Nejdůležitější slovo měla rodina, říká Honza Wainer o svém návratu do závodů

Vloni ses rozhodl ukončit triatlonovou kariéru. Na podzim jsme se potkali na kole a říkal jsi, že se připravuješ na další sezonu. Co bylo důvodem této změny?

Chtěl jsem si ještě zajet Ironmana. Sice jsem ho v minulosti dvakrát jel, ale vždy na těžkých tratích v Benešově a na Lipně. Nikdy jsem ho proto nejel pod 9 hodin a prolomení této hranice mě motivovalo. Startoval jsem na konci července na Challenge Poznaň, které bylo zároveň Mistrovstvím Evropy, a tam jsem zajel čas 8:56 a doběhl jako první amatér. Pak se mi honilo hlavou, jak by to dopadlo, kdybych neměl na jaře dva nepříjemné úrazy. V lednu mi spadla činka na nohu a přelámala mi prsty na levé noze a v březnu jsem spadnul z horského kola a zlomil si žebro. Naplno trénovat jsem mohl začít až na přelomu dubna a května a času na přípravu moc nebylo. Tak chci zjistit, jak kvalitně jsem schopen se připravit. Nejdůležitější slovo měla ale rodina. Manželka asi viděla, jak jsem bez triatlonu otrávený a protivný a děti se zas vyptávaly, kam v létě pojedeme na závody. A když člověka něco baví a je přitom šťastný, má to dělat, dokud může. Příště už si hodně rozmyslím říkat něco o tom, že chci skončit. 

Po mnoha závodních sezonách jsi strávil rok bez triatlonových závodů. Jaké to pro tebe bylo? 

Já bez triatlonu zas tak nebyl. V červnu jsem jel intervalový poloviční ironman v Račicích, kde jsem vyhrál, pak jsem byl třetí na Hopmanu a sezonu jsem předčasně ukončil na Chlallenge Poznaň.  V srpnu jsem musel kvůli angíně odstoupit z Pilmanu, kde jsem byl už odprezentovaný, ale v noci mi bylo tak blbě, že jsem raději nestartoval. Forma byla nejlepší za celý rok, ale bohužel. Myslel jsem, že když dám ironmana pod 9 hodin, že to bude definitivní tečka, ale jak se ukázalo, spíš to byl nový začátek. Ironman se mi moc zalíbil a trochu lituji, že jsem se ho tak dlouho bál a nezkusil si nějaký už dřív. 

Jak vypadá tvůj současný trénink?

Trénuji jako v minulých letech, takže dost. Na nehodách sloužíme 24 hodinové směny, což znamená, že jdu do práce párkrát do měsíce. Sousedi si musí myslet, že jsem nezaměstnaný. Trénovat můžu skoro jako profík. Protože se připravuji na nejdelší vzdálenosti, tak jsem oproti minulým rokům přes zimu ubral trochu běžecké intenzity a ve vytrvalostních trénincích přidal na kilometrech. Bohužel nám v Lounech bourají bazén a na plavání musím dojíždět do nedalekých Postoloprt. Plavu jen dvakrát týdně, kdy v tréninku dávám kolem 6 km. Podle zaplavaných časů to ale stačí. A na kole se cítím asi nejlépe. Zjišťuji, že jak věkem logicky ztrácím běžeckou rychlost, tak naopak získávám sílu na kole. 

Kde budeš letos startovat? 

Původní plán byl začít Krušnomanem a možná i Czechmanem. Potom Moraviaman, TriPrague, můj oblíbený Pilman a sezonu jsem chtěl ukončit na ME v Almere. A cíle? Nikde nebýt do počtu a trochu ještě potrápit mladší soupeře. Jenomže mi v lednu při běhu občas začalo pobolívat pravé koleno. A protože to nepřestalo, zajel jsem toto pondělí k doktorovi. Tomu se to nezdálo a teď čekám na 18. března, kdy jedu na vyšetření kolene magnetickou rezonancí. Ta by měla ukázat, v čem je problém. Jestli se potvrdí podezření, že je poškozený meniskus, tak je to v pr......, a plány zůstanou jen na papíře.

Doufejme, že to bude v pořádku. Kde tě čeká závodní vrchol letošní sezony? 

V mém věku už nejsem v běhu tak rychlý, jako dřív, proto se chci víc soustředit na nejdelší vzdálenosti. Vrcholy chci mít dva. První je Moraviaman, druhý je ME v Almere. To ale neznamená, že půlky pojedu na půl plynu. Ale jak říkám, rozhodne se 18. března. Zatím trénuju a pak uvidím. Musím být optimista. Koleno cítím jenom prvních 10 - 15 minut na běhu, pak se to zahřeje a jde to. Nechci ale, aby to přerostlo v nějaký větší problém. 

Na co se v rámci závodění nejvíc těšíš?

Na stupně vítězů, pochopitelně.. 

Co tě nejvíc zaujalo na světových triatlonových kolbištích v loňském roce?

Nechci, aby to vypadalo blbě, ale já triatlon ve světě moc nesleduji. Samozřejmě vím, jak dopadla Hawaj, ale jinak to jde kolem mě.  V rodině Wainerů se odjakživa sledoval hlavně basket (NBA) a silniční cyklistika a na tom se nic nezměnilo. Triatlon mě baví dělat. Jsem šťastný, když můžu plavat, běhat a jezdit na kole, ale na sledování máme doma jiné sporty. Ovšem další neuvěřitelné kousky Petra Vabrouška mi neunikly.