První zážitek jsem už měl na letišti v Polsku. Měl jsem malé problémy při odbavení kola a tak jsem k poslednímu odbavení přišel pět minut před odletem. Zavolali mi autobus, který mě měl dopravit k letadlu (které na mě mělo čekat). Na ranveji jsem zjistil, že nepočkalo a tak jsem se vrátil k poslednímu odbavení, kde kulily oči. Nastala komunikace přes vysílačky a za chvíli jsem seděl v letadélku pro asi 30 lidí ke kterému mě přivezlo auto s majákem a u vchodu do letadla přivítal kapitán (uvnitř byly jen dva další cestující a čtyři z posádky). To už jsem se jen modlil aby letělo do Frankfurtu.

Ve Frankfurtu bylo sedm hodin do odletu tak jsem si pustil v notebooku film a zašel na večeři tak to uběhlo rychle. Oproti letadlu z Varšavy jsem si vychutnával let v letadle pro 600 lidí. Po snídani před přistáním v Johanesburku nastala patová situace, když jsem zapomněl jak mě ráno kafe pěkně prožene a neuvědomil si, že ráno půjde na WC každý a tak jsem se mále pos…..!

Na letišti v Johaneburku jsem dostal facku od sluníčka a tak mě to unavilo, že jsem usnul i při čekání v hale na Tomáše, který přiletěl o dvě hodiny později. Když jsme neprobudil měl jsem radost, že mi nikdo neukradl věci J. Emigrační proběhlo hladce a všechny zavazadla přiletěli včas. Z letiště nás odvezl domluvený domorodec.

Jezdí se tady vlevo a je to zpočátku problém pořád jezdím v protisměru hlavně při odbočení na křižovatce, když odbočuji doprava jedu po odbočení do pravého pruhu místo do levého J jestli mě tady nic nepřejede tak po návratu domů určitě, protože v tom budu mít chaos. Nejvíce se mi líbí pravidlo na křižovatkách, kde má první přednost ten kdo první zastaví J .

Africké děti mají ve škole týdně 20 hodin tělocviku a tak je vidíme stále někde pobíhat v školních uniformách a bosky. Boty nosí jen málokdo. V neděli máme v plánu zajít do kostela na mši , prý je to velká šou, když černoši hrají v kostele na bicí a elektrické kytary J . Opálení už trochu jsme a tak by na nás nemuseli koukat jako na bílé vrány podobně jako černoška co nám chodí uklízet a prát prádlo (je jí asi 50 let a stále se mračí ). Naplánovaný výlet na lví farmu je na spadnutí už se jen domluvit na vhodný den kdy náme všichni tréninkové volno a vyrazíme.

Potchefstroom, kde bydlíme a trénujeme je univerzitní městečko s asi 50 tisíci obyvatel, leží na náhorní plošině asi 1400 metrů nad mořem. Díky univerzitám je tu spousta atletických stadionů, hřišť, plaveckých bazénu, posiloven atd. Takže tréninkový ráj. Na kolo je to trošku nuda protože silnice jsou tu naprojektovaný podle pravítka a tak se většinou jede tam a zpátky, moc okruhů se tu udělat nedá, ale pořád je to zábavnější než sedět na půdě na trenažeru. Silnice docela dobrý, provoz malej, ale fouká dost vítr.

Bydlím společně s Tomášem Báčou, Pavlem Patákem a jednou finkou ( která za den promluví tak dvě věty, typická chladná seveřanka L), v domě rodiny, která před rokem prodala svojí farmu, a teď se snaží uchytit ve městě.

Trénink
Po pěti tréninkových cyklech ( klasika 4 týdny cyklus ) v zimě jsem si naplánoval šestý cyklus do tepla a vysokohorského prostředí se závěrem startu na Ironman South Afrika. Novinkou v přípravě pro letošní rok je řízení tréninku přes energetickou náročnost pohybu. Kvůli aklimatizaci na nadmořskou výšku a teplo jsem měl v Potchefstroomu první týden volný. Jen jsem lehce poklusával, na kole mapoval terén a v bazénu se spíš jen koupal. Ranní SF se pohybovala kolem 70t/min a do normy 32-34t/min se dostala až po pěti dnech.

Druhý týden začal už naplno :
UT- běh 4x20min na ANP175, P3´, kolo 60km volně, plavání intervalový trénink
ST- ranní rozklusání 6km s SBC, plavání technika, kolo 4x15km ANP167, P10´, přechod běh 80´ na AEP165
CT- běh 80min na AEP165, plavání intervalový trénink, kolo 100km volně
PA- volno
SO- běh 90min na AEP165 s 8x30“ rychle, kolo 120km na SF145, plavání technika
NE- kolo 150km volně ccaSF135-140, běh 150min volně cca SF145-150
PO- volno

Hodnocení: