Výměna galusky mě stála bednu, říká Míra Vraštil po Ironman 70.3 v Turecku

Páté místo ve věkové kategorii na premiéře Ironman 70.3 Turkey. Jaké zážitky si odvážíš?

V prvé řadě jsem si celý pobyt v Turecku a i samotný závod užil se vším všudy. Díky patří mojí drahé ženě a parťákovi Radku Šimčíkovi (závod se mu také vydařil a svoji premiéru na půlce pod hlavičkou Ironman zvládl na 19. místě ve stejné kategorii). Také firmě ATEX za designově skvělý dres. Se samotným výkonem jsem spokojen. Bohužel mě na kole zdržela výměna galusky a to mě stálo bednu. Tak mě trochu mrzí, že jsem nemohl udělat svoji ženu ještě o trochu pyšnější..Ale takový je sport. Někdy má člověk prostě trochu smůly. 

Co nebo kdo tě přilákal na tento závod v zajímavé lokalitě?

Po sezoně plné veslování nemám zase takové množství závodů na výběr. Vzhledem k tomu, že mě čeká náročná zimní příprava na olympijskou sezónu, jsem se rozhodl absolvovat letos jen polovičního Ironmana. Nechtělo se mi navíc investovat moc peněz na nějakou zámořskou "půlku", tak volba padla na jediný závod ze série 70.3 v Evropě. Letenky jsme sehnali velmi levně, stejně tak i ubytování. Městečko Belek nabízí spoustu luxusních obřích hotelů, kde vás budou hýčkat službami all inclusive. My jsme ale přijeli závodit a dali přednost apartmánu za velmi slušnou cenu.

Tvojí sportovní doménou je veslování, triatlon máš jako doplněk. Jak ses připravoval na tento závod?

Jako tradičně jsem měl na přípravu asi 7 týdnů. To není mnoho. Já si ten čas na trénink ještě zkrátil, když jsem nešikovně spadl na kole. Hodil jsem ukázkovou šipku přes řidítka do příkopu, a to přímo na hlavu. Hned, jak mi při nárazu prasklo za krkem, jsem si pomyslel:"A jsem v pr...!" Naštěstí z toho byly "jen" natažené vazy. Popravdě nebýt silných svalů z veslování, dopadl bych velmi zle. Znamenalo to však pro mě cca 10 dní bez pohybu. Pomalu jsem pak začal trénovat, ale velmi omezeně. I když jsem tedy měl udělaný krásný tréninkový plán, nakonec z něho sešlo a spíš jsem improvizoval a snažil se vytěžit z minima maximum. Jediný závod směřující k IM 70.3 Turkey tak byl běžecký závod na 18,4 km. Průměrem 3:38/km jsem se jen ujistil, že umím běžet rychle..Od tréninku veslování není zase tak daleko k tréninku triatlonu. Docela hodně běháme (i na běžkách) a jezdíme na kole jako součást nespecifické vytrvalosti. A samotné veslování je výborný trénink silové vytrvalosti, bez které se neobejde ani špičkový triatlonista. Tady bych doporučil vyzkoušet v zimní přípravě jízdu na veslařském trenažéru. 

Popsal bys závodní kulisu turecké premiéry na halfironmanské distanci?

Pro mě to byl vlastně první závod na této distanci, takže nemám zase moc srovnání. Zázemí závodu ale bylo v Gloria sports Areně. A to byla paráda. Takovýto sportovní areál jsem ještě neviděl. Tomu odpovídala i welcome party. Jídlo bylo špičkové. Trochu nás ale zklamala absence party po závodě. Depa byla přehledná a dobrovolníci taky výborní. Paul Kaye a Paula Newby-Fraser jako moderátoři také výborní. Co tak výborné nebylo, bylo vše, co se týkalo cyklistické části. Již v athlete guidu bylo varování na stav silnic, místní řidiče atd. Trénink na trati nebyl doporučen. Vzhledem k dlouhotrvajícím dešťům a summitu G20 (který bude v Turecku v listopadu), nestihli vyasfaltovat celou trasu. Tak byla na poslední chvíli změněna. A stav silnice se nedá popsat, to se musí zažít. Asi 60 km (včetně dálnice) bylo ok. Pak to chtělo spíš horské kolo. Byly pasáže, kde se nesmělo předjíždět, ani jet v hrazdě. Pak pasáže, kde se muselo jet pomalu, abyste si nerozbil kolo na karbonové třísky (jak byl asfalt - nebo co z něj zbylo - hrubý). Nějaký ten brod taky nemohl chybět. Nejlépe by to mohl popsat náš handcyclista Honza Tománek, který si musel prožít muka. Věřím ale, že pořadatelé do dalšího ročníku udělají trať bezpečnější a vychytají všechny mouchy.

Jak se pro tebe závod vyvíjel? ​

Po několika dnech, kdy pršelo a moře bylo rozbouřené, se konečně vyčasilo. Podle pořadatelů byla teplota vody 23 stupňů a plavalo se v neoprenu. Podle našeho odhadu byla voda ale o dost teplejší. Ve druhém plaveckém okruhu mi už bylo docela teplo. Byl určen rolling start (já se zařadil do skupiny 25-29 minut)​ s australským exitem po 1200m. Dalších 700m a čas málo přes 26 minut a maximální spokojenost.  Po ostudě v depu na Havaji (kde jsem strávil věčnost) jsem šel do sebe a depem doslova prolétl a na kole to pěkně drtil. Prvních a posledních 30 km byla téměř rovina. Po těch 30km se terén začal vlnit s pár "stojkami" a delším kopcem těsně před otočkou (po hrubém asfaltu). Představa, že by člověk spadl na takovém asfaltu, byla dost děsivá. Do kopců mi to jde, takže jsem si ho spíš užil. Cesta zpátky směrem k dálnici byla klikatá, plná brodů a prudkých zatáček. Takže se nedalo jet moc na plný plyn. Na dálnici jsem to zase rozbalil a těšil se, jak mi to jede a pomalu ujíždím malé skupince. Než jsem na 70.km (paradoxně na hladké dálnici) píchnul. Nejsem zrovna mistr světa ve výměně galusky. Než se mi podařilo znovu sednout na kolo, ztratil jsem minimálně 6 minut. Poučení pro příště - nebrat si jako náhradní galusku úplně novou..Novou zkušeností také bylo znovu rozhýbat ztuhlé nohy po té nechtěné pauze. I přes takovou ztrátu jsem měl ještě jeden trumf v rukávu. Běh: depo jsem zvládl zase super rychle a vydal se na převážně rovinatý běh. Dokonce jsme stačil dát i interview. Věděl jsem, že musím běžet vyrovnaně, ale naplno. To se mi dařilo a postupně to krájel startovním polem. Nebýt toho defektu, mohla to být moje první bedna v IM triatlonu. Doufám, že mi to štěstí, které teď chybělo, bude přáno v Olympijské sezóně..

Máš v kapse nominaci, takže Rio de Janeiro volá..Co bys k tomu řekl?

Letošní sezóna byla velmi důležitá, protože na MS se závodilo o místo na OH v Riu. To se nám nakonec i s trochou štěstí a nadlidského úsilí  podařilo. Nebudu popisovat celou sezónu (to by triatlonisty asi nezajímalo..). Za zmínku snad jen stojí klíčová opravná jízda na MS. Tam jsme postoupili do posledních 12ti lodí jen o 6 setin sekundy. Ze zbylých 12ti lodích šlo přímo na OH lodí 11…

Sledoval jsi světový Ironmanský šampionát po osobní loňské zkušenosti z lávových polí?

Jakmile se blížil závod na Havaji, začali jsme mít doma trochu nostalgické nálady. A  potvrdilo se to, co jsem věděl už loni na Havaji. Že se tam chci znovu vrátit. S Radkem Šimčíkem už plánujeme misi IM Mallorca. Pro něho to bude premiéra na této distanci a pro mě zase pokus o kvalifikaci na Havaj. Samozřejmě jsem letošní závod sledoval. Vypadá to, že si počasí na Havaji každý rok určí svoji vlastní prioritu. Letos to bylo vedro, loni vítr. Vždy je to trochu jiné, ale ve výsledku nakonec vždy extrémně těžké. Klobouk před všemi těmi "blázny".. Parádní je pak výsledek našich děvčat Petry a Jany. V závodě profíků je to každý rok dost podobné. Někdo má super den, někdo naopak vybouchne. Zajímavé by bylo sledovat, jak by takový závod vypadal v nějakých "normálních" podmínkách.

Tvé další plány?

Čeká mě další velmi důležitý rok. Olympijský. Moc toužíme po úspěchu na OH. A tak jsme spojili své síly se skupinou olympijské vítězky z Londýna Mirky Knapkové a jejím trenérem Tomášem Kacovským. Všechny karty tak sázíme jen a jen na výsledek na OH.