Od Grafimana jsi nejspíše pokračoval v tréninku směrem k IM Curych. Jak se ti dařilo a jak usilovně jsi trénoval?
Spíše jsem usilovně odpočíval, abych se z Grafimana vzpamatoval. Když se závodí bez pořádného tréninku, je to znát nejen v závodě samotném, ale především po něm. Po Grafimanovi to byla jen větší únava, zato po Curychu se mohla při pohledu na mně zasmát početná skupinka našich závodníků bydlících ve stejném hotelu. Už večer po závodě jsem s vypětím všech sil sotva dokulhal do depa pro kolo a ráno den po závodě nebýt v hotelu výtah, nedostanu se ani na snídani.

Cítil jsi se před startem OK a ve formě?
Nechal jsem se ukecat , abych jel, o nějaké formě nemohla být ani řeč. Vůbec jsem nepředpokládal, že bych mohl závod zvládnout, ale neviděl jsem nikoho z našich vzdát a nechtěl jsem být jediný.

Jak se pro tebe vyvíjela první polovina závodu?
Při plavání jsem se dost šetřil a jen tak jsem to odkoupal, na kole mi pak chvilku trvalo než jsem se do toho dostal, potom to docela šlo, v půlce kola jsem si odpočinul 6min. v penaltyboxu za jízdu příliš vlevo od pravého okraje silnice a měl možnost pozorovat několik jednotlivých profíků a skupinu prvních hobíků, jak profičeli kolem a kterou jsem potom marně stíhal a dojel až v dlouhém kopci 40km před cílem. Začínal jsem toho mít "plné zuby" a už jsem se snažil jen o jediné a to udržet pozornost ve sjezdu, kde rychlost atakovala 100km/hod. Ve městě v prudkém stoupání jsem si potom užil atmosféru Tour de France a na posledních 10km už jen vytáčel nohy.

...a jak sis počínal na běžeckém maratonu?
Po přechodu na běh jsem se obával nejhoršího, ale první kilometry to překvapivě docela šlo. Pro jistotu jsem hned na první občerstvovačce sebral asi 3 gely a vše k pití co jsem unesl a zmizel s tím v útrobách budky TOI TOI, abych doplnil co je potřeba a zároveň se zbavil toho co přebývá. Asi to
není moc hygienické, ale nač ztrácet čas:-) Potom už to bylo jenom horší a horší. Naštěstí na trati přibývalo kamarádů-závodníků a povzbuzováním mně drželi při životě. Těm co jsem v mém stavu neodpověděl nebo je ani nepoznal se tímto omlouvám. Problémem číslo jedna začalo být proplétání se houfem lidí přede mnou a časté změny směru i rychlosti, protože křeče začínaly být na pořadu dne. Ale nakonec jsem se přeci jen šťastně do cíle doplácal.

Těší tě 11.místo a nemrzí, že ti utekla Top10?
Vůbec jsem se nazajímal na kolikáté jsem pozici a ani si nenechal nic  hlásit, protože jsem vůbec nepočítal s tím že bych mohl atakovat nějaká přední umístění. Takže jsem byl v cíli příjemně překvapen, ale hlavně šťastný že jsem to přežil.

Jaké jsou tvé další závodní plány?
Dát se dohromady tak, abych mohl zase samostatně chodit a neukazovali si na mě prstem:-) A co se týká závodění tak uvidím, k čemu se zase nechám ukecat. Kdo mně k něčemu dalšímu přemlouvat určitě nebude je moje přítelkyně Radka, která se po závodě musela tahat nejen se všema taškama, ale i se mnou. Nebudu tady raději moc rozebírat noční čůrání do petlahve a další lahůdky, nicméně jedno vím jistě, ironmana bez odpovídající přípravy už nikdy:-)


v cíli, 8:57:22