V závodě Mistrovství Evropy K23 tě potkal pád. Jak se to přihodilo a proč jsi měl tak slabý běh? Měl to být tvůj vrchol v této kategorii...
V závodě jsem vyplaval těsně za prvním balíkem cca 6lidí, když bylo plavání díky vlnám velmi roztrháno. Já se rozhodl, že první balík zkusím dojet, jelikož v něm byli všichni papíroví adepti na medaile, když mě na tento balík chybělo cca 30m po výjezdu z depa. Avšak snažil jsem se tak moc, až jsem se ocitl na zemi. Jelikož byla motivace na získání medaile velká a akorát kolem projížděl druhý balík, nasedl jsem znovu na kolo a snažil se pád nevnímat. Bohužel jsem si zablokoval záda a až do konce kole se mi nepovedlo bolest přestat vnímat. Poslední část nebyl běh ale jen vidina cíle - nesnáším nedokončit závod. Zklamání bylo hodně velké. I proto jsem nastoupil druhý den do závodu družstev a náladu si trochu zlepšil.

Tento víkend si absolvoval Mistrovství Španělska. Jak probíhala příprava v týdnu?
Od španělského klubu Reus Plombs jsem dostal prostřednictvím Exy pozvání zúčastnit se tohoto závodu, kdy jsem dostal proplacenou cestu a peníze za start. Dále to byla možnost zazávodit si s Raňou a Gomezem, což se mi tak často nestává. Po pádu v Pulpi jsem si ani na chvíli nepřipustil, že bych nemohl závodit. Každý den tak byl u svých super fyzioterapeutů Kuby Harlase a Eviny Blechové (moc jim děkuji). A tak jsem v pátek odjížděl se šrámy a stehy ale záda už téměř nebolela. Cesta, která teda byla velmi dlouhá a dost mě štvalo, že to nebylo zařízeno profesionálněji (letadlem do Barcelony, 5hodin čekat na vlak, vlakem 16 hodin! do La Koruny a pak hoďku autem do Ferrol, místa závodu) mě na odpočinku nepřidala, ale byl jsem odhodlán se s tím poprat. V neděli jsem v 12.30 nastupoval na start poměrně unaven a s velkými obavami o běh, jak to dopadne (jen jeden trénink v týdnu). Na startu se bohužel neobjevil Javier Gomez (zraněná achilovka), ale i tak startovalo obdivuhodných 108 triatletů.

Co se dělo při závodě?
Vyplaval jsem v prvním balíku, ale po tom, co se na kole téměř nejelo, se sjela cca 30 členná skupina. Kolo bylo členité, ale nikdo nechtěl jet aktivně, až na pár nástupů jednotlivců. Já si v posledním kole uvědomil, že je tu přeci jenom ještě poslední šance ukončit kategorii do 23 let úspěšně a snažil se co nejvíce namotivovat. Jelikož jsem dostal startovní číslo 104 měl jsem kolo hned na začátku a celý startovní pole při vstupu do depa jako na dlani. Hned od přezutí jsem do toho dal maximum. Z depa jsem tak vybíhal na 2.až 3.pozici společně s Ivanem Raňou, když jsme si nechali v předposledním kole ujet Llanos. Nabuzen a odhodlán jsem první kilák Ivanovi odtáhnul ale pak se stal jeho stínem a jen párkrát gentlemansky vystřídal. Na 6.km, když nás doběhl Tovar, jsem však už nedokázal reagovat na udávané stupňující se tempo a začal odpadávat. Poslední 2,5km okruh jsem si dost protrpěl a necelý kilák před cílem mě dobíhal další španělský závodník. Počkal jsem si až nastoupí a zrychlil tempo ještě více, tím jsem ho cíleně zdeptal a doběhl si pro celkové 4.místo a vítězství do 23let. Vyhrál Tovar před Raňou a Lopez. Jinak děkuji Exovi za pomoc při organizace a starosti s tím spojený.

Jak jsi spokojen s výkonem a jaké závody ještě letos plánuješ?
Jsem hrozně moc rád, že jsem si opravdu poslední start v této kategorii vychutnal a podařilo se mi držet tempo s Ivanem Raňou. Ještě vydržet celých 10km a budu maximálně spokojen :-)
Sezona mi ještě nekončí, když hned další víkend jedu finále francouzské Grandprix v La Baule a pak 5.října Mistrovství Francie týmů. Chtěl jsem jet i SP v Lorientu, ale bohužel jsem se zatím nedostal na startovku, takže mám asi smůlu ale budu čekat jak se vyvine wait list.

archív, Přemek Švarc (uprostřed)


MS ELITE 2008