Bronzový Slovakman Lukáš Krpec míří za havajskou premiérou. A netají se obdivem k Lance Armstrongovi.

1.10.2013 -
Hranický Lukáš Krpec je profesí hasič a triatlonu se v dresu Rocktechniku věnuje osmým rokem. Pod svá trenérská křídla si ho vzal slovenský výsadkář Karol Džalaj a jejich spolupráce přináší plody. Vloni se na IM Wales čtvrtým místem v kategorii 30-34 let kvalifikoval na havajský šampionát. Budou Lukášovi sedět v Koně podobné podmínky jako v pekelné výhni letošního Slovakmana?

Na mistrovské „půlce“ ve Žďáru nad Sázavou jsi patřil k favoritům. Karol Džalaj mi říkal, že jsi před závodem nebyl úplně stoprocentně fit kvůli náročným službám, které jsi jako hasič absolvoval. Mohl bys to popsat konkrétně?Jak hodnotíš své osmé místo?

Byl jsem před závodem v práci a měli jsme dost náročnou šichtu, kdy jsme stihli šest zásahů, z toho tři v noci. Kvůli tomu  jsem naspal asi 2,5 hodiny, což není tak málo, kdyby to nebylo na třikrát. O podrobnostech zásahu nesmím mluvit, ale mužu říct, že při jednom z nočních zásahů jsme s kolegy pomohli k záchráně lidského života. Největší odměnou bylo, když nám tato osoba pak přišla poděkovat. Jsou věci, které se za peníze nedají koupit, a ten pocit, co jsem zažil tenkrát, patři mezi ně. I proto jsem si vybral toto povolání. Každopádně, i když příprava nebyla adekvátní, v ten den jsem na víc neměl.

Pár týdnů před Pilmanem ti to skvěle sedlo na Slovakmanu, kde jsi v pekelném vedru vybojoval bronzovou medaili.

Slovakman se mi líbil a užil jsem si tento závod. Měl jsem tam svojí rodinu, která mi poskytla stoprocentní servis, navíc na mě v cíli čekala má nejmilejší fanynka dcerka Natálka,  takže to byl nejlepší povolený doping, jaký jsem si mohl přát. První dvě disciplíny jsem si užíval a závodilo se mi skvěle. Vyplaval jsem s favority závodu, což bylo důležité, kolo mi jelo skvěle a do depa jsem přijížděl asi zatím nejméně unavený na ironmanském závodě. S během už tolik spokojený nejsem. Letos jsem zaznamenal v běhu zlepšení, ale zatím se mi to nepodařilo v závodě prodat. 

S triatlonem jsi, jako mnozí další, začal celkem pozdě, až v dospělosti. Jaká byla tvoje sportovní průprava předtím?

Začínal jsem s fotbalem, a pak mě více mě zlákala cyklistika. Po další době se mi začalo líbit spojení více disciplín, tak že jsem trochu koketoval s triatlonem. Po další pauze jsem začal opět s cyklistikou, ale opět mě zlákal triatlon. Systematicky jsem se triatlonu začal věnovat až ve 27 letech. Na cyklistice se mi nelibí taktizování a vození se v balíku, proto jsem si vybral dlouhý triatlon, kde je zakázána jízda v háku.



Brzy po triatlonových začátcích sis střihnul prvního ironmana. Jak vzpomínáš na tento „křest ohněm“?

Do prvního ironmana jsem šel ještě jako cyklista, který sem tam běhal a plaval, takže plavání bez neoprenu jsem si protrpěl za 1:18,  kolo si docela užíval za 5:08, ale běh už byl očistec za 4:02. Ale ihned jsem věděl, že je to sport, kterému se chci věnovat. Do konce sezony jsem stihl ještě dva dlouhé triatlony, které byly už o poznání lepší. Za zmínku ještě možná stoji můj první halfironman, což byl Bečvoman. Nezapomenutelná scéna se udála při mém prvním depu, které za ohromného povzbuzováni diváku trvalo 12 minut, než jsem se dostal z neoprenu, který jsem při tom celý potrhal..

Pojďme k tvému životnímu sportovnímu vrcholu. Příští víkend tě čeká závod snů v ironmanské mekce na Hawaii. Kde se ti povedlo vyjet si kvalifikační slot?

Nominoval jsem se již minulý rok ve Walesu. Byl to první pokus, a jelikož náklady byly dost vysoké, tak předem bylo jasné, že to bude i můj poslední pokus. Speciálně na závod jsem se nepřipravoval. Po Slovakmanu, kde jsem si zajel osobák, jsem chtěl stihnout ještě jeden dlouhý triatlon v sezoně. Zvažoval jsem závod v Polsku, kde jsem již byl před pár lety a náklady na závod jsou relativně nízké. Ale dobrý kamarád a zároveň můj trenér Karol Džalaj mi navrhl, abych  konečně zkusil nominaci na Hawaii a jel s ním do Walesu. Když se přidala i moje manželka, bylo rozhodnuto. To se událo asi čtyři týdny před závodem, takže příprava na závod byla spíš důkladná regenerace po Slovakmanu a něco ještě trochu potrénovat.

S jakým cílem půjdeš na start světového mistrovství v ironmanu?

Poprvé mě napadlo nominovat se na Hawaii, když mi manželka říkala, že tam při studiu na vysoké škole pracovala a že by se tam opět ráda podívala. To byla moje hlavni motivace. Měli jsme v plánu, že si užijeme společnou dovolenou a třešničkou na dortu bude závod. Ale nakonec jedu sám, takže tam nejedu užít si závod ani Hawaii, ale pokusit se prodat to, na co mám natrénováno. Udělat  slušný výkon, za který se nebude muset stydět dcerka Natalka až bude větší.  A taky  rodina a lidi co mi fandí.


Tvým trenérem je skvělý slovenský ironman Karol Džalaj. Popsal bys trochu svůj trénink?

Čtvrtým rokem pracuji jako profesionalní hasič, takže mám poměrně dost času na trénink. Přes zimu je to zhruba 15 až 20 tréninkových hodin a na jaře 15 az 26. Tento rok to dává zhruba 500 km ve vodě, 12 000 km na kole a 1900 km běhu. Plus posilovna a v zimě běžky. Velkou část tréninku na kole absolvuji celoročně cestou do práce a z práce za každého počasí. Občas mi vyjde trénink se sousedem Patrikem Chýlkem, vyjímečně s Peťou Sladkým. Občas si dáme s Karolem sraz na půki cesty na Bumbálce, odkud hlavně na jaře jedeme společný trénink. Ani nevím, jestli jsou tyto tréninky více o kole nebo o tréninku morálu. Velmi často se totiž teplota pohybuje kolem nuly a prší, výjimkou není ani mráz a my máme 5 hodin na kole. Přesto patří tyto tréninky mezi mé nejoblíbenější.

Koho ze světových sportovních osobností obdivuješ, je někdo pro tebe vzorem?

Vzor jsem nikdy neměl, ale je pár lidí, které obdivuji. Například Lance Armstronga - nejenže byl skvělý sportovec, ale hlavně pomohl mnoha nemocným dětem a dospělým dal šanci bojovat se zhoubnou nemocí. Motivoval mnoho nemocných dětí, a proto ho obdivuji. To, že bral doping na mém názoru nic. Taky obdivuji Karola Džalaje, jak se dokázal v amatérských podmínkách propracovat k profesionálním výsledkům.

Triatlon hraje důležitou roli v tvém životě. Co tě motivuje?

Rád bych, aby mě sport stále bavil a zlepšoval jsem se. Nejsem sice žádný talent, takže dělám malé krůčky, ale od doby, kdy jsem začal trénovat, se stále zlepšuji, což mi dělá radost. Hlavní zásluhu na tom má Karol Džalaj, který mi pomáhá s tréninkem a je to můj velmi dobry kamarád.

 

Hodnocení:
Přečteno 1724x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
28.3.24Olympijský šermíř Beran ocenil železnou ženu z Havaje. Stala se sportovcem roku Prahy 14
20.3.24Ironman nedávno aktualizoval svá pravidla, přinášející několik významných změn.
11.3.24Dominance Ditleva a Lee zahájila éru T100 v Miami
2.3.24McKenna a Sodaro ovládli Ironman Nový Zéland
19.2.24Dříve stačilo do tepla jen jezdit a dnes by tam triatlonista pomalu měl bydlet celou zimu, říká Pavel Wohl
6.2.24Mistrovství světa Ironman 70.3 pro rok 2025 míří do Marbelly ve Španělsku
27.1.24Triatlonová komunita není aktuálně úplně kompaktní, rád bych naše prostředí více spojil, říká Petr Soukup
21.1.24Skvělé, že někteří profíci dají nahlédnout, jak trénují, říká Roman Procházka
10.1.24Luxusní kola si své zákazníky vždy najdou, říká mechanik Michal Kohoutek.
21.12.23Mým snem je účast na největším sportovním svátku světa, říká Tereza Zimovjanová