Na mimořádné valné hromadě přijal roli klasického krizového manažera, jehož úkolem je stabilizovat firmu, v tomto případě ČSTT. Krizoví manažeři přicházejí a po splnění úkolu odcházejí. To je ve světě byznysu naprosto normální. Tak vnímejme i rezignaci Jaromíra Horáka. Jeho role se naplnila, z rodinných i pracovních důvodů skončil a předal vedení.

Za jeho řízení se Radě ČSTT podařilo zklidnit složitou situaci rozjitřenou po dubnové valné hromadě, i když mnozí možná čekali razantnější a viditelnější činy. Jako krizový manažer přinesl multiprojektový systém řízení, na němž lze nyní stavět. Přinesl i vize, které nenašly mezi členy Rady okamžitou podporu, oponentura je ale v demokratickém společenství zcela normální.

Český triatlon potřebuje v současné době zejména zklidnění mezilidských vztahů. Máme kvalitní organizátory závodů, výborné reprezentanty ve světové elitě, peníze, na druhé straně neustálé útoky proti vedení svazu, často postavené na nepravdivých faktech. Image triatlonu utrpěla řadu šrámů, které bohužel zastínily i úspěchy reprezentantů.

Letošní triatlonový rok se příliš nepovedl, to je pravda. Afér bylo přespříliš. Ale je tu zjevná snaha dát věci do pořádku. V čele ČSTT stojí lidé, kteří mají triatlonové i manažerské zkušenosti, především ale chuť ve svém volném čase pracovat pro triatlon. Zaslouží si klid na práci a důvěru. Je před námi olympijský rok, který může být pro další fungování českého triatlonu klíčový.

Nevnímejme proto rezignaci předsedy jako další článek řetězu neúspěchů letošního triatlonového roku. Jako krizový manažer v roli dobrovolného předsedy odvedl svoji práci, skončil a předal žezlo svým spolupracovníkům. Nic jiného v tom není.

Hezké Vánoce a klidný a úspěšný triatlonový rok 2004.