V triatlonu se musím více spoléhat sám na sebe, říká Karel Sumbal

10.01.2018 -
Vyrůstal ve Znojmě a od dětství se věnoval závodní cyklistice. Před dvaceti lety se rozhodl přestěhovat do USA. Díky své ženě přesedlal na triatlon, kde posbíral několik cenných úspěchů a má za sebou dva zářezy na ikonickém IM Hawaii. Působí jako poradce a trénuje početnou skupinu svěřenců. Na letošní sezonu má velké závodní plány a čeká ho i premiéra na našem území, Challenge Prague. Více v rozhovoru

Jak hodnotíš své výsledky v minulé sezoně? 

S loňskou sezonou musím být spokojený. Před sezonou jsem si dal dva cíle:  vyhrát svou AG v Ironmanu a kvalifikovat se na příští rok na IM Hawaii. Oba cíle jsem si splnil. 

Jak se ti dařilo v jednotlivých závodech? 

Začal jsem s půlkou na Floridě, kde jsem byl 3. v AG a kvalifikoval jsem se na MS IM 70.3 Chattanooga TN. Pak jsem jel další půlku v St. George, UT a bylo z toho opět 3. místo v AG. Dalším závodem byl Ironman Lake Placid, tam jsem se chtěl pokusit o vítězství, ale týden před závodem jsem onemocněl chřipkou a startoval jsem dost zesláblý. Závod jsem si dost protrpěl a bylo to hlavně o vůli. Nakonec z toho bylo opět 3. Místo, z čehož jsem byl za dané situace překvapený a zároveň velmi spokojený. Teď když nad tím tak přemýšlím s odstupem času, tak z toho závodu mám asi největší radost, protože jsem se dokázal vypořádat s mnoha obtížnými situacemi a nevzdal jsem to. Musím také říci, ze ty dva kluky, co byli přede mnou, bych asi stejně neporazil, i kdybych byl ve 100% kondici. Sam Gyde and Clay Emge patří k nejlepším v AG, a kde se objeví, tam berou vítězství. IM Lake Placid byl pro mě speciální i v tom, že jsem se zde potkal s kamarádem z Česka Romanem Procházkou a mohl jsem mu poskytnout pár rad a zázemí před závodem. A zároveň být svědkem toho, jak se poprvé kvalifikoval na IM Hawaii! Já jsem svou kvalifikaci na 2017 odřekl a udělal jsem tím radost dalšímu v pořadí. 



Na IM WCH 70.3 v Chattanooga ses vešel do Top Ten ve své Age group, což je velmi kvalitní umístění v tak nabité konkurenci. Jaký to pro tebe byl závod?  

Z tohoto výsledku jsem měl opravdu radost, hlavně proto, že jsem se na tento závod speciálně nepřipravoval, mým vrcholem sezony byl celý Ironman opět v Chattanooga o dva týdny později. MS jsem bral více méně jako poslední velký trénink před celým Ironmanem. Celý závod jsem se cítil dobře a opravdu jsem za to vzal až v posledních pár kilometrech v běhu. 

A tento test přinesl i své ovoce.. 

Ano. Pak jsem tedy jel ten celý Ironman a podařilo se mi vyhrát svou věkovou kategorii a zároveň jsem byl celkově druhý mezi amatéry. Tentokrát jsem ten slot do Kony na 2018 vzal.. 

Co je tvým hlavním kritériem pro výběr závodů?  

Závody si vybírám spíše kopcovité (ty mi sedí více než „placky“) a taky podle toho, zda jsou v pěkném prostředí. Když už si mám dávat, tak ať je to někde v pěkném prostředí.. 


Ve svém triatlonovém portfoliu se blyští dva havajské účasti, a to v letech 2015 a 2016. Pro mnoho triatlonistů je havajský šampionát mekkou, snem a cílem veškerého snažení. Jak to máš ty?  

Havaj je ikonické místo a krásný zážitek, ale jsou i jiné závody, kterých se chci zúčastnit a užít a tak jsem se již před sezonou rozhodl, že loňský ročník vynechám. Na rok 2018 se ale chystám a chtěl bych se na to co nejlépe připravit a mít to jako vrchol sezony. Můj doposud nejlepší výsledek byl v roce 2016, kde jsem to jel za 9 hod 33 minut a to byl můj třetí Ironman během čtyř měsíců (kvalifikoval jsem se v Mt. Tremblant sedm týdnů před Konou) a možná jsem byl už i trochu unavený. 

Kterým sportům ses věnoval od dětských let? 

Narodil jsem se ve Znojmě na Jižní Moravě a už odmalička jsem jezdil na kole. Můj otec je bývalý závodník  a celá naše rodina žila cyklistikou. Na kole jsem začal závodit ve třinácti letech. Závodil jsem za malý místní klub, a i když jsem dával do tréninku hodně, tak ty výsledky nebyly nic moc. Když se na to dívám s odstupem času, tak jsem to asi dost protrénoval a moc jsem neřešil regeneraci. Vědět tehdy, co o tréninku vím teď, tak bych to už dělal všechno úplně jinak. 


Přes dvacet let žiješ „za velkou louží“ ve Spojených státech. Co tě vedlo se k tomu se přestěhovat? Jaké byly začátky? 

Do USA jsem se poprvé jel podívat, když mi bylo 19 let. Zůstal jsem tam jen asi 9 měsíců a pak se vrátil do Čech. Pak jsem se ve 23 letech rozhodnul do USA vrátit a zkusit to tam na delší dobu. Začátky byly těžké a na sport jsem neměl ani čas ani pomyšlení. Měl jsem tři různé práce den co den a snažil jsem se někam dostat. Po zhruba pěti letech bez sportu jsem se vrátil k cyklistice a začal jsem zase závodit, tentokrát na Floridě. K mému údivu to šlo až velmi dobře a začal jsem brzy vyhrávat závody a mít úspěch. 

Kterých úspěchů si ceníš nejvíc, ať už v období závodění u nás, tak potom ve Státech?  

Když se tak dívám zpětně na to moje cyklistické závodění, tak i když jsem měl pár úspěchů, tak to bylo spíše o tom, že jsem se díky kolu dostal do různých míst USA a závodil s kluky, co to třeba později dotáhli  až na Tour de France (např. Andrew Talansky, Taylor Phiney a další). Podařilo se mi vyhrát pár závodů na Floridě a taky jsem třikrát vyhrál celkově Floridský pohár, ale co se týká velkých národních závod v USA, tak jsem to spíš jen tak objížděl. Musím říct, že i když jsem závodil v domácím profi pelotonu, tak jsem to dělal při normální práci. Pracoval jsem v různých cyklistických obchodech a později jsem pak pracoval pro Trek Bicycles, byl jsem generálním manažerem jejich koncept prodejen v Jacksonvillu na Floridě. 

 

Z cyklistiky jsi přesedlal na triatlon. Z jakého důvodu a jaký byl tento přechod?

V květnu 2012 jsem zrovna dokončil sérii cyklistických kritérií - Speed week. Jednalo se a zhruba týdenní závodění, každý den v jiném městě. Byl jsem z toho velice vyčerpaný a zároveň jsem cítil, že už se asi v cyklistice nezlepším a každý závod mě stojí mnohem vice sil než dříve. Moje žena Marni byla triatlonistka, seznámili jsme se, když trénovala na její první Ironman v 2006. V roce 2010 jsem byl s ní v Koně jako fanoušek a tam mě to začalo trochu vrtat hlavou, jestli bych něco takového taky dokázal zvládnout, takže ta volba na triatlon byla celkem logická. 

Jaký byl tvůj první triatlonový závod?

Na podzim stejného roku jsem absolvoval svůj první poloviční Ironman a skončil jsem na 5.místě v AG. Což byl pěkný výsledek pro začátečníka, ale zároveň jsem cítil, že mám na víc. Další rok už jsem se na kole nezávodil a začal se věnovat pouze triatlonu. Zároveň jsem jel svůj první celý Ironman v Lake Placid.  

Čím tě okouzlil tento sport? 

Triatlon, hlavně ten dlouhý, mi imponuje tím, že se člověk musí opravdu spoléhat sám na sebe a vypořádat se s každou překážkou sám. Cyklistika je daleko více týmový sport, a i když je člověk ve výborné formě, výsledek zaručený není a kolikrát musí pracovat pro jiné závodníky v týmu. Ironman je v tomto ohledu úplně jiný a opravdu záleží na každém jedinci, jak se s tím vypořádá. Tento druh sportu mi sedí i mnohem více než cyklistika. Cyklistika mi dala mnoho let, kde jsem si vybudoval dobrou kondici a ta mi teď asi pomáhá v triatlonu. Taky mě naučila jak být odolný psychicky a jak se porvat s těžkými situacemi. Za zmínku také stojí, že vlastně ani kolo nepovažuji za mou nejsilnější zbraň v Ironmanu. Můj běh je většinou ta disciplína, která mi pomůže dostat se více do popředí a celkově se umístit na předních pozicích. Plavání je každopádně stále slabina, ale pracuji na tom. 

S manželkou pracujete ve firmě Trimarni coaching and nutrition. Popsal bys, o co se jedná, jaké služby nabízíte? 

Trimani Coaching And Nutrition je náš business, který moje žena Marni začala původně sama, já jen trochu pomáhal. Teď se tomu oba dva věnujeme naplno a máme i pár zaměstnanců. Marni je sportovní dietoložka a zároveň má Masters v Exercise Physiology, trénujeme triatlonisty-amatéry a také máme dvě ženy, které závodí v profi kategorii. Pořádáme několik skupinových tréninkových kempů za rok a také mnoho soukromých tréninkových kempů. Já ještě navíc nabízím poradenství Retul Fit - seřizování posedu na kole a Marni pak ještě krom konzultací ohledně správné výživy také píše články pro různé sportovní magazíny a online média. Náš koníček se stal naší prací a jsme opravdu rádi a hrdí na to, co se nám podařilo vybudovat. Když tě práce baví, tak vlastně ani nepracuješ. 

 

Kolik toho stihneš odtrénovat, jaké máš časové a materiální podmínky?  

Na trénink mám celkem dobré podmínky, protože si můžu ten svůj pracovní den rozvrhnout sám, ale kolikrát můj osobní trénink musí jít stranou a přednost mají naši atleti a klienti. Co se týká tréninkového objemu, tak si myslím, že je mnohem nižší, než má mnoho jiných AG triatlonistů. Soustředím se více na kvalitu a taky více na frekvenci, než na objem.

Jsi ve spojení s triatlonovou scénou u nás? Láká tě absolvovat nějaký triatlonový závod v ČR?  

Celkem pravidelně si pročítám stránky Etriatlonu, a tak něco o českém triatlonu vím. S několika závodníky jsem se setkal na závodech v USA (hlavně na Havaji) a jsem s nimi ve spojení přes Facebook. Letos se také s manželkou chystáme na náš první závod do ČR! Bude to Challenge Praha. Nejdříve si zajedeme Ironman Klagenfurt a pak o čtyři týdny později tu Prahu. Už se na to oba dva moc těšíme.  

Kdo je v triatlonu tvým vzorem? Čeho bys ještě v tomto sportu rád dosáhl? 

Mám rád Sebastiana Kienleho. Líbí se mi, jak je bojovný a jak do toho bez jakýchkoliv výmluv dává všechno. Můj sen je být jednou na podiu v Koně, ale to asi ještě nějaký ten rok potrvá. Sport se neustále vyvíjí a i v těch starších věkových kategoriích se závodí pořád rychleji a rychleji. Ty časy na prvních příčkách jsou až neskutečné. Zároveň se také chci zúčastnit dalších závodů, které jsem zatím neměl příležitost absolvovat - Ironman Lanzarote, Challange Roth, nebo Winterman v Česku. Mnoho atletů se soustředí pouze na IM Hawaii, ale přitom je tu spoustu krásných závodů, které stojí za to si zajet.  

Už máš závodní diář na letošní sezonu?  

O sezone už mám celkem jasno. Začneme opět půlkou na Floridě, což bude zároveň náš týmový závod, budeme tam mít přes 30 našich svěřenců. Pak opět St. George - to je opravdu krásný a těžký závod. Pak máme v plánu to Rakousko a Prahu a pak už se budu soustředit na Havaj. Ještě si zajedu jednu půlku v Agustě v Georgii jako poslední generálku před Havají. A pak už bude ta velká show v Koně. Sezonu ukončím Ironmanem na Floridě, který bude tři týdny po Havaji. Ještě nikdy jsem nezávodil na rovinatém a rychlém závodě, tak jsem zvědav, jak to půjde. Doufám, že využiji kondice z Havaje a třeba se znovu kvalifikuji na další rok.  Marni pojede Ironman ve Wisconsinu. Závodila v Koně již čtyřikrát a zatím se ji tam zpět nechce. Už třetím rokem nechává sloty roll down a soustředí se na jiné závody. 




 

Hodnocení:
Přečteno 1785x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
28.3.24Olympijský šermíř Beran ocenil železnou ženu z Havaje. Stala se sportovcem roku Prahy 14
20.3.24Ironman nedávno aktualizoval svá pravidla, přinášející několik významných změn.
11.3.24Dominance Ditleva a Lee zahájila éru T100 v Miami
2.3.24McKenna a Sodaro ovládli Ironman Nový Zéland
19.2.24Dříve stačilo do tepla jen jezdit a dnes by tam triatlonista pomalu měl bydlet celou zimu, říká Pavel Wohl
6.2.24Mistrovství světa Ironman 70.3 pro rok 2025 míří do Marbelly ve Španělsku
27.1.24Triatlonová komunita není aktuálně úplně kompaktní, rád bych naše prostředí více spojil, říká Petr Soukup
21.1.24Skvělé, že někteří profíci dají nahlédnout, jak trénují, říká Roman Procházka
10.1.24Luxusní kola si své zákazníky vždy najdou, říká mechanik Michal Kohoutek.
21.12.23Mým snem je účast na největším sportovním svátku světa, říká Tereza Zimovjanová