich tempo je vražedné, KrušnomanXterra Klíny 2013 … .