Pavel Mužíček si zaplaval, znovu zaplaval a pak projel a proběhl...

27.06.2008 -
V sobotu 7.června se v areálu Štědronín na Orlické přehradě uskutečnil sportovní svátek pro triatlonovou veřejnost - MAXIDEK Triatlon Orlík 2008. No nemohl jsem u toho chybět. Navíc se zde konal i první ročník a první závod SwimTour, tedy jakási obdoba dálkové ho plavání pro triatlonisty

(možnost použití neoprenu). Jely se tedy tři závody. V 11h byl start na 750m, ve 12h pak na 3km a ve 14:30 vše vyvrcholilo offroad triatlonem na tratích 0,75-20-5km. Jelikož tento závod pořádal Etriatlon Team, nemohl jsem u toho chybět. Navíc jsem byl řádně namotivován, abych absolvoval všechny tři závody. Nejprve mi to jako pro plavce přišla úžasná myšlenka, po odplavání druhé ho závodu (3km) jsem v posteli přemýšlel, jak se vykroutit z triatlonu  :).

Po pořádku tedy. Nebyl sem jediný blázen, který se na prezentaci upsal k absolvování všech tří závodů, našli se i jiní borci, mezi nimi i Pavel Paták, výborný plavec. Moje myšlenky se tedy ubírali k tomu, jak co nejvíce pošetřit v úvodních dvou plaveckých závodech síly a zároveň se vyhnout zesměšnění od Pavla:). Strategie byla jasná: začít rychle a pak se za něj schovat a před cílem mu nastoupit. Vše bylo ale jinak. Na první bójku s námi ještě „uvisel“ bývalý plavec Zbyněk Hraše, 1500 prý měl kdysi za 16:10, pak to již ale byla two-men show:). Start byl tak rychlý a já měl tolik sil, že Pavel zůstal za mnou a v háku se vozil on. A byl to taky on, kdo mi nastoupil. První myšlenka, která mě napadla byla: jen si makej, však ono na tebe ještě dojde, běh. Ještě jsem se pokusil zrychlit, ale nedostal jsem se dál než na úroveň kolen, tak jsem zařadil nižší rychlost, souboj vzdal a pošetřil síly na další část dne.
Nicméně můj výběh z vody byl tak laxní, že jsem dostal zásek 6s, přestože ve vodě jsem mu byl v patách. To se ukázalo zásadní do hodnocení soutěže zvané plavecký double (tedy součet obou plaveckých disciplín).

Do dalšího startu zbývalo cca 45 minut. Než se člověk vypovídal ze všech svých dojmů, už jsem byl opět na startu. Sešlo se nás 13 statečných a 1 statečná, tedy více než na BigManovi v Praze téhož dne:). Opět soukání do neoprenů, tentokráte již o něco složitěji, poněvadž za tu chvíli nestihl uschnout. Na první bojce jsem byl opět první a snažil se jet na pohodu. Z pohody mě vyváděl fakt, že mě při každém záběru bolelo rameno z toho, jak mě táhl neopren, a navíc ještě pomyšlení, že se takhle budu trápit půl hodiny. Plavaly se 4 okruhy po zhruba 700 metrech (bylo to ve výsledku o něco kratší než 3km). V každém okruhu jsem nemohl zapomenout na diváky na břehu a groteskně jsem jim ve znakové poloze zamával.

Po jednom a půl okruhu mě vystřídal ve vedení Pavel Paták, když viděl mé trápení, kdy jsem začal plavat v poloze naznak v naději, že bolest ustoupí:). Vydržel to přede mnou jen 1 okruh. V tu chvíli si chtě l taky vyzkoušet moji techniku, a tak jsme tam spolu plavali znaka… musel to být legrační pohled. Jelikož jsem ale dobrým znakařem, dostal jsem se zpět na první pozici a začal opětovně plavat kraula ;). V duchu jsem si říkal, že Pavla zastavím a nabídnu mu férovou nabídku, aby mě nechal vyhrát a já nepojedu rychle tak, aby si pohlídal vítězství v plaveckém doublu. Než jsem ale stihnul dopřemýšlet, už vidím, jak se mě po mé levici Pavel snaží přeplavat. Tak si říkám, to tedy ne, holomku, tak radno svou kůži dvakrát neprodám!!! Zrychlil jsem, pořád byl téměř na úrovni mých ramen, zrychlil jsem po druhé , mírně se propadl na úroveň mé ho pasu, ale boj nevzdal. Rozhodla až předposlední bojka, kde jsem měl výhodnější postavení a mohl si tak vzít zpět náskok celého těla, po obrátce jsem již přešel na závodní finišerské tempo a nedal mu jedinou šanci. Nicméně jsem se Pavlovi, perfektnímu to hákaři, nedokázal oddálit, a tak přes veškerou mou snahu doplaval v těsném závěsu. Z vody jsem pelášil,co to šlo, ani brejličky jsem si nesundával a snažil ten krátký 20m kopeček vysprintovat. Byly z toho jen 3s. Pavel tedy vyhrál plavecký double o 3s (6s mínus 3s). Zatímco po 750m trati jsme se oba usmívali na diváky, nyní jsme oba minutu vydýchávali v předklonu :). Podíval jsem se po něm, vypadal stejně vyřízeny jako já. Já jsem ho bohužel viděl rozmazaně… jeden z diváků prohlásil, že jsem nějaký zelený:).

A to mě měla čekat nejtěžší část dne, no potěž klobás, řekl jsem si:). Na regeneraci jsem měl zhruba 1h a 45min, byl jsem hladový a unavený. Po krátkém vyplavání jsem si tedy sbalil saky paky a vyrazil na pokoj. Cestou jsem se stavil v jídelně a objednal si smažáka:), jediné to bezmasé jídlo. Tatarku jsem samozřejmě vynechat nemohl;). Snědl jsem jen půlku a pelášil směr postel. Naneštěstí si mě cestou odchytila moderátorka a chtě la se mnou udělat rozhovor. Snažil jsem se z toho vší silou vykroutit, poněvadž na tyto věci opravdu nejsem. Pod nátlakem jsem tedy přitakal a už stál v cílovém prostoru s mikrofonem u huby:). Podělil jsem se částečně o své know-how a s pocitem mediální hvězdy si šel konečně lehnout. Půl hodinky jsem strávil v mdlobách a mírném cukání, jak se moje tělo snažilo usnout:). Představa, že mám ještě něco dělat, mě ubíjela.

Cyklistickou trať jsem si byl projet ráno v 8h (původní představa, že se vrátím nejpozději v 9 se rozplynula po tom, co jsem se vrátil dosti vyčerpaný v 9h 45). Běžeckou trať jsem si šel proběhnout 20 minut před startem, dost mě vystrašila, zjistil jsem totiž, že mě v každém ze 3 okruhů čeká zhruba 300m kopec od vody po louce, který bych na kole asi jen těžko vyjížděl. Naprosto spocený jsem se skutálel od depa k vodě (ano z vody jsme museli vybíhat též tento kopec, akorát nám bylo dovoleno jít po silnici).

Po třetí do neoprenu, tentokrát vlhkou gumu na hodně vlhkou kůži. Pár křečí, několik odpočinutí a zoufalých pokusů a byl jsem opět připraven na závod. Tedy materiálně , nikoli fyzicky a psychicky:). Startovní pole se od dopoledne trochu rozrostlo. 92 mužů a 31 žen, které startovali 10 minut před námi. Start a já automaticky opět ve vedení. Hned jsem si ale zpomalil a pověsil se za Pavla P. Pár lidí z pravé strany bylo na naší úrovni, což mě trochu vystrašilo a tak jsem krapet zrychlil. Na první bojce ještě sled závodníků, na druhé jsme již byli opět s Pavlem osamoceni. Do depa jsme si přinesli náskok 30s, po tom, co jsme hned dole u vody ze sebe setřásli neopren a hezky s ním kolem krku doběhli až ke kolu. Naše vytuněné depo znamenalo rychlý přesun na cyklistickou část. Pavel naskočil na kolo hned na konci depa a marně se snažil nazout si tretry a zároveň šlapat, aby nespadl. Já si zkušeně travnatý kopec vyběhl až na silnici, kde jsem teprve naskočil. Moje varianta byla rychlejší:).

Po zhruba kilometru jízdy jsme vjeli do lesa, předjel jsem Pavla, abych viděl na rozbitou a bahnitou cestu, po chvíli se otočím a zjišťuji, že jsem si vypracoval zhruba 50m náskok. To mě samozřejmě ještě více nabudilo a po chvilce to bylo naposledy, co jsem Pavla viděl na cyklistické části. Do 15 km jsem si jel svoje tempo a hezky za své . Pořád jsem se divil, že mě nedojíždějí nějací bikeři, což mi zvyšovalo sebevědomí. Byl jsem dostižen trojící v čele s Pavlem Jindrou (Cyklorenova Cvikov), reprezentantem v zimním triatlonu, Zdeňkem Tůmou (VANAMAN Kladno) a Tomášem Havlíčkem(AXIOM Orbit). Pověsil jsem se do háku. Kilometr jízdy po silnici a v terénu jsem byl setřesen. Pavel Jindra na blátu, kořenech a rozbitých cihlách nastoupil. Při opětovném vjezdu na silnici jsem zjistil, že se borcům trochu přibližuji. Z depa jsem vybíhal s minimální ztrátou. Po chvilce jsem se dostal na třetí pozici za Pavla Jindru a Zdeňka Tůmu, a toto pořadí zůstalo až do cíle. Za naší 4 členou skupinkou totiž přijel až Pavel Paták, a to s 3minutovou ztrátou, a tak jsem věděl, že mě bedna nemine. Teda nevěděl, ale doufal:). Nicméně ani vědomí dobré ho výsledku mi nepřidávalo sílu do prudké ho výběhu, a tak jsem si běh (jako asi většina) v kopci hezky protrpěl. Do cíle se naštěstí běželo po rovině , a tak jsem se mohl na všechny strany usmívat.

Netrpělivě jsem čekal na vyhlášení s vidinou slávy:). A stalo se. 6krát jsem stanul na bedně . To se mi opravdu moc často nestává:). Byl jsem třikrát 1.(3km, TT double-750m plavání a triatlon, kategorie 20-29 let v TT), dvakrát 2.(750m, plavecký double) a jednou třetí (TT v celkovém pořadí). Ještě jsem měl být vyhlášen v přeboru Etriatlon, ale po dohodě s pořadatelem jsem se vzdal ceny ve prospěch dalších v pořadí. Dobrý skutek na konec:).

Tímto pořadateli děkuji za překrásný zážitek a ceny a těším se na další závod DoksyMan konaný v 23.-24. srpna na Máchově jezeře. www.ironman.cz

Autor článku je závodník klubu TJ Bižuterie Jablonec http://triatlonjbc.wz.cz/ a trenér SPort Training Center www.trenink.etriatlon.cz

8.6.08
MAXIDEK Triatlon Orlík 2008
0,7 - 20 - 5
1. Jindra Pavel 1:10:02
2. Tůma Zdeněk 1:10:50
3. Mužíček Pavel 1:12:48
1. Loubková Ivana 1:18:42
2. Loubková Kateřina 1:18:43
3. Grabmullerová Šárka 1:20:42
 
Swim Tour 750m plavání
1. Páták Pavel 8:38
2. Mužíčel Pavel 8:44
3. Hraše Zbyněk 9:00

1. Andršová Veronika 10:24
2. Janovská Kateřina 10:33
3. Hrysková Andrea 12:39
 
Swim Tour 3km plavání
1. Mužiček Pavel 34:06
2. Paták Pavel 34:09
3. Mašek Štěpán 36:01

1. Vysučková Eva 54:33

Hodnocení:
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
Pavel Mužíček: Jak jsem si zaplaval, pokecal s Květošem a pak dal xterru v Děčíně

Galerie

Přečteno 892x

Komentáře

RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
1.2.23Úbytek odtrénovaných hodin naštěstí výkonnost neovlinil, říká Simona Křivánková
30.1.23České žně na Isramanu
28.1.23Stříbro! Marek Rauchfuss veze další medaili z mistrovství Evropy v zimním triatlonu
27.1.23Petr Soukup vybojoval stříbrnou medaili na XTERRA South Africa
25.1.23Stručný pohled do historie havajského Ironmana
22.1.23Trochu inspirace po Vánocích - somatotypy šampiónů
22.1.23Zásady sportovního tréninku.
29.5.22Triatlonista Grebík vstoupil do olympijské kvalifikace senzačním 7. místem na Světovém poháru! Volár obsadil na ME v super sprintu 15. místo
29.5.22Tituly zůstaly doma. Mistry ČR ve sprint triatlonu se na Brněnské přehradě stali Kočař a Hrušková
16.5.222 dny, 4 vítězství: triatlonista Grebík ovládl český šampionát v supersprintu