Dobrý výsledek beru jako třešničku na dortu, říká šestý muž z Otrokovic Honza Oppolzer

Podařilo se ti vybojovat šestou příčku na MČR Moraviaman v dlouhém triatlonu. Tvůj zatím nejlepší výsledek. Jak hodnotíš průběh závodu ze svého pohledu?   

Závod měl z mého pohledu nadstandardní průběh, protože se mi podařilo dobře zaplavat. Dokonce rychleji než před rokem v neoprenu, takže jsem šel z vody metr za "sestrou" Péťou Hostinskou. Tady patří veliké díky plaveckým trenérům z HISPORT Teamu, kterým se podařilo mě naučit plavat (nikdy nezapomenu na zděšení Pavla Mužíčka, když mě viděl poprvé se kroutit ve vodě. Na kole to nebylo zrovna žádné terno, což bylo způsobeno silným větrem, který mi sebral celkem dost síly, ale vzhledem k podmínkám si myslím, že se stydět nemusím. Co se týče běhu, tak přestože jsem neměl žádnou krizi, běh jsem si příliš neužíval a to zejména ke konci, kdy mi bylo šílené horko. Sice jsem se z 11. místa po cyklistice prokousal na místo 6., ale cítil jsem se jako na grilu.

Potkala tě někde výraznější krize? 

Krize naštěstí žádná nepřišla. A jestli na mě někde čekala, tak jsem ji asi uprchl. Přiznávám ale, že mi dělalo obtíže se rozběhnout za občerstvovacími stanicemi, kde jsem do sebe nalil vždy kolem 3 dl tekutin. Když nad tím tak přemýšlím, krize přišla až po závodě na dopingové kontrole, kde mi trvalo hodně dlouho, než jsem se zavodnil dostatečným způsobem.

Co znamená tento výborný výsledek pro tvé další sportování? 

To je dobrá otázka. Nedokáži na ni ale odpovědět :-). Vlastně jsem o tom takhle vůbec nepřemýšlel. Samozřejmě mám radost z pódiového umístění, to rozhodně ano, ale triatlon je pro mě pouze zábava a výsledek (povede-li se) beru jen jako třešničku na dortu.

Tréninkovou přípravu opravdu nešidíš, o čemž jsem se mohl přesvědčit na vlastní kůži na společných vyjížďkách na kole. Cítil ses před startem dobře připraven? S čím jsi šel do závodu? Na jaké umístění jsi pomýšlel? 

Cítil jsem se skvěle jako před každým závodem. Závody mám rád a beru je jako zábavu, takže se na ně vždy moc těším. Do závodu jsem nicméně nastupoval s jednoduchým cílem - dokončit s co nejlepším výsledkem a hlavně si závod užít. Umístění jsem příliš neřešil, ani jsem pořádně nevěděl, kdo všechno vlastně startuje. Chtěl jsem si ale vylepšit svůj loňský čas, což se vzhledem k nepříznivému počasí nepodařilo. 

Jak sis užil atmosféru závodu?  

Atmosféra závodu byla skvělá. Podél trati bylo spousta známých tváří, ať již doprovod, čekající štafetoví závodníci nebo kamarádi. Letos se přijeli podívat i rodiče. Ale tu pravou atmosféru tvoří samotní závodníci. Většinu fandících jsem vlastně ani moc neregistroval, pokud nebyli opravdu hlasití:-). U občerstvovacích stanic se na cyklistice spíše soustředím na to, abych toho stihl urvat co nejvíce, a není moc času na rozhlížení. Na běhu zase přemýšlím, co si dám, takže nejvíc pomůže povzbuzení od jiného závodníka, kterého potkám mezi občerstvovacími stanicemi. Nicméně i tak jsem rád za všechny ty tváře okolo, všechny obětavé dobrovolníky i dobrovolnice. 

Často trénuješ spolu se svou nerozlučnou „sestrou“ Petrou Hostinskou, která se v Otrokovicích radovala ze zlaté medaile. Co říkáš na její výkon?

Z Péti mám obrovskou radost. Už jen proto, že šla z vody metr přede mnou, a tak ji nehrozí žádný výprask (naše soukromá dohoda: zaplavu rychleji, bude výprask :-)). Před závodem bylo hodně tipů na její cílový čas (já jsem žádný tip neměl, jen jsem věděl, že to zvládne), ale všechny je překonala. Když běžela do posledního okruhu, vypadala dost zničeně. Ani nevím, jestli mě registrovala, když jsem si s ní chtěl plácnout. Každopádně v cíli byla jako vyměněná. Svítila radostí jak žárovka a z očí jí zářila spokojenost. Kdybych měl zhodnotit její výkon, tak jednička s hvězdičkou :-). 

Jak jsi spokojen s předzávodní přípravou?

Moje předzávodní příprava nebyla nijak specifická. Nejsem profesionál, takže na závody vlastně neladím. Víceméně jsem jen ubral v tréninku a snažil se odpočinout si, abych měl chuť závodit. Trochu přemýšlím, jestli jsem přes zimu zbytečně nezanedbal běh na úkor běžek, ale pak si uvědomím, proč to vlastně dělám a je vyřešeno.

Na jaře jsi vyrazil na dvojí triatlonový kemp, nejdřív na Slovensko a pak do francouzské Provence. Jak se tato soustředění vydařila?

Obě soustředění byla primárně zaměřena na cyklistiku. Na Slovensku nám zrovna počasí nepřálo, a tak jsme nakonec odjeli o tři dny dříve, protože napadl sníh a my neměli běžky :-). Soustředění ve Francii byla spíše parádní dovolená se skvělými kamarády, nezapomenutelná oslava narozenin a každodenní gastronomický zážitek. Z tréninku jsem tam definitivně nejlépe potrénoval kopce, protože se vždy našla dobrovolnice, která mi výjezd zpestřila ;-).

Závodíš v dresu HISPORTteamu. Jak jsi spokojen s podmínkami? Co říkal Martin Matula na tvůj otrokovický výkon?

Do tohoto oddílu jsem se dostal úplnou náhodou na doporučení "že mě tam naučí plavat" (naučili) a "jsou to triatlonisti". Podmínky pro trénink mohu zhodnotit jen v plavání, protože cyklistiku trénuji sám a v běhu mě trénuje Honza Jakubíček. Plavání v HISPORT Teamu hodnotím velice kladně. Začal jsem plavat před dvěma lety a předtím jsem byl samouk. Martin Matula mě v pondělí ráno přivítal na bazénu se slovy: "Jak to, že chodíš normálně? Ty ses tam nějak flákal! :-)" 

Které podniky máš ještě letos poznamenané ve svém závodním diáři?

Letos mě čeká ještě Slovakman, Pilman a premiérově i Klasik Duatlon. Určitě nevynechám ani štafetu na Doksymanovi. Když bude hezké počasí, tak se pravděpodobně zúčastním i nějakého kratšího triatlonu "na půl plynu". Na podzim musím na maraton ve Stromovce, kde mám z loňska absenci kvůli natrženému lýtkovému svalu a rád bych zaútočil na osobní rekord.