Havajský sen se stal pro Lukáše Polana skutečností. Pár měsíců od operace achilovky.

6.08.2013 -
Ani úmorné vedro nezabránilo Lukášovi vybojovat na IM Curych kýžený havajský slot a čvrtým místem v kategorii M25 se v čase 9:35 úspěšně kvalifikovat. S čím šel na start, jak se vyvíjel závod z jeho pohledu a komu všemu vděčí za tento úspěch se můžete dočíst v následujícím rozhovoru.

Do ironmanské kvalifikace v Curychu jsi šel necelých deset měsíců od operace achilovky. S jakými ambicemi jsi odjížděl do Švýcarska?

Vinou delší rekonvalescence, než jsem předpokládal, a letošní dlouhé zimy, která triatlonovému tréninku taky příliš nenahrávala, letošní přípravu hodnotím jako silně improvizační. Na kole jsem se cítil fantasticky už od dubna, ale běžecký tréninkový výpadek se dlouho nedařilo dohnat. Naštěstí se v posledních šesti týdnech achilovky umoudřily, a dovolily naběhat alespoň nezbytné minimum pro absolvování tak těžkého závodu v popředí výsledkové listiny. V sobotu ráno jsem tedy odjížděl do Curychu odhodlán vybojovat účast na Havaji za každou cenu! Předpovědi švýcarských meteorologů slibující extrémní vedra se vyplnily do puntíku, a já se v neděli postavil na start s vědomím, že nás čeká hodně náročný závod, ve kterém bude víc než kdy jindy rozhodovat správně zvládnutá hydratace a dobře rozvržené tempo.

Jak se podařilo vypořádat se s první disciplínou – plaváním na 3.8 km? 

V úvodních metrech závodu jsem obdržel, ale také rozdal, několik tradičních pohlavků. Dlouho se mi nedařilo začlenit do nějaké rozumné skupiny, neustále mě někdo fackoval nebo tahal za nohy, takže jsem si dobrovolně vystoupil z hlavního proudu a nikým nerušen jsem si v ústraní plaval tu svojí pohodičku. Všechno probíhalo celkem slušně až do chvíle, kdy jsem pod nafukovací bránou s nápisem “ SWIM EXIT“ zkontroloval Garmina, který hlásil 4,27km za 1:08:52! To byl docela šok! Že bych si vlastní blbostí opět nakličkoval 400 metrů navíc? V lehké depresi jsem proběhnul obří depo a vyrazil na kolo s vědomím, že nic není ztraceno. Bylo mi jasné, že závod se bude rozhodovat až v druhé polovině maratonu, navíc z nějakého důvodu snáším tropické vedro o něco lépe než většina soupeřů! Věřil jsem tedy, že by mi to mělo hrát do karet, a v poslední hodině závodu bych mohl ještě výrazně zamíchat celkovým pořadím.


Už od rána začalo být velké vedro. Jakou roli hrál tento faktor na cyklistické části? Byl si se svým předvedeným výkonem na 180 kilometrech spokojen?  

S cyklistikou jsem naprosto spokojen! Prvních 90 kilometrů jsem pouze předjížděl jednoho soupeře za druhým (a to takovým způsobem, že se mě nikdo ani nepokusil zahákovat!) a dával si velký pozor na občerstvovačkách, abych vždy pochytal vše potřebné. Ve sjezdu z legendárního Heartbreak Hillu na konci prvního ze dvou okruhů (zhruba 87.km) jsem dorazil větší skupinu asi 15-ti závodníků. Od té doby už se cyklistika přestala odehrávat v rámci pravidel. Ještě v ulicích Curychu jsem se prodral do čela této skupinky a pokračoval ve vysokém tempu. Po pár minutách bylo jasné, že v úvodní třicetikilometrové rovinaté pasáži podél jezera těžko někomu ujedu, takže jsem přistoupil na nechvalně známou draftingovou hru, zařadil se doprostřed našeho pelotonu, a šetřil síly. V jediném delším stoupání jsem pak zkusil nastoupit a trochu skupinu roztrhat (což se částečně povedlo), takže jsme posledních cca  40km pokračovali pouze v šestici, a to za permanentního dohledu hned dvou rozhodčích na motorkách. Ti ale v závěru naprosto rezignovali na boj proti jízdě v háku, takže naše směšné třímetrové rozestupy vydržely až do depa…

Takovýmto stylem jízdy na kole se ti možná podařilo pošetřit trochu více sil na běžeckou část. Jaký byl maraton? 

Do závěrečné disciplíny jsem vybíhal na 6. místě v rámci mojí kategorie s minimálním odstupem na 2. místo. Nenechal jsem se vybláznit přepáleným úvodem ostatních soupeřů. Nasadil jsem tempo cca 4:15/km a v prvních deseti kilometrech ho (pocitově s obrovskou rezervou) v pohodě držel.  První a zároveň poslední větší krize přišla na zhruba 23. kilometru, kde jsem se v tom vedru z ničeho nic totálně uvařil. Nebyla jiná možnost, než následující kilometr absolvovat pěšky, na občerstvovačce se pořádně zchladit pod ledovou sprchou, a pak se zkusit postupně opět rozběhnout. Už jsem byl smířený s tím, že poslední okruh (10.5 km) půjdu pěšky celý, ale naštěstí se v ten moment nad Curychem trochu zatáhlo, začalo foukat, výrazně se ochladilo, a já jsem se zase chytnul. Posledních 10 kilometrů se mi běželo nejlépe z celého závodu, a já se opět blížil soupeřům před sebou. Nakonec z toho bylo nešťastné čtvrté místo v kategorii (ztráta 46 vteřin na třetího a 2 minuty na druhého). S odstupem času je k úplné spokojenosti daleko - cítím, že i v daných podmínkách bylo v mých možnostech běžet maraton pod 3:10, což by stačilo na 16. místo v absolutním pořadí! Zaslouženou odměnou mi tak může být “pouze“ úspěšná kvalifikace na IRONMAN Hawaii 2013, což byl jeden z hlavních cílů letošní sezóny!


Závěrem bych rád poděkoval taťkovi za perfektně zvládnutou úlohu realizačního týmu během závodního víkendu. Mamce za kopec sladkého rýžového nákypu s ananasem, který mi umožnil v posledních dvou dnech dotáhnout sacharidovou superkompenzační dietu do úspěšného konce. Andrejce Dermekové za přísun informací během závodu. Petrovi Löffelmannovi za materiální pomoc. Týmu Author Tufo TriLife Zlín (jmenovitě Václav Petrásek, Radomír Bursa, Martin Both a Petr Vabroušek) za výborné zázemí a drobnou finanční podporu. Petrovi Veselému za poskytnutí bezplatného ubytování na koleji Technické univerzity Liberec, které mi pomohlo v zimních měsících (zejména v době, kdy běh ještě nepřipadal v úvahu) nalyžovat stovky kilometrů po hřebenech Jizerských hor, a položilo tak základ dnešního úspěchu.  V neposlední řadě pak všem sportovním i nesportovním kamarádům, kteří mi v neděli drželi palce. Vážím si toho!

Hodnocení:
Přečteno 1090x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
28.3.24Olympijský šermíř Beran ocenil železnou ženu z Havaje. Stala se sportovcem roku Prahy 14
20.3.24Ironman nedávno aktualizoval svá pravidla, přinášející několik významných změn.
11.3.24Dominance Ditleva a Lee zahájila éru T100 v Miami
2.3.24McKenna a Sodaro ovládli Ironman Nový Zéland
19.2.24Dříve stačilo do tepla jen jezdit a dnes by tam triatlonista pomalu měl bydlet celou zimu, říká Pavel Wohl
6.2.24Mistrovství světa Ironman 70.3 pro rok 2025 míří do Marbelly ve Španělsku
27.1.24Triatlonová komunita není aktuálně úplně kompaktní, rád bych naše prostředí více spojil, říká Petr Soukup
21.1.24Skvělé, že někteří profíci dají nahlédnout, jak trénují, říká Roman Procházka
10.1.24Luxusní kola si své zákazníky vždy najdou, říká mechanik Michal Kohoutek.
21.12.23Mým snem je účast na největším sportovním svátku světa, říká Tereza Zimovjanová