Když mě před cílem dotahovali dva Rusové, vymačkal jsem ze sebe poslední síly, říká Oppolzer

11.09.2013 -
Druhý muž letošního pekelného Slovakmana Honza Oppolzer z Hisport teamu se nominoval na ME ITU ve francouzském městě Vichy. Na ironmanské distanci mu v konečném pořadí patří devatenáctá příčka za čas 9:19. Přečtěte si jeho následující reportáž, jak s novopackým Rudou Coganem reprezentovali naši republiku.

Challenge Vichy 2013 aneb ETU ME

V neděli 1. září jsem závodil společně s Rudou Coganem v barvách ČR na Mistrovství Evropy v dlouhém triatlonu, které bylo pořádáno v rámci Challenge Vichy 2013 ve Francii. Závod byl vypsán na ironmanských distancích v překrásném prostředí, s perfektním zázemím i organizací. Trať je organizátory popisována jako velmi rychlá, technicky nenáročná a vhodná pro dosažení osobních rekordů. Konečné slovo ale měla příroda… 

Plaveckou část jsme si pečlivě prohlédli a vyzkoušeli. Byla rozdělena do dvou okruhů v řece Allier, protékající skrz Vichy. Voda byla poměrně teplá, a přestože viditelnost velmi nízká, kvalita (i chuť) vody byla naprosto bez problémů. Cyklistickou trať rozdělenou do dvou okruhů jsme si také otestovali. Já jsem šetřil síly, a tak jsem jel jen něco málo přes 30 km, ale Ruda si okruh projel celý. Místní asfalt zrovna nebyl úplně dokonalý, nicméně nikde nebyly díry a nebylo tak nutné nikde kličkovat. První čtvrtina okruhu se vlnila stále nahoru, zbytek okruhu se vlnil směrem dolu. Celkové převýšení přes 1000 metrů. Jen běžeckou trať rozdělenou do čtyř okruhů jsme si prošli pouze prstem po mapě, ale tam jsme žádné překvapení nečekali a tak nebyl důvod, abychom se seznamovali s tratí a raději jsme šli doplňovat energii. 

Start závodu byl z vody, kde jsme šlapali vodu asi o 5 minut déle, než slibovaly propozice. Elitní a profesionální závodníci startovali přibližně 50 metrů před zbytkem vlny, tvořené závodníky věkových kategorií. Druhá vlna startovala s desetiminutovým zpožděním. Plavání bylo tedy velmi příjemné a žádné potyčky se nekonaly, jelikož se nás na startu sešlo jen necelých 30, včetně žen. První okruh se mi dařilo plavat si své, a přestože kvalitní plavci se mi stále vzdalovali, držel jsem se ve skupince asi pěti závodníků, z nichž byly dvě ženy. Po prvním okruhu následoval přibližně třicetimetrový přeběh a skok do dalšího okruhu. A tady začalo být zle. Do brýlí mi začalo téci a každých cca 200 až 300 metrů jsem musel na znak a vylévat vodu, takže jsem začal ztrácet a moje skupinka mi uplavala.

 

Pouhé 4 sekundy za mnou z vody vylézal Ruda, se kterým jsme se tedy potkali v depu. Tam mi nadělil 16 sekund, ale na cyklistické části jsem ho do kopce docvakl, předjel a pokračoval ve stíhání nějaké skupinky před sebou. Skupinu 3 závodníků jsem dotáhl ještě v první čtvrtině okruhu, těsně před tím, než se profil trati začal lámat dolů. Po prvním sjezdu nás dojel Ruda a držel se s námi. Pak mi pravidelně skupina ujížděla ve sjezdech a na rovinkách. Na kratších mírnějších stoupáních jsem se je snažil dojet, než mi před koncem prvního okruhu definitivně všichni ujeli. Skupina nakonec ujela i Rudovi, kterého jsem před druhým okruhem ještě stihl dojet. Opět jsem mu trochu ujížděl do kopce, ale role se zase obrátily ve sjezdech. Když mi definitivně ujel, předjelo mě ještě několik závodníků. Bohužel jsem ničí tempo nebyl schopný akceptovat, a tak jsem si zbytek cyklistiky odjel sám a těšil se na běh. 

První dva okruhy se mi běželo skvěle, dařilo se mi držet tempo kolem 4:20/km a seběhl jsem ještě několik závodníků. Ve třetím okruhu už se ale nohám moc nechtělo a nejednou jsem úplně zastavil. Říkal jsem si, že dneska jsem měl jet jenom půlku. Poslední okruh už se mi běžet opravdu nechtělo. Trápil jsem se. Něco přes 2 km před cílem jsem si všiml, jak mě dotahují dva Rusové, které jsem předběhl ve druhém okruhu. Už za mnou byli 10 metrů a určitě si na mě brousili zuby. Nechtěl jsem připustit, aby mě porazili, a tak jsem ze sebe vyždímal poslední zbytky sil a 2 km do cíle upaloval tempem 4:00/km a svou pozici jsem ubránil. 

Ze svého výkonu příliš nadšený nejsem. Chtěl jsem se pokusit zopakovat Slovakmana a dojet si pro další „osobáček“ nebo alespoň finišovat v čase pod 9 hodin. Ani jedno se sice nepovedlo, ale za zklamání výsledek určitě nepovažuji. Ne každý závod holt sedne, takže nevěším hlavu a už teď se těším na další sezónu.

 

Hodnocení:
Přečteno 862x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
28.3.24Olympijský šermíř Beran ocenil železnou ženu z Havaje. Stala se sportovcem roku Prahy 14
20.3.24Ironman nedávno aktualizoval svá pravidla, přinášející několik významných změn.
11.3.24Dominance Ditleva a Lee zahájila éru T100 v Miami
2.3.24McKenna a Sodaro ovládli Ironman Nový Zéland
19.2.24Dříve stačilo do tepla jen jezdit a dnes by tam triatlonista pomalu měl bydlet celou zimu, říká Pavel Wohl
6.2.24Mistrovství světa Ironman 70.3 pro rok 2025 míří do Marbelly ve Španělsku
27.1.24Triatlonová komunita není aktuálně úplně kompaktní, rád bych naše prostředí více spojil, říká Petr Soukup
21.1.24Skvělé, že někteří profíci dají nahlédnout, jak trénují, říká Roman Procházka
10.1.24Luxusní kola si své zákazníky vždy najdou, říká mechanik Michal Kohoutek.
21.12.23Mým snem je účast na největším sportovním svátku světa, říká Tereza Zimovjanová