Obdivuhodný havajský double

Jak s odstupem času vzpomínáte na havajský dvojzávod?
Startovat na Ironmanovi a k tomu na  Havaji je snem téměř každého triatleta. Účast na závodě jsem si dal ( možná alibisticky ) za odměnu za léta dřiny.  Kouzlo přírody na ostrově je  lákavé a přípravě na samotný závod jsem se plně nevěnoval. Proto žádná sportovní sláva. První dny po závodě jsem se utvrzoval, že mě už na takový výlet nikdo nedostane (po třech měsících moje odmítání ochablo). Z nevydařeného Ironmana jsem nebyl zrovna naladěný na Xterru, která mě čekala za 14 dní. Po přesunu na Mauii jsem se snažil neopakovat chyby z předchozího závodu a to se vyplatilo. Protože jsem se po ostrově přesunoval na horském kole, mohl jsem si vychutnat místní zákoutí docela zblízka. Spojit oba závody rozhodně nebylo chybou a zážitek je excelentní.

Jak hodnotíte svůj výkon v Koně? Mohl být lepší?
Když jsme diskutovali s Mílou Bayerem naše šance na výsledek, tak shoda byla, že plavání je pro nás neatraktivní vložka, kterou zvládneme  asi za hodinu a čtyřicet minut. Do obrátky jsme se s Mildou drželi spolu. Po obeplavání lodi v půlce trati mě neskutečně začali trápit křeče a doprovod na prkně mě přemlouval na ukončení závodu. Nakonec se doprovod ode mne nehnul ani na metr a fandil až ke břehu. V depu už byly kola  několika“ neplavců“. Na kole si věřím a také teprve začíná závod. Při naskočení do sedla se ale přihodila nepříjemnost, kdy mě sedlo zajelo o pět centimetrů. Do obrátky se jelo převážně s větrem, ale zpátky byl špatný posez znát na výkonu a proti větru jsem musel často ze sedla. Nakonec ale čas kola nebyl nejhorší. V běhu jsem měl spočítané soupeře přede mnou, tak už bylo jen závod dokončit. Po dvacátém kilometru se rychle udělala tma tmoucí a na občerstvovačce jsme fasovali svítící kroužky na krk. Cesta nebyla vidět, natož soupeři. V cíli jsem si zapózoval jako vítěz, to přece k závodu patří. Nebýt smůly, nebo přesněji lepší připravenosti, tak to mohlo být do desátého místa jak jsem avizoval před závodem. Jak je nám s Mildou nepočítaně roků, po závodě jsme se radovali jak malí kluci.

A jak jste spokojen s výkonem na ostrově Maui?
Po přesunu na Mauii byla týdenní regenerace, ošetřování spálenin a hlavně se pozitivně naladit na závodění. Začal jsem s plaváním, ale to, že se už toho moc nenaučím mě potvrdil samotný závod. Pilně jsem nacvičoval způsob, jak překonat velké vlny a dostat se na volné moře. V závodě mě ale vlna dvakrát poslala zpět na břeh a byl jsem rád, že jsem nepřišel o brýle. Nakonec jsem ale opět nebyl poslední z vody. Trať kola byla prvních deset mil  téměř pořád do kopce a singly neumožňovaly předjetí. Spousta prachu a velké vedro dávalo všem zabrat. Už  doma jsem měl velké potíže s tenisovým loktem a tak jsem brzdil jen když šlo o život, bolest byla veliká. Tady se potvrzuje, že brzdy jsou zbytečná zátěž a proto byl čas kola slušný. V depu jsem byl překvapený, že jsem svoji ztrátu z plavání na soupeře smazal a rozhodovalo se v běhu.  S vědomím dobrého postavení to byl běh na sto deset procent. Po doběhu přes zákeřnou pláž šla ze mě  v cíli zelená voda. Bruce za mnou přiběhl jen o pár vteřin a byl na tom podobně. V tu chvíli jsem si vítězství moc neuměl vychutnat, protože jsem typoval Bruce na 1. místo. Docela bych mu to přál, je to sympaťák.

Jak jste prožíval předstartovní hodiny na ostrově Maui, kdy hrozila vlna Tsunani? Byl to zřejmě netradiční zážitek?
Že mě potká takové dobrodružství, to si našinec nevymyslí. Po sirénách, kterým jsme nerozuměli, nás místní záchranáři poslali na přilehlé kopce. Bylo půl deváté a chystal jsem se na lůžko. Vzali jsme si doklady a kolo a odjeli na kopec. Průběžně po půl hodině se ozývala siréna a v radiu jsme poslouchali, jak se vlna blíží. Kolem jedné hodiny v noci přestaly sirény a ze zpráv bylo zřejmé, že vlna ztratila na síle a dorazila jen o výšce šedesát cm až jeden metr. Po návratu se těžko usínalo. Že by se závod neměl jet jsem si nepřipouštěl.

Jak jste vnímal komerci na závodě Ironman? Je to velký rozdíl se závodem X-terry?
Vždy říkám, že závod nekritizuji, pokud ho nepořádám. Jisté je, že se jedná o profi závod a hobící si to musí užít po svém a o to šlo i mě. Rozhodně jsem měl z pořadatelství Ironmana dobrý pocit. Xterra se jeví jako přátelštější, ale to může být subjektivní pocit. Rozhodně nechci dávat rovnítko mezi tyto dva závody. Proto doporučuji makat a zkusit oba závody. Pro mě jsou tyto absolvované závody velké obohacení na závěr závodní kariéry.

Shlédl jste reportáže o závodě ČT od Stanislava Bartůšky. Líbili se? Jaké byly ohlasy po premiéře na ČT sport?
Bohužel jsem se podíval jen na záznamy přes PC. Je nutné ocenit Standovu zarputilost, s kterou se snaží propagovat triatlon a představit ho široké veřejnosti. Toto musí ocenit každý, kdo tomuto sportu věnuje svůj čas a nemalé prostředky.

Jak se nyní daří v tréninku?
Doléčuji tenisový loket a další neduhy, které tento věk přináší. Plavat a  kolo zatím nemusím, jen obden vyběhnu. V lednu ale prázdniny končí a nabraná kila musí pryč.

Máte zaměstnání nebo jste již v důchodu? Jak se Vám daří skloubit trénink a ostatní povinnosti?
S představou důchodce na plný úvazek jsem se zatím neztotožnil, takže na moje blbnutí si musím něco přivydělat a to zabere také nějaký čas. Je-li zdraví alespoň na překonání Ironmana, tak je vše v pořádku. A to také přeji všem sportovcům.   

Jaká plány se rýsují pro rok 2013?
U mě plány moc neplatí, takže se přidržím živelnosti, to je tak, jak na co se budu cítit a co mě bude bavit. Tedy od všeho něco.