Závod v Coeur d’Alene (Idaho, USA) se konal poprvé jako oficiální Ironman a sliboval 2200 startujících, nakonec jich vsak odstartovalo pouhých 1850. Plaváni probíhalo v ledovcovém jezeře a cela zdejší krajina tak trochu připomíná prostředí Evropských Alp. Teplota vody kolem 19 stupňů a tudíž neoprény. Po prvním ze dvou okruhu se vybíhalo z vody. Profesionálově startovali asi s 20ti metrovým náskokem z vody. Age group pak ze břehu.
 
Cyklistika měla vše co k ni patří: roviny, zvlněný profil i pár stoupáni a sjezdů, nechyběly ani úseky se silným protivětrem. Jely se rovněž dva okruhy a při cyklistice si svou premiéru odehrálo nove pravidlo USAT (Staggering rule), kdy profesionálové namísto dosavadního jetí při pravém kraji vozovky mohou a někdy musí využit její celou šíři tak, aby nikdy nejeli ve stope před sebou jedoucího závodníka. Rozhodčí můžou v takovém případě udělit penalizaci i pokud je vzdálenost mezi nimi mnohem vetší než 10 metru! Jede-li prvdní cyklista vpravo, já jedu vlevo, rozhodne-li se přejet nalevo, musím ihned napravo.
 
Je to přehledné a funguje to skvěle. Po mnoha závodech to byl konečně Ironman, kde jsem nezaznamenal jediný připal draftingu. Možná by to pomohlo i závodům ČP v dlouhém triatlonu, kde např. Posledně poloviční IM ve Ždáru měl k “fair” průběhu poměrně daleko... Běh byl z 80% po rovině a většinou beze stínu. V mém “homestay” se mnou bydlelo dalších 6 lidi včetně Čechoameričana Petera Kotlanda z Jižní Karoliny. V závodě také startovali dva Slováci z Texasu... Bydleli jsme v krásné vile u jezera asi 10km od startu a vzhledem k více než 2000 aut přijíždějícím ráno ke startu jsme rádi využili nabídku hostitelské rodiny přijet na start motorovým člunem. Na zimu, která mi při jízdě po jezeře byla, jsem si pak při závodě párkrát ještě vzpomněl... Zatímco po příletu do Idaha panovaly teploty kolem 15ti stupňů a nevěděl jsem co si na sebe při tréninku obléct (Computrainer jsem si nepřivezl:-), tak na neděli předpověď hlásila 35 a bohužel se nemýlila... Odstartoval jsem tradičně dobře, ale po 50ti metrech mi bylo jasně, ze Spencera neuvisím, a tak jsem se uvelebil ve druhé skupině. Šlo to dobře až k první bojce, kde mi někdo rozepnul krk na neoprénu a nucena zastávka mě vrhla do další skupiny se kterou jsem doplaval na slušném 33. mistě, ale s hrozivou 8-mi minutovou ztrátou na vedoucí skupinu. Cyklistickou část jsem rozjel tradičně s rozvahou a ještě mě asi 5 borců předjelo, mezi nimi i Kotland, který stejně jako já trénuje s Powercranks a je to na jeho zlepšeni vidět. Po polovině kola jsem se konečně dostal do tempa a postupně se prodral až na prubežné 7. místo.
 
Mezitím svému pekelnému tempu podlehl Spencer Smith, který neunesl, že ho na začátku běhu předběhl Lovato a sílíci vedro vyprovodilo z trati i další spolufavority Luchinskeho (13. Na Havaji), Ogdena (2. IM Japan), Veylupka (1. IM Kanada 99) a další. Vyběhl jsem opět vklidu a s přibývajícími kilometry začal zrychlovat a postupovat kupředu. Na 30. km jsem před sebou uviděl druhého Tissinka (vítěz IM Korea) a třetího Mata Seelého (5ti násobný místní šampión) a už jsem se viděl na bedně.
 
Bohužel mé tělo rozhodlo, že vedra už je dost a v 35ti stupňovém hicu jsem musel zpomalit a až do cíle jsem si už jen hlídal čtvrtou pozici, zaručující Havajskou kvalifikaci. Tissink už měl místo z loňské Floridy a tak na Havaj po letech vyrazí opět i Peter Kotland. Vedro na  běhu bylo tak silné a ve zdejší lokalitě ojedinělé, že výsledkem bylo, že v některých chvílích vypadala trať, jako při dálkovém pochodu. Na jednoho běžícího připadalo cca 20 pochodujících...